Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

14. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 6.7.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 248
Zpět do rubriky

 1Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, 2a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 3Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. 5Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ 6Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. 7V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! 8Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, 9uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘ 10Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘ 12Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ 17Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ 18Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. 19Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. 20Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ (Lk 10,1-12.17-20)

 
K tématu
Podle nejvyšší důležitosti takové mise bychom spíše čekali., že budou učedníci sportovci maximálně vytrénovaní, špičkově vybavení a vyzbrojení, že budou jako lvi mezi vlky. Že budou mít spoustu peněz, pytel proviantu od svatého Mikuláše a sandály s raketovým pohonem, a hlavně že budou vychovaní, přívětiví, neodolatelní a po cestě každého pozdraví. Ale to ne. Tady má jít znova o boj s Goliášem a Saulova výzbroj by i teď byla zbytečně těžká. Místo aby nás vybavil, nám všechno vybavení bere, a co je vrchol všeho, abychom byli ještě míň krytí, posílá s námi dalšího člena výpravy, takového nezávislého a těžko pochopitelného borce, kvůli kterému nebudeme tomu podniku šéfovat a se kterým se budeme muset zkusit dorozumět.
A pokud jde o to sdělení, které máme předat, tak to je skoro nulové. Máme říkat „Pokoj tomuto domu“, což je v hebrejštině ten nejobyčejnější a nejvšednější pozdrav, něco jako „Dobrý den všem“. Člověk by si představoval, že učedníci budou přednášet nějaké učení pro zasvěcené a teologické finesy a velkolepě kázat o morálce, a oni říkají jen jakési Buona sera – stejné pozdravení, které zahájilo pontifikát našeho papeže Františka (…)
Pětinásobná chudoba
(…) Nejprve chudoba při poslání. Jsou vysláni, ale divná věc, první pokyn, který dostanou, je prosit Pána, aby poslal dělníky na svou žeň. Pro svou misi tedy nemají definitivní zplnomocnění, na kterém by si mohli zakládat – musí o ně stále žebrat, nepřestat být v živém styku s Tím, kdo je jeho zdrojem. Jakmile by se jejich apoštolát změnil v nějaký statut, jakmile by nebyl získáván ustavičnou modlitbou, stali by se z apoštolů podnikatelé. Mohlo by se jim dařit, ale to už by bylo jejich dílo, ne dílo Slova.
Dál jsou učedníci na tom chudě, pokud jde o obranu. Jsou to beránci mezi vlky, kteří se vystavují nebezpečí smrti. (…) U učedníků však nejde jen o vědomí smrti, jde o to, být připraven svědčit o životě až do krajnosti. Není možné mluvit o tom, který je život a vzkříšení, jen tak na okraj. (…)
Za třetí je chudé jejich vybavení. Nabízela by se „těžká pozemská technika“. S tou lze překonat vzdálenosti, ale blízkosti se nedosáhne. Tu nelze nahradit ničím. Dokazují to svátosti: předávají to, co je nevětší ze všeho, tedy milost, a to bezpodmínečně vyžaduje fyzickou blízkost. Nemůžete se zpovídat po telefonu, Tělo Kristovo nelze někam nahrát. Komunikace nejvyššího řádu se obejde bez nejvyspělejších komunikačních technologií, protože ta nejvyšší komunikace není jen sdělení, ale i sdílení, tedy skutečná přítomnost člověka u člověka, kdy se lidské tváře navzájem z lásky obdarovávají.
Za čtvrté se chudobou vyznačuje i sdělení, protože více než na něm záleží na jeho nositeli a na tom, kdo jej poslal. Kromě toho, pokud jde o poselství, v popředí je hlavně ten, na koho se posel obrací: „Kristus nás přišel spasit, tebe i mě. Chce, abys věčně něco vyzařoval.“(…)
A konečně pátý projev chudoby – poslové jsou dva, ne jeden osamělý rytíř. Aby z poselství nezbylo jen kázání učitelů zákona a farizejů, musí se stát tělem: a když tu jde o učedníky, musí tím tělem být živé, myslící a radostné společenství: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (Jan 13,35).
Fabrice Hadjadj – Když je všechno na cestě ke zkáze
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 14. neděle v mezidobí – cyklu C z předchozích let najdete zde.