Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

7. neděle velikonoční – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 2.6.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 444
Zpět do rubriky
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: 20„Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: 21ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. 22A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: 23já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. 24Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. 25Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. 26Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“ (Jan 17,20-26)
 

K tématu

„Patříme přece k sobě všichni jako údy“ (Ef 4,25)
Od komunit na sociálních sítích k lidskému společenství
 (…) Prostředí sdělovacích prostředků je dnes tak všudypřítomné, že se prakticky nedá odlišit od oblasti každodenního života. Síť je v naší době zdrojem. Je pramenem dříve nemyslitelných znalostí a vztahů. Mnozí odborníci ovšem, pokud jde o hluboké transformace vtiskované technologiemi logikám produkce, oběhu a využití obsahu, zdůrazňují také rizika, která na globálním žebříčku ohrožují hledání a sdílení autentické informace. Pokud internet představuje mimořádnou možnost přístupu k vědění, je také pravdou, že se ukázal jako jedno z míst nejvíce vystavených dezinformacím a vědomému a cílenému zkreslování faktů i mezilidských vztahů, míst, která na sebe často berou podobu diskreditace.
Je třeba uznat, že sociální sítě, které na jedné straně slouží k našemu většímu propojení, pomáhají nám nalézt druhé a pomáhat si navzájem, na druhé straně jsou také využívány k manipulaci s osobními údaji s cílem získat výhody na rovině politické nebo ekonomické, bez náležitého respektu k jedinci a k jeho právům. Statisticky ukazují, že mezi nejmladšími účastníky se každý čtvrtý mladý člověk stává součástí kyberšikany (cyberbullimso). (…)
Síť je příležitostí, podporující setkání s druhými, může ale také umocnit naši vlastní izolaci, jako pavučina schopná polapit nás. Právě mladí lidé jsou nejvíce vystaveni iluzi, že social web je v rovině vztahů může cele uspokojit, iluzi vedoucí až k nebezpečnému jevu mládeže jako „sociálních poustevníků“, podstupujících riziko úplného odcizení se společnosti. Tento dramatický vývoj odhaluje závažnou trhlinu v pletivu vztahů ve společnosti, narušení, které nemůžeme ignorovat. (…)
 
„Patříme přece k sobě všichni jako údy“
(…) Podobenství o tělu a jeho údech nás vede k zamyšlení nad naší identitou, založenou na společenství a jinakosti. Jako křesťané se všichni považujeme za údy jediného těla, jehož hlavou je Kristus. To nám pomáhá v tom, abychom se na druhé nedívali jako na možné konkurenty, ale abychom i v nepřátelích spatřovali osoby, své bližní. Už není třeba mít nepřítele, abychom potvrdili sebe samotné (auto-definirsi), protože všezahrnující pohled, kterému se učíme od Krista, nám jinakost odhaluje novým způsobem, totiž jako podstatnou část i podmínku vztahu a blízkosti.
Tato schopnost vnímání a společenství mezi lidskými osobami má svůj základ ve společenství lásky mezi Božskými osobami. Bůh není Osamocenost, ale Společenství; je Láska, a tudíž sdílení, protože láska stále komunikuje, dokonce sdílí sebe samu, aby se přiblížila k druhému. Aby Bůh mohl komunikovat s námi a my s ním, přizpůsobuje se našemu vyjadřování tak, že v dějinách vede skutečný a vlastní dialog s lidstvem (srov. Druhý vatikánský koncil, Konstituce o Božím zjevení, Dei Verbum,2).
Díky tomu, že jsme stvořeni k obrazu a podobnosti s Bohem, který je společenstvím a sdílením sebe sama, neseme neustále ve svém srdci touhu žít ve společenství, patřit ke společenství. „Vskutku nic – říká svatý Basil – není tak vlastní naší přirozenosti, jako schopnost vstupovat do vztahu s druhými, mít potřebu druhých.“
Současný kontext vybízí nás všechny, abychom investovali do vztahů, abychom i na sítích a jejich prostřednictvím potvrzovali mezilidský charakter našeho lidství. O to víc jsme pak my křesťané voláni k tomu, abychom ukazovali to společenství, které tvoří naši identitu jakožto lidí věřících. Samotná víra je přece vztahem, setkáním; a na základě podnětu Boží lásky můžeme i my sdělovat, přijímat a vnímat dar druhého a odpovídat na něj.
Poselství papeže Františka k 53. mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků; 2. června 2019
 
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 7. neděle velikonoční – cyklu C z předchozích let najdete zde.