Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

24. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 14.9.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 282
Zpět do rubriky
1Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 3Pověděl jim tedy toto podobenství: 4"Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. 6Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.'
7Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.
8Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? 9A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.' 10Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil."   
Dále řekl: 11„Jeden člověk měl dva syny. 12Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. 13Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. 14Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. 15Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. 16Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. 17Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! 18Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. 19Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!'
20Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. 21Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' 22Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! 23Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! A hodujme a veselme se, 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
25Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. 27On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' 28Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. 29Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' 31Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. 32Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'“ (Lk15, 1-32)
 
K tématu
Ale proč je to pro Otce slavnost? To je jednoduché: protože hříšníkovi může plně projevit, že je Otcem, Otcem, jenž ukáže velikost své lásky, právě když odpouští, když dá najevo svou blahovůli, zcela nezaslouženou, nezištně darovanou…; kdežto spravedlivým ne, ti myslí, že si Boží blahovůli tak trochu zaslouží. Z toho plyne, že kdo je dost pokorný a čestný a uzná svou hříšnost, zakusí, že je opravdu synem, protože pozná nezištnou lásku, která přesahuje spravedlnost, a pozná v ní tu lásku, jež ho zrodila k životu a jež mu teď dává nový život prostřednictvím odpuštění. Kdo se však cítí být bez viny, nepotřebuje ani odpuštění, ani otce, takový člověk na všechno stačí sám, snaží se dojít k vlastní dokonalosti a nechápe, že všechno, co má a čím je, dostal darem. Jenom syn se může cítit hříšníkem a jen hříšník se může cítit synem. Jen ten, kdo se cítí být synem, může pocítit bolest nad přestupky, kterých se dopustil vůči někomu, kdo ho má rád, a současně doufat, že mu bude odpuštěno; a jen ten, kdo si uvědomí svůj hřích a trpí jím, může objevit, jak velká je Otcova láska, když strojí slavnost kvůli jeho návratu! Právě otcovská radost a jeho objetí vzbudí v marnotratném synu vědomí, že má otce, a současně lítost, že ho urazil.
Syn a hříšník: pro naši mysl by bylo přirozené oddělovat a snad i stavět do protikladu tyhle dvě skutečnosti. A tak často, aniž bychom si toho všimli, uvažujeme a žijeme jako starší bratr z tohoto podobenství: chováme se k Bohu jako majiteli, který dává práci a odměnu. Necítíme se být dost syny: žijeme víceméně jako otroci v jeho domě, připraveni si stěžovat, když nás neplatí, jak by měl, a žádat o kůzlátko k hostině; nechápeme, že být syny znamená sdílet vše s otcem („všechno, co je moje, je tvoje“), a že Otec se skutečně s námi vždycky o všechno sdílí…a následkem toho se ani necítíme být hříšníky: jsme ti dbalí, kteří nikdy nepřekročili ani jediné přikázání, spravedliví, kteří nepochopili, že uznání hříchu je podmínkou k tomu, abychom se cítili milováni a spaseni; jsme tak bezvadní a chudí na fantazii, že se ani neumíme radovat, když se nějaký bratr „vrátí“, máme ubohou paměť a zapomínáme, že i my jsme se mnohokrát vzdálili z domova a mnohokrát nám bylo odpuštěno. Opravdu jsme v nebezpečí se začlenit do zbožného bratrství devadesáti devíti spravedlivých, pro které Bůh Otec nepořádá slavnost…
Amedeo Cencini – Bůh je můj přítel
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 24. neděle v mezidobí – cyklu C z předchozích let najdete zde.