Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

2. neděle postní – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 8.3.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 293
Zpět do rubriky
1Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. 2A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. 3A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 5Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ 6Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ 8Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. 9Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ (Mt 17,1-9)
 
 
K tématu
 
Antonie de Saint-Exupery ve své Citadele líčí příběh, kdy panovník, zmítán starostmi a pochybnostmi, stoupá na vrchol hory, aby se setkal s Bohem. Od setkání s ním si slibuje, že už se nebude cítit tolik sám a že dostane odpověď na svoje otázky. Při modlitbě vysloví konkrétní prosbu, aby až modlitbu skončí, havran sedící na nedaleké větvi odletěl. Čeká, že právě toto by pro něho mohlo být znamením, že není úplně sám, ale že je Bůh s ním. Po skončení modlitby ovšem havran sedí na větvi dále. A tak panovník začne sestupovat v ještě větší prázdnotě, než když vycházel nahoru. Ztratil totiž naději, že by ho v jeho samotě mohl Bůh slyšet. Cestou dolů se mu však stane nečekaná věc. Náhle ho naplní hluboký pokoj a klid. Přijde z jiné strany, než čekal a než o to prosil, ale přijde.
Exupery říká, že takto to být musí. Kdyby se totiž Bůh vždy podvolil našim přáním, vlastně by se stával jen ozvěnou našeho srdce a my bychom nestáli před Bohem, ale zase jen před sebou samými. Tím bychom se dále propadli do stále větší samoty. Přímo říká: „Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.“
 
Josef Prokeš – Pán se stará
 
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde.