Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

20. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 17.8.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 202
Zpět do rubriky
21Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. 22A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ 23Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ 24Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ 25Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 26On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ 27Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ 28Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá. (Mt 15,21-28)
 
K tématu
118. Pokora může zakořenit v srdci jen skrze pokořování se. Bez něho není pokora, ani svatost. Jestliže nejsi schopen snášet a obětovat nějaké pokořování se, nejsi pokorný a nejsi na cestě svatosti. Svatost, kterou dává Bůh své církvi, přichází skrze ponížení jeho Syna: to je cesta. Ponižování se tě připodobňuje Ježíši, je nepostradatelnou součástí následování Krista: „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (…)
119. Nemám na mysli pouze násilí, které musejí trpět mučedníci, ale také každodenní ponižování, které snášejí lidé, aby zachránili svou rodinu, nebo ty, kdo se zdržují sebechvály a raději chválí druhé, pracují v méně prestižních pozicích a někdy dokonce raději snášejí nespravedlnost a obětují ji Pánu: „Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu“ (1 Petr 2,20). To neznamená chodit se svěšenou hlavou, málo mluvit nebo utíkat ze společnosti. Někdy se člověk – právě proto, že je svobodný od sebestřednosti – může domáhat spravedlnosti nebo bránit slabé před mocnými, i když to poškodí jeho image.
120. Netvrdím, že ponižování se je něco příjemného – to by byl masochismus –, ale že je to cesta následování Ježíše a růstu ve spojení s ním. Na přirozené rovině je to nepochopitelné a svět se takové nabídce vysmívá. Je to milost, za kterou musíme prosit: „Když přijde ponižování, pomoz mi, Pane, vnímat, že jdu za tebou, po tvé cestě.“
121. Tento postoj předpokládá srdce zklidněné Kristem, svobodné od agresivity, která má původ v příliš velkém „já“. Právě toto zklidnění, které je plodem milosti, nám umožňuje uchovat si vnitřní jistotu a vytrvalost, setrvat v dobrém, „i když kráčím údolím stínu“(…)
papež František – Gaudete et exsultate, Paulínky 2018
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 20. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.