Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

4. neděle postní – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 21.3.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 379
Zpět do rubriky
1Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. 2Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ 3Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. 4Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ 6Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a 7řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. 8Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ 9Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ 10Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ 11On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‚Jdi k Siloe a umyj se!‘ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ 12Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ 13Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. 14Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. 15Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ 16Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?“ A nemohli se dohodnout. 17Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ 18Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a 19zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ 20Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ 22To jeho rodiče řekli, protože se báli Židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. 23Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ 24Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ 25On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ 26Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ 28Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ 30Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. 32Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. 33Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ 34Řekli mu: „V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. 35Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ 36Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ 37Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ 38On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. 39Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ 40Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ 41Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme.‘ Proto váš hřích trvá.“ (Jan 9,1-41)
 
K tématu
…text od Carla Junga...(ocituji zpaměti):
Obdivuji křesťany,
protože když vidíte někoho,
kdo hladoví nebo žízní,
vidíte Ježíše.
Když přijímáte cizince,
někoho, kdo je zvláštní a „cizí“,
přijímáte Ježíše.
Když oblékáte nahého,
oblékáte Ježíše.
Nerozumím ale tomu,
proč křesťané Ježíše nikdy nerozpoznávají
ve své vlastní chudobě a bídě.
Vždy chcete dobro pro chudé kromě sebe,
a zároveň ho upíráte ubožákovi,
který žije ve vás.
Proč nevidíte Ježíše ve své vlastní bídě,
ve svém vlastním hladu a žízni?
Ve všem, co je ve vás „cizí“:
v násilí a mukách, které se vymykají vaší kontrole?
Jste povoláni, abyste i toto přijímali,
abyste nepopírali existenci těchto věcí,
ale přijali skutečnost, že existují,
a setkávali se s Ježíšem i v nich.
 
Jungův dopis mi pomohl uvědomit si, že nemohu přijímat Ježíše, pokud nepřijmu i svou vlastní slabost, chudobu a bídu i své nejhlubší potřeby. (…) Copak mohu skutečně jednat soucitně s druhými lidmi, jestliže neprojevuji soucit také sám se sebou?
Jean Vanier – Krása lidskosti
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 4. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.