Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle postní – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 13.3.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 485
Zpět do rubriky
5Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. 6Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. 7Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – 8Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. 9Samařská žena mu odpověděla: „Jakže? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. 10Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‚Dej mi napít,‘ spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ 11Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ 13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude mít opět žízeň. 14Kdo by se však napil vody, kterou má dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ 15Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ 16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže, a zase přijď sem.“ 17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‚Nemám muže‘; 18pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ 19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‚Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.‘“ 21Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, že nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. 23Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. 24Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ 25Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno.“ 26Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, ten, který s tebou mluvím.“ 27Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ 28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ 30Vyšli tedy z města a šli k němu. 31Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ 32On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ 34Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. 35Říkáte přece: ‚Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.‘ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. 36Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. 37V tom je totiž pravdivé přísloví: ‚Jiný rozsévá a jiný sklízí.‘ 38Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ 39Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ 40Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. 41A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. 42Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“(Jan 4,5-42)
 
K tématu
„Spřátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem. (Jak 4,4)“ Co se tím chce říci? Dám-li si diktovat světem, uznáním a úspěchem, majetkem a bohatstvím, „odstřihávám se“ od svého pravého já. Přátelství s Bohem však také znamená, že je člověk sám sobě přítelem, že žije v kontaktu se svým pravým já. Vládne-li mi svět, nemůže ve mně vládnout Bůh. Vládne-li však ve mně Bůh, jsem skutečně svobodný, dostávám se do styku s nezkresleným a jedinečným obrazem, který si o mně Bůh vytvořil.
365 dní s Anselmem Grünem
 
Když Ježíš začal mluvit, lid mu perfektně rozuměl a byl nadšený, protože mluvil s autoritou. Ale učenci církve té doby byli uzavření. Fundamentalističtí. „Sem ještě jít lze, ale tam už ne.“ Stejný boj dnes vedu se svou exhortací Amoris laetitia. Protože někteří říkají: „Toto lze, toto už ne.“ Ale existuje i jiná logika. Ježíš Kristus nerespektoval zvyky, z nichž se stala přikázání. Dotýkal se malomocných, a to se nedělalo; nekamenoval cizoložnici, což se zase dělalo; mluvil se Samaritánkou, což Žid nemohl, jinak by se znečistil. Nechal na sebe sáhnout ženu s krvotokem, a to bylo nečisté. Nerespektoval Ježíš zákon, anebo zákon druhých nebyl v pořádku? Zákon se zvrhl. Fundamentalismus jej znetvořil. A Ježíšovou odpovědí bylo, že se vydal opačným směrem.
papež František – O společnosti a politice - otevřený rozhovor s Dominiquem Woltonem
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 3. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde.