Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 26.1.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 443
Zpět do rubriky
12Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. 13Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, 14aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: 15‚Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, 16lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.‘ 17Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ 18Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ 20Oni hned nechali sítě a následovali ho. 21A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. 22Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. 23Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium (o Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. (Mt 4,12-23)
 
K tématu
 
Chci se vám svěřit, jak čtu svou starou Bibli. Často ji vezmu, přečtu kousek, pak ji odložím a nechávám Ježíše, aby se na mě díval. Nejsem to já, kdo se dívá na něho, on se dívá na mě: Bůh je skutečně tam, je přítomný. Tak se jím nechávám pozorovat a cítím – a není to sentimentální – vnímám v hloubce, co mi Pán říká.
Někdy nemluví. A tedy necítím nic, jen prázdno, prázdno, prázdno… Avšak trpělivě tam zůstávám a takto ho očekávám, četbou a modlitbou. Někdy dokonce při modlitbě usnu, ale to nevadí: Jsem jako syn v blízkosti svého otce, a to je to, na čem záleží. Chcete mi udělat radost? Čtěte Bibli.
papež František
 
175. Mladí lidé, zamilovaní do Krista, jsou povoláni k tomu, aby všude svědčili o evangeliu svým životem. Svatý Albert Hurtado řekl, že „být apoštolem neznamená nosit na klopě odznak; neznamená to o pravdě mluvit, ale žít ji, vtělit se do ní, proměnit se v Krista. Být apoštolem neznamená nosit v ruce pochodeň, ani jen vlastnit světlo, ale být tím světlem […]. Evangelium […] je víc příklad než vyučování. Poselství proměněné v žitý život.“
 
176. Důležitost svědectví neznamená, že bychom neměli říkat žádná slova. Proč bychom neměli mluvit o Ježíši, proč bychom neměli druhým vyprávět o tom, že on nám dává sílu k životu, že je krásné s ním rozprávět, že nám prospívá, když rozjímáme o jeho slovech? (…)
 
177. „Kam nás Ježíš posílá? Zde neexistují žádné hranice, žádné meze: posílá nás ke všem lidem. Evangelium je pro všechny, a ne jenom pro některé. Není jenom pro ty, kdo se nám zdají bližší, chápavější, vstřícnější. Je pro všechny. Nebojte se jít a nést Krista do všech oblastí, až na existenciální periferie, a také těm, o kterých si myslíme, že jsou nejvzdálenější, nejlhostejnější. Pán hledá všechny, chce, aby všichni pocítili jeho hřejivé milosrdenství a lásku.“ A zve nás, abychom byli neohroženými misionáři, ať už se nacházíme kdekoli a ať jsme ve společnosti kohokoli: v naší čtvrti, ve škole, při sportu nebo když si někam vyrazíme s přáteli, když sloužíme jako dobrovolníci nebo na pracovišti. Ať jsme kdekoli, máme vždycky příležitost dělit se o radost z evangelia.
Papež František – Christus vivit
 
10. Působení Ducha svatého se týká nejen vznikání Písma svatého, ale také těch, kdo Božímu slovu naslouchají. Důležité je přitom tvrzení koncilních otců, že „Písmo svaté se má číst a vykládat pomocí téhož Ducha, z jehož popudu bylo sepsáno“. V Ježíši Kristu dosahuje Boží zjevení svého vrcholu; Duch svatý však působí dále. Bylo by ochuzením, kdyby někdo chtěl omezovat působení Ducha svatého jen na božskou inspiraci Písma svatého a jeho různých autorů. Je proto nezbytné mít důvěru v působení Ducha svatého, který nadále poskytuje zvláštní podobu inspirace, když církev zvěstuje Písmo svaté, které učitelské poslání církve závazně vykládá a každý věřící je bere jako normu pro svůj duchovní život.
papež František – list Aperuit illis
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 3. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.