Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

13. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 28.6.2020
Autor:
Přečtení: 100
Zpět do rubriky
Ježíš řekl svým apoštolům: 37„Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. 38A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. 39Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. 40Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. 41Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; 42kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“ (Mt 10,37-42)
 
K tématu
Radost nebýt Bohem
Po celý novověk s jeho pojetím lidství a božství se v myslích mnoha lidí, nejen filozofů, vynořovalo toto dilema - buď Já, nebo On. A bylo-li to postaveno takto, odpověď byla nasnadě: Já přece! Pokud se stejné dilema vyhrotilo k volbě „náboženství, nebo svoboda“, celkem nepřekvapuje, že lidé zavrhli náboženství.
Ale pak vystoupil jeden starý moudrý žid, připomínající nejen svým patriarchálním zjevem biblické proroky, a postavil problém jinak: buď já a ono, nebo Já a Ty. Buď bude v centru dominující lidské Já, učil Martin Buber, a pak bude mít takové já k světu, k druhým lidem a eventuelně i k bohu, uzná-li nějakého, předmětný vztah – jeho svět bude „říší světa ono“. „Ono“ může být cokoliv, o čem se člověk domnívá, že tím může manipulovat podle svých potřeb, anebo alespoň k tomu přistupovat – a hovořit o tom – s jistou distancí, jako když jde o vnější věci.
Alternativou je pouze takové , které bytostně potřebuje a požaduje protějšek, „jakési nejpůvodnější Ty.“ Dokonce teprve tímto vztahem s Ty je takové já a celý jeho svět ustaveno. „Ty“ je pro člověka to, čím manipulovat nemůže, o čem ví, že to nemá „ve své režii“, co musí respektovat a v jeho jinakosti nechat přicházet k sobě. „Absolutním Ty“ je pro Bubera Bůh a jen Bůh - Bůh je horizont vytvářející prostor, v němž se nám vše může z „ono“ proměnit v „ty“: nejen druzí lidé, ale i krajina, květina, strom či kniha. Ze všeho na mne může promluvit nepodmíněné.(…)
Člověk se vždycky napřed „nachází v situaci boha“ - a teprve konverze, skutečné obrácení, proměna (metanoia), která je zrozením a základem skutečné živé víry, znamená „suspendování“ našeho z této pozice. (…)
Avšak Bůh začne mluvit skrze náš život jen za jediné podmínky: že sestoupíme z vědomě či bezděky okupovaného „Božího trůnu“- protože to je místo natolik vzdálené od místa našeho určení, že tam hlas, který je nám určen a který se na nás obrací, nedoléhá. Pokud si hrajeme na boha, anebo jeho místo obsadíme něčím, co uctíváme jako boha, s Bohem se nemůžeme setkat. Když Bohu zabarikádujeme přístup - zbožněním sebe sama či čehokoliv jiného, „co není Bůh“ (a toto je vymezení pojmu „svět“, stvoření) -, pak ho neuslyšíme. Jestliže ten, kdo sám sebe či jakoukoliv relativní hodnotu zabsolutizoval, zbožštil, tvrdí, že „Bůh není“, přiznejme mu, že to může být výpověď, která čestně a realisticky obráží jeho momentální zkušenost Boží nepřítomnosti, odtrženosti od Boha; bylo by ovšem přesnější a střízlivější říci, že ho nevnímá, „neslyší jeho hlas“. Nikdo z lidí však Boha neslyší neustále, víra je život, zahrnující i okamžiky (a někdy dlouhé etapy cesty), kdy jsme vystaveni Božímu mlčení, - i ten, který sám byl Vtěleným Božím Slovem, zakusil tuto opuštěnost v Getsemane a na kříži. O to naléhavěji k nám volá verš žalmu: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte srdce svá.“ Je třeba, abychom zůstali otevření, nechali ono „nejvyšší místo v nás“ otevřené pro toho, jemuž jedinému náleží.
Tomáš Halík – Noc zpovědníka
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 13. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.