5. neděle velikonoční – cyklus A
Zveřejněno: 9.5.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 432
Zpět do rubrikyJežíš řekl svým učedníkům: 1„Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. 3A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4Cestu, kam já jdu, znáte.“ 5Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ 6Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. 7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ 9Ježíš mu odpověděl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem mluvil v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. 12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14,1-12)
K tématu
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla
Ačkoli občas přece jen podlehneme zděšení a panice, Ježíš nás neopouští. Přichází za námi přes zavřené dveře srdce, tak jako přišel k učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Plní tak svůj slib, který dal při poslední večeři: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (Jan 14,27). Ale jak sám zdůrazňuje, „ne ten, který dává svět, já vám dávám“. Pokoj „tohoto světa“: v politice, v životě společnosti, v ekonomice a často i v rodinném prostředí nebo mezi sousedy je plodem dohod a kompromisů (někdy i „prohnilých“), kdy se slabší podrobuje silnějšímu, aby ten jím manipuloval, využíval ho a ponižoval.
Podléháme nátlaku, manipulaci, násilí, stahujeme se, přestáváme bojovat o svá práva a důstojnost, jen abychom měli „svatý pokoj“, jak říkáváme. Smiřujeme se s tím, co po nás žádají lidé „tohoto světa“, podléháme jim, a oni nám skutečně dají vytoužený „svatý pokoj“. Nezajímají se o nás. Ale to všechno jen do určitého času. Pokoj za takovou cenu je křehký a nejistý, jak víme z vlastní zkušenosti. Je to klid před bouří. Občas na nás začnou znovu dotírat titíž lidé, kteří nám dali na chvíli, pokoj, ovšem nyní s větší silou a žádají toho po nás mnohem víc.
Ježíš nám slibuje pokoj založený na jiných principech. Jedinou podmínkou jeho pokoje je naprosté odevzdání se mu, tak jako se on sám odevzdal Otci. Pokoj, který dává Ježíš, není v první řadě plodem našich snah, ale především jeho darem a milostí; čistým darem a čistou milostí.
Ještě než se pustíme do zápasu se svým strachem a tím, co nás ohrožuje, se v nás právě účinkem „milosti pokoje“ rodí vnitřní přesvědčení: „I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha“ (Ž 23, 4). Díky modlitbě se v nás rodí vědomí víry, že nad námi Prozřetelnost bdí a že vede naše kroky. Plníme tak Ježíšův příkaz: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27).
Pane Ježíši, vstup do mého srdce
Každodenní vytrvalá modlitba, v níž se odevzdáváme s důvěrou Pánu, nám dává milost vnitřního pokoje jako závdavek, ale v žádném případě neřeší automaticky, jakoby mávnutím kouzelného proutku, veškeré naše problémy. Na jedné straně bychom se měli usilovně modlit: „Pane Ježíši, vstup do mého srdce, i když se ti uzavírá, a otevři je mocí svého slova: ,Pokoj tobě.'“(…)
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího
Evagrius Pontský nás upozorňuje na to, že strach, napadající člověka, je ve skutečnosti pokušením zlého ducha. Proto nám také radí v situaci, kdy nás zaplavují obavy: „Co se týká onoho zákeřného draka, který vás napadá, nemyslete na něho, pokládejte ho za nic a nebojte se ho. Je jako zběhlý otrok, který vedl špatný život a utekl svému pánu. Až do smrti mu nedopřávejte místo. Náš Pán nám dal, že můžeme šlapat po hadech a štírech, a vy se bojíte hlasů zlých duchů, protože piští? Proto zpívejte žalmy ve dne v noci: I když proti mně povstane zástup, moje srdce se nebude bát. I když se proti mně rozpoutá boj, zachovám si důvěru.“
Žalm 91, který nám doporučuje Evagrius, to je skutečný lék na démona strachu:
„Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného,
řekni Hospodinu: ,Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!'…
Józef Augustyn – Intimita a svoboda – Setkání s Ježíšem
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 5. neděle velikonoční – cyklus A z předchozích let najdete
zde a
zde.