Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

15. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 14.7.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 364
Zpět do rubriky
25Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co nám dělat, abych dostal věčný život?“ 26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ 27On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít.“ 29Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. 31Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. 32Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. 33Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. 34Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. 35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘ 36Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ 37On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,25-37)
 
K tématu
Kdo je můj bližní?
Jsme bližní jeden druhého. Nejen proto, že nás poutají rodinné, náboženské a národnostní svazky, ale především proto, že angažujeme svou osobní svobodu k tomu, abychom s její pomocí budovali mezi sebou vztahy přátelství a lásky a pomáhali si navzájem. Být druhému bližním se musíme teprve naučit. Ježíš nám to důrazně připomíná v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Kněz a levita byli sice souvěrci přepadeného a oloupeného Žida, ale v jeho neštěstí se mu lhostejně vyhnuli. Nebyli jeho bližní. Stal se jím Samaritán, cizinec, který mu prokázal milosrdenství.
Milosrdný Samaritán byl člověkem se zkušenostmi v ošetřování a hojení lidských poranění, v navazování pout přátelství a lásky. Byl natolik „silný a bohatý“, že mohl vzít na sebe veškerou tíhu pomoci člověku těžce postiženému osudem.
V našem životě to bývá jiné. Stejně jako kněz a levita z podobenství, často utíkáme před lidmi, které život poznamenal a ukřivdil, protože jsme příliš zaujati sami sebou a cítíme se bezradní a rozpačití z jejich lidského neštěstí. Neumíme je učinit svými bližními. Neumíme totiž ošetřovat a hojit rány. Cítíme se také příliš slabí na to, abychom postiženého „zavezli do hostince“. A také příliš chudí, než abychom mu mohli zaplatit ošetřování. A také se při setkání s lidským zraněním a neštěstím začínáme spontánně ptát: Co musíme dělat, abychom se naučili pomáhat jiným? Jak můžeme vyjít lidem vstříc? Jak lze překonat vlastní i cizí předsudky, odpor a strach? Jaký lék použít na rány a bolesti? Takové a podobné otázky si klademe, když nám záleží na tom, aby se našimi bližními stali lidé, se kterými žijeme a každodenně se stýkáme. Intuitivně cítíme, že pro poskytování pomoci druhým musíme nejprve hledat pomoc sami pro sebe. Abychom pomohli ostatním, musíme nejdříve pomoci sobě.
Józef Augustyn – Kdo je můj bližní?
 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 15. neděle v mezidobí – cyklu C z předchozích let najdete zde.