Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

21. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 23.8.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 196
Zpět do rubriky

 13Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ 14Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ 15Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ 16Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ 17Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. 18A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 19Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ 20Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16,13-20)

 
K tématu
Uchopit svou nejhlubší identitu máme všichni. A na prvním místě ti, kdo nejsou kněží či jáhni... Je tře-ba, aby laici z teologického hlediska uchopili svou identitu v očích Boha i v očích bližních. To se děje ve chvíli, kdy si uvědomí, kým jsou díky svému křtu. V tom spočívá skutečná revoluce, kterou církev potřebuje, ta pravá reforma. A platí to pro všechny křesťany: katolíky, protestanty i pravoslavné... Tato věc sahá mnohem dál než nějaké nevyhnutelné proměny stávajících struktur, jak o tom pořád všichni mluví. To, že někteří kněží přestěhovali faru do karavanu, že skáčou padákem, aby získali sponzory, a jiné psí kusy, to všechno není špatně... tyhle iniciativy můžou být dobré, ale zásadní je, aby pokřtění znovu objevili svoji nesmírnou moc, kterou jim Kristus dává skrze křest. (…)
Mluvíme o moci, kterou kněz získává, když je vysvěcen. Tou mocí je moc odpouštět hříchy a proměňovat chléb v Tělo Kristovo a víno v jeho Krev. Zapomínáme ale mluvit o moci, kterou všichni získáváme křtem. Pokřtěný podceňuje nebo vůbec nezná autoritu, kterou mu Kristus dává, aby uzdravoval, aby hlásal království Boží, aby vyháněl zlé duchy, aby křísil mrtvé (…) Neznamená to, že si mají pokřtění hrát na exorcisty nebo všemocné léčitele, nebo že se mají vydávat za Ježíše. Ale mají skrze sebe nechat působit Krista, a to především skrze svou slabost. Předpokládá to velkou pokoru a zároveň skutečnou odvahu, odvahu důvěřovat v Toho, který v nás může působit cokoli, i když to vždy nevidíme, i když se na to vždy necítíme. Problémem křesťanů je, že nevěří dost tomu, že v sobě mají tuto autoritu Otce, která jim je dána od Syna skrze Ducha Svatého. Někdy tomu nevěří vůbec... Kdyby tomu tak bylo, zvládli by víc zázraků, než si vůbec myslí.
Jean Mercier – Pán farář má krizi, KNA 2018
 
Každý fanda je pyšný na svůj fotbalový klub, Slávisté, Sparťani, Plzeňáci… A já musím říct, že jsem hrdý na ten náš mančaft, kterému říkáme křesťané. Máme už docela slušnou tradici. Hrajeme už nějakých dva tisíce let a nastupují za nás docela slušní hráči. Tedy z toho českého nároďáku kupříkladu: sv. Václav, Karel IV., Antonín Dvořák. Dokonce i Jan Hus. On se ale občas hádal s trenéry. Někdy dáváme báječné góly, někdy si dáme vlastňáka. Některé sezony jsou úžasné a daří se, někdy málem propadáme do druhé ligy, ale vždy usilujeme o fair play. Máme celkem hezké stadiony. Stavěli nám je nějaký Petr Parléř nebo Santini. Nehrajeme sice o medaile nebo poháry, ale hrajeme o lidskost, lásku a věčnost. A ten náš klub má jednu fantastickou věc: má božího majitele. A u něho je jistota, že nás nikdy neprodá. Takže zkrátka a dobře, tenhle mančaft Stracha baví, a jsem rád, že do něho patřím.
Jiří Strach
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 21. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdetezde a zde.