Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

2. neděle velikonoční

Ilustrace
Zveřejněno: 27.4.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 1037
Zpět do rubriky
19Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ 20Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. 21Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! 23Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ 24Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ 26Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ 27Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ 29Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ 30Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. 31Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)
 

K tématu

Vůně ovcí: Znalost jejich bolesti a hojení ran je jádrem úkolu pastýře

Ti, kteří jsou posláni, musí přijít do kontaktu s lidskými ranami. 

Všimněme si, jak Ježíš zve znovu učedníky, aby se podívali na jeho rány. Dokonce trvá na tom, aby Tomáš vložit svůj prst do ran na jeho rukách a svou dlaň do rány v jeho boku. Zkuste si představit, jak se Tomáš musel cítit. Ale právě na základě spatření ran zmrtvýchvstalého Pána učiní Tomáš to nejvyšší možné vyznání víry, ve kterém prohlásí Ježíše za svého Pána a Boha.

Vidět a dotknout se Ježíšových ran je zásadní pro naše jednání i vyznání víry. Co se můžeme z tohoto důvěrného setkání naučit? Evangelista zmiňuje dvojí dotknutí se ran, čímž ukazuje, že ti, kdo jsou posláni, aby zvěstovali jádro naší křesťanské víry, umírání a vzkříšení Krista, to mohou činit autenticky, pouze pokud jsou neustále v kontaktu s ranami lidstva. Je to jeden ze znaků naší služby. Platí to jak pro Tomáše, tak pro církev všech dob, zejména v naší době. Mons. Tomáš Halík píše: „Ježíš k Tomášovi přichází a ukazuje mu své rány: Hle, utrpení (žádné utrpení) není lacině smazáno a zapomenuto! Rány zůstávají ranami.“ Kristovy rány nadále existují v ranách našeho světa. A Mons. Halík dodává: „Náš svět je plný ran. Jsem přesvědčen, že ten, kdo zavírá oči před ranami v našem světě, nemá právo říci: Můj Pán a můj Bůh.“ Vidět a dotýkat se Kristových ran v ranách lidství je pro Halíka předpokladem autentické víry. Dále říká: „Nemohu věřit, dokud se nebudu dotýkat ran, utrpení světa – neboť všechny bolestné rány, všechny bídy světa a lidstva jsou „rány Kristovy“. Nemám právo vyznávat Boha, pokud nevezmu vážně bolest svých bližních. Víra, která by chtěla zavírat oči před utrpením lidí, je jen iluze.“ Víra se rodí a znovu rodí pouze z ran ukřižovaného a vzkříšeného Krista, které spatřujeme a jichž se dotýkáme v ranách lidstva. Pouze raněná víra je věrohodná.

Promluva kardinála Luise Antonia Tagleho - 22. února 2019

Z Ježíšových ran vychází pokoj, radost a poslání
 
Dnešní evangelium  (srov. Jan 20,19-31) podává, jak se Ježíš večer o Velikonocích ukázal svým učedníkům ve večeřadle, a přinesl jim tři dary: pokoj, radost a apoštolské poslání.
První slova, která pronesl, znějí: „Pokoj vám“ (v.21). Zmrtvýchvstalý přináší autentický mír, protože svojí obětí na kříži uskutečnil smíření mezi Bohem a lidmi a přemohl hřích a smrt. Toto je pokoj!  Jeho učedníci potřebovali tento pokoj jako první, protože po Mistrově zatčení a odsouzení k smrti upadli do zmatku a strachu. Ježíš se před ně postavil živý, ukázal jim v oslaveném těle svoje zachované rány a daroval jim jako plod svého vítězství pokoj. Onen večer však nebyl přítomen apoštol Tomáš.  Když ho o této mimořádné události informují, neuvěří svědectvím ostatních apoštolů a chce si osobně ověřit pravdivost jejich tvrzení. O osm dní později, tedy právě jako dnes, se Ježíš ukazuje znovu, vychází vstříc Tomášově nevíře a vybízí jej, aby se dotknul Jeho ran. Ony jsou zdrojem pokoje, protože jsou znamením nezměrné Ježíšovy lásky, která přemáhá síly nepřátelské člověku: hřích a smrt. Ježíš vybízí Tomáše, aby se dotknul  Jeho ran. To je poučení pro nás. Ježíš jako by říkal nám všem: „Pokud nemáš pokoj, dotkni se mých ran.“
Dotknout se Ježíšových ran, jimiž jsou problémy, těžkosti, pronásledování a nemoci mnoha trpících lidí. Nejsi v pokoji? Jdi navštívit někoho, kdo je symbolem Ježíšových ran. Dotkni se Ježíšových ran. Z těchto ran proudí smilování. Proto je dnešek nedělí milosrdenství. Jeden světec říkal, že Ježíšovo ukřižované tělo je jakýmsi vakem milosrdenství, které skrze rány přichází k nám všem. Všichni víme, že potřebujeme milosrdenství. Přistupme k Ježíši a dotkněme se Jeho ran v našich trpících bratřích. Ježíšovy rány jsou pokladem, ze kterého plyne smilování. Buďme odvážní a dotkněme se Ježíšových ran. S těmito ranami stojí Ježíš před Otcem, ukazuje je Otci a jako by říkal: „Otče, toto je cena. Těmito ranami platím za svoje bratry.“ Svými ranami se Ježíš přimlouvá u Otce, smilovává se nad námi, přistupujeme-li  k Němu, přimlouvá se za nás. Nezapomínejme na Ježíšovy rány.
Druhý dar, který vzkříšený Ježíš přináší učedníkům je radost. Evangelista uvádí, že „když učedníci viděli Pána, zaradovali se“ (v.20). A u Lukáše je verš, který říká, že „pro samou radost tomu pořád nemohli věřit a jen se divili“ (Lk 24,41). I my o nějaké události, která je neuvěřitelná a krásná, říkáváme: „Tomu nemohu věřit, to není pravda!“ Stejně tak i učedníci nemohli pro samou radost uvěřit. Toto je radost, kterou nám přináší Ježíš. Jsi smutný a nepokojný, pohleď na ukřižovaného Ježíše, pohleď na vzkříšeného Ježíše a Jeho rány a raduj se.
A potom, kromě pokoje a radosti, obdarovává Ježíš své učedníky také posláním. Říká jim: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (v.21). Ježíšovo vzkříšení je počátkem nového dynamismu lásky, schopné proměnit svět přítomností Ducha svatého. Tuto druhou neděli velikonoční jsme vybízeni přistoupit s vírou ke Kristu, otevřít svoje srdce pokoji, radosti a poslání. Ale nezapomeňme na Ježíšovy rány, protože z nich vychází pokoj, radost a síla poslání. Svěřme se touto modlitbou mateřské přímluvě Panny Marie, Královny nebe a země!
  
promluva papeže Františka před Regina Caeli 28. dubna 2019
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle velikonoční z předchozích let najdete zde