Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

5. neděle velikonoční – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 9.5.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 158
Zpět do rubriky
Ježíš řekl svým učedníkům: 1„Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. 3A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4Cestu, kam já jdu, znáte.“ 5Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ 6Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. 7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ 9Ježíš mu odpověděl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem mluvil v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. 12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14,1-12)
 
 
K tématu
 
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla
Ačkoli občas přece jen podlehneme zděšení a panice, Ježíš nás neopouští. Přichází za námi přes zavřené dveře srdce, tak jako přišel k učedníkům po svém zmrtvýchvstá­ní. Plní tak svůj slib, který dal při poslední večeři: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (Jan 14,27). Ale jak sám zdůrazňuje, „ne ten, který dává svět, já vám dá­vám“. Pokoj „tohoto světa“: v politice, v životě společnos­ti, v ekonomice a často i v rodinném prostředí nebo mezi sousedy je plodem dohod a kompromisů (někdy i „pro­hnilých“), kdy se slabší podrobuje silnějšímu, aby ten jím manipuloval, využíval ho a ponižoval.
Podléháme nátlaku, manipulaci, násilí, stahujeme se, přestáváme bojovat o svá práva a důstojnost, jen abychom měli „svatý pokoj“, jak říkáváme. Smiřujeme se s tím, co po nás žádají lidé „tohoto světa“, podléháme jim, a oni nám skutečně dají vytoužený „svatý pokoj“. Nezajímají se o nás. Ale to všechno jen do určitého času. Pokoj za ta­kovou cenu je křehký a nejistý, jak víme z vlastní zkuše­nosti. Je to klid před bouří. Občas na nás začnou znovu dotírat titíž lidé, kteří nám dali na chvíli, pokoj, ovšem nyní s větší silou a žádají toho po nás mnohem víc.
Ježíš nám slibuje pokoj založený na jiných principech. Jedinou podmínkou jeho pokoje je naprosté odevzdá­ní se mu, tak jako se on sám odevzdal Otci. Pokoj, kte­rý dává Ježíš, není v první řadě plodem našich snah, ale především jeho darem a milostí; čistým darem a čistou milostí.
Ještě než se pustíme do zápasu se svým strachem a tím, co nás ohrožuje, se v nás právě účinkem „milosti pokoje“ rodí vnitřní přesvědčení: „I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha“ (Ž 23, 4). Díky modlitbě se v nás rodí vědomí víry, že nad námi Prozřetelnost bdí a že vede naše kroky. Plníme tak Ježíšův příkaz: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27).
 
Pane Ježíši, vstup do mého srdce
Každodenní vytrvalá modlitba, v níž se odevzdáváme s důvěrou Pánu, nám dává milost vnitřního pokoje jako závdavek, ale v žádném případě neřeší automaticky, ja­koby mávnutím kouzelného proutku, veškeré naše pro­blémy. Na jedné straně bychom se měli usilovně modlit: „Pane Ježíši, vstup do mého srdce, i když se ti uzavírá, a otevři je mocí svého slova: ,Pokoj tobě.'“(…)
 
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího
Evagrius Pontský nás upozorňuje na to, že strach, napadající člověka, je ve skutečnosti pokušením zlého ducha. Proto nám také radí v situaci, kdy nás zaplavují obavy: „Co se týká onoho zákeřného draka, který vás na­padá, nemyslete na něho, pokládejte ho za nic a nebojte se ho. Je jako zběhlý otrok, který vedl špatný život a utekl svému pánu. Až do smrti mu nedopřávejte místo. Náš Pán nám dal, že můžeme šlapat po hadech a štírech, a vy se bojíte hlasů zlých duchů, protože piští? Proto zpívejte žalmy ve dne v noci: I když proti mně povstane zástup, moje srdce se nebude bát. I když se proti mně rozpoutá boj, zachovám si důvěru.“
Žalm 91, který nám doporučuje Evagrius, to je skuteč­ný lék na démona strachu:
„Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného,
řekni Hospodinu: ,Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!'…
 
Józef Augustyn – Intimita a svoboda – Setkání s Ježíšem
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 5. neděle velikonoční – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.