Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

28. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 12.10.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 253
Zpět do rubriky
 
11Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš Samařskem a Galilejí. 12Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. 15Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, 16padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. 17Ježíš nato řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ 19A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“ (Lk 17,11-19)
 
K tématu
Na oslavu desátého výročí svého manželství poslala manželka svému muži dopis do časopisu, který rád četl. Dopis zněl takto: „Díky, díky, lásko moje. To, že jsem šťastná žena, manželka a matka, to je díky tobě. Díky, že mi dáváš pocítit, že jsem stále a všude na světě jediná žena pro tebe. Díky, že mi dáváš pocítit, že jsem krásná. Díky, že mi dáváš pocit vlastní důležitosti. Díky za tvé láskyplné pohledy, když jsme mezi lidmi. Díky za tvá „miluji tě“, kterými mne zahrnuješ tu a tam, zvláště když to neočekávám. Děkuji, že jsi. Děkuji za tyto nádherné roky lásky.“
Máme, velikou moc rozhodovat o tom, jestli ti, kteří žijí s námi, budou šťastní, nebo nešťastní. Obvykle k to­mu stačí buď říci, nebo zapomenout říci obyčejné „děkuji“.
 
Bruno Ferrero - Příběhy pro potěchu duše