Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle velikonoční – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 26.4.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 193
Zpět do rubriky
13Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. 14Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. 15Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim Ježíš a připojil se k nim. 16Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. 17Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. 18Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo.“ 19Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, 20naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. 21My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. 22Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, 23nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. 24Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ 25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! 26Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ 27Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. 28Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. 29Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. 30Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. 32Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ 33Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. 34Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ 35Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. (Lk 24,13-35)
 
K tématu
 
(…) žít v trvalém sjednocení s ním, které převyšuje všechno, co můžeme prožívat s ostatními lidmi: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Neochuzuj své mládí o toto přátelství. Budeš ho moci vnímat po svém boku, a to nejen když se modlíš. Poznáš, že s tebou kráčí v každé chvíli. Snaž se ho objevovat a zažiješ krásnou zkušenost ve vědomí, že tě stále doprovází. To prožili učedníci na cestě do Emauz: Když spolu při chůzi sklíčeně rozmlouvali, „přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim“ (Lk 24,15). Jeden světec řekl, že „křesťanství není sbírka pravd, v které je třeba věřit, zákonů a zákazů, které je třeba dodržovat. To vypadá velmi odpudivě. Křesťanství je osoba, která mě tak nesmírně milovala, že touží po mé lásce. Křesťanství je Kristus.“
„Ježíš jde spolu se dvěma učedníky, kteří nepochopili smysl jeho událostí a vzdalují se od Jeruzaléma a od společenství. Aby s nimi mohl být dál, jde společnou cestou s nimi. Klade jim otázky a trpělivě naslouchá jejich podání událostí, aby jim pomohl rozpoznat, co teď prožívají. Potom jim citlivě a rozhodně zvěstuje slovo a vede je k interpretování prožitých událostí ve světle Písma. Přijímá jejich pozvání, aby s nimi zůstal na pokraji temnoty: vstupuje do jejich noci. Když mu naslouchají, jejich srdce se rozhoří a jejich duch se rozzáří, při lámání chleba se jim otevřou oči. Oni sami se rozhodnou vydat se ještě v tu hodinu na cestu opačným směrem, aby se vrátili ke společenství a podělili se o zkušenost ze setkání se Zmrtvýchvstalým.“
papež František – posynodní apoštolská exhortace Christus vivit (Kristus žije) čl. 156, 237
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 3. neděle velikonoční – cyklu A z předchozích let najdete zde a zde.