Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Svátek Uvedení Páně do chrámu

Ilustrace
Zveřejněno: 1.2.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 366
Zpět do rubriky
22Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, 23jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' 24Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. 25Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. 26Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. 27Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. 28Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: 29„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, 30neboť moje oči uviděly tvou spásu, 31kterou jsi připravil pro všechny národy: 32světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ 33Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – 35i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ 36Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, 37potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. 38Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 39Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. 40Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40)
 
 
K tématu                                                                                                               
                                                                                                     
U proroka Joela nacházíme výrok, který to vyjadřuje velmi pěkně: „Vyleji svého Ducha na všechny lidi, vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění“ (Jl 3,1; srov. Sk 2,17). Když jsou mladí i staří otevřeni Duchu Svatému, tvoří společně podivuhodné spojení. Starší lidé sní a mladí mají vize. Jakým způsobem se tyto dvě věci vzájemně doplňují?
Starší lidé mají sny protkané vzpomínkami, obrazy tolika prožitých věcí, které se vyznačují zkušeností a léty. Jestliže mladí lidé zapustí kořeny do snů starších lidí, dokážou vidět budoucnost a mohou mít vize, které jim otevírají obzor a ukazují nové cesty. Pokud ale starší lidé nesní, nemohou pak mladí vidět jasně obzor.
Je krásné najít mezi věcmi, které si naši rodiče uschovali, nějakou připomínku, která nám pomůže představit si, o čem pro nás snili naši dědové a babičky. Každý člověk ještě před narozením dostal od svých prarodičů jako dárek požehnání v podobě snu plného lásky a naděje – sen o lepším životě.(…)
Žádám, abychom byli strážci paměti. My, dědové a babičky, potřebujeme vytvořit sbor. Představuji si staré lidi jako stálý sbor u některé významné duchovní svatyně, ve které prosebné modlitby a zpěvy chvály podporují celou komunitu, která pracuje a bojuje na poli života.“ Je krásné, jak „jinoši a s nimi panny, starci spolu s dětmi, chválí jméno Hospodinovo“ (Žl 148,12–13).
Když starší lidé hledí pozorně na život, často instinktivně chápou, co je za zamotanými vlákny a poznávají, co Bůh tvůrčím způsobem koná dokonce i s našimi omyly.
Když budeme kráčet společně, mladí i staří, budeme moci být pevně zakořeněni v přítomnosti. Z tohoto místa budeme schopni se vypořádat s minulostí i budoucností: s minulostí, abychom se poučili z dějin a uzdravovali rány, které nás často ovlivňují; s budoucností, abychom v sobě živili nadšení, nechávali rašit sny, probouzeli prorocké vize, dovolovali rozkvést naději. Tímto způsobem se budeme moci učit jedni od druhých, rozehřívat srdce, inspirovat našeho ducha světlem evangelia a dávat novou sílu našim rukám.
 
papež František – Christus vivit 192–194, 196, 198-199
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace Svátku Uvedení Páně do chrámu z předchozích let najdete zde.