Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

5. neděle postní – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 26.3.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 361
Zpět do rubriky
1Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. 3Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.“ 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ 5Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. 6Když tedy slyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. 7Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ 8Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli živě ukamenovat - a zas tam jdeš?“ 9Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ 11Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ 12Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. 14Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. 15A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ 16Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. 18Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. 19K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. 21Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. 22Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, 26a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ 27Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ 28Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ 29Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. 31Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel.“ 33Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: 34„Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ 35Ježíš zaplakal. 36Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ 37Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ 38Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ 40Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ 41Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ 43Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ 45Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo. (Jan 11,1-45)
 
 
K tématu
 
Člověk není svým vlastním pánem
Pravost našeho hledání Boha a jeho vůle poznáváme podle ovoce svého každodenního života: podle nezištné lásky k bližnímu, podle aktivní modlitby, podle štědrosti k chudým, podle trpělivého snášení křivd, podle každodenního sebezáporu, podle toho, jak čelíme utrpení, a konečně i smrti našich blízkých a naší vlastní.
Jestliže hledáme Boha pouze svými emocemi, máme sice mnoho krásných prožitků, které nám působí potěšení, podobně jako ty, kterých se dostalo farizeovi v chrámu, jenomže ty neproměňují náš život a přístup k bližním. Ježíš říká, že strom se pozná po ovoci (srov. Mt 7,16). Často se stává, že jsme spokojeni sami se sebou, tak jako farizeus modlící se v chrámu, ale pramálo nás zajímá, jestli je s námi spokojený Bůh a jestli jsou s námi spokojeni naši bratři.
Boha můžeme nalézt pouze celou svou bytostí, integrálně: celou duší, celým srdcem, celou myslí, celou svou silou a ze všech sil. Chybí-li v naší zkušenosti Boha plné úsilí dosáhnout cíle ve všech čtyřech rozměrech, hrozí nám nebezpečí, že budeme hledat Boha pouze pro vlastní prospěch, nikoli kvůli tomu, abychom podle pokynu sv. Ignáce z Loyoly „chválili Boha, našeho Pána, vzdávali mu úctu a sloužili mu“ (srov. DC 23). Nikdo z nás není vlastníkem svého těla, psýchy, rozumu, nesmrtelné duše ani svých lidských mohutností. Všechno to je „pro nás, k našemu užitku“, ale nepatří nám to a nezáleží to na nás. Jak „zadarmo“ jsme všechno dostali, stejně tak „zadarmo“ nám může být opět všechno vzato. Jak snadné je ztratit proti své vůli tělesné zdraví, emocionální rovnováhu, dobrou pověst u lidí, psychické zdraví, střízlivý úsudek či zdravý rozum. Člověk není vlastním pánem, protože sám sebe nestvořil. Vracíme Bohu pouze to, co jsme od něho přijali jako dar a milost.
V románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka satan přichází do Moskvy v podobě konzultanta černé magie a v rozhovoru s marxistickým spisovatelem Berliozem a jeho přítelem básníkem Bezprizorným jim na jejich prohlášení, že Bůh neexistuje, položí otázku: „Jestliže Bůh neexistuje, kdo tedy, ptám se, řídí životy lidí a vůbec koloběh věcí pozemských?“ „Člověk sám to řídí,“ vyhrkl nasupeně Bezprizorný. Když nakonec literát přizná, že člověk je přece jen smrtelný, ďábel dodá, že je nejen smrtelný, ale „nečekaně smrtelný“. Potom ještě jakoby mimochodem dodá, že se to prokáže ještě téhož večera na Berliozovi.
Jestliže se odevzdáme Pánu, pak se v něm a skrze něho uskutečňuje naše obrácení, integrita víry a života. Tehdy objevujeme svou lidskou a náboženskou totožnost; zakoušíme vnitřní jednotu těla, psýchy, rozumu, srdce a duše. Člověk se může integrovat pouze na základě duchovní zkušenosti, na základě zkušenosti Boha. Jeho láska „synchronizuje“, sjednocuje, zaceluje a integruje všechno v nás. Uzdravení duše, srdce, mysli, vůle a vzájemná integrace se dějí v odevzdání toho všeho Bohu. Jenom v Bohu nalézá pokoj má duše, srdce, mysl, tělo — celá má osoba.
Józef Augustyn – Intimita a svoboda – Setkání s Ježíšem
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 5. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.