Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

2. neděle velikonoční – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 27.4.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 449
Zpět do rubriky
19Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ 20Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. 21Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! 23Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ 24Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ 26Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ 27Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ 29Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ 30Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. 31Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)
 

K tématu

Vůně ovcí: Znalost jejich bolesti a hojení ran je jádrem úkolu pastýře

Ti, kteří jsou posláni, musí přijít do kontaktu s lidskými ranami. 

Všimněme si, jak Ježíš zve znovu učedníky, aby se podívali na jeho rány. Dokonce trvá na tom, aby Tomáš vložit svůj prst do ran na jeho rukách a svou dlaň do rány v jeho boku. Zkuste si představit, jak se Tomáš musel cítit. Ale právě na základě spatření ran zmrtvýchvstalého Pána učiní Tomáš to nejvyšší možné vyznání víry, ve kterém prohlásí Ježíše za svého Pána a Boha.

Vidět a dotknout se Ježíšových ran je zásadní pro naše jednání i vyznání víry. Co se můžeme z tohoto důvěrného setkání naučit? Evangelista zmiňuje dvojí dotknutí se ran, čímž ukazuje, že ti, kdo jsou posláni, aby zvěstovali jádro naší křesťanské víry, umírání a vzkříšení Krista, to mohou činit autenticky, pouze pokud jsou neustále v kontaktu s ranami lidstva. Je to jeden ze znaků naší služby. Platí to jak pro Tomáše, tak pro církev všech dob, zejména v naší době. Mons. Tomáš Halík píše: „Ježíš k Tomášovi přichází a ukazuje mu své rány: Hle, utrpení (žádné utrpení) není lacině smazáno a zapomenuto! Rány zůstávají ranami.“ Kristovy rány nadále existují v ranách našeho světa. A Mons. Halík dodává: „Náš svět je plný ran. Jsem přesvědčen, že ten, kdo zavírá oči před ranami v našem světě, nemá právo říci: Můj Pán a můj Bůh.“ Vidět a dotýkat se Kristových ran v ranách lidství je pro Halíka předpokladem autentické víry. Dále říká: „Nemohu věřit, dokud se nebudu dotýkat ran, utrpení světa – neboť všechny bolestné rány, všechny bídy světa a lidstva jsou „rány Kristovy“. Nemám právo vyznávat Boha, pokud nevezmu vážně bolest svých bližních. Víra, která by chtěla zavírat oči před utrpením lidí, je jen iluze.“ Víra se rodí a znovu rodí pouze z ran ukřižovaného a vzkříšeného Krista, které spatřujeme a jichž se dotýkáme v ranách lidstva. Pouze raněná víra je věrohodná.

Promluva kardinála Luise Antonia Tagleho - 22. února 2019

 Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle velikonoční – cyklu C z předchozích let najdete zde