Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

26. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 27.9.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 220
Zpět do rubriky

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: 28„Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29On odpověděl: ‚Mně se nechce‘, ale potom toho litoval, a přece šel. 30Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane,‘ ale nešel. 31Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. 32Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“ (Mt 21,28-32)

 
K tématu
Povolání je dialogicko-dramatické dění
Stále znovu se lidé nechávají blokovat strnulým a „monolitickým“ obrazem Boha: Boha, který má s tímto světem a každým člověkem pevný plán. Často se domníváme, že náš život bude vydařený, poznáme-li neměnnou Boží vůli a budeme-li podle ní žít. Avšak smůlu má ten, kdo se jednou zmýlil či vědomě nechtěl poslouchat. Bůh pak jenom přihlíží a jeho cestu trpí. Je toto Bůh? Není Bůh Ježíše Krista spíše průvodcem, který stojí na mé straně? Jde s námi, vábí nás, dává nám nenápadně znamení a čeká na naši odpověď. Z dialogu Boha a jeho stvoření, ať se ho již člověk účastní nebo jej odmítá, vznikají dějiny. To je drama či vážnost jak osobního příběhu povolání, tak celých lidských dějin, jak to vyjádřil velký teolog Karl Rahner v nádherném textu:
Boží jednání v průběhu dějin spásy není monologem, který by Bůh vedl sám se sebou, ale dlouhým dramatickým dialogem mezi Bohem a jeho tvorem, ve kterém Bůh poskytuje člověku možnost správně odpovědět na jeho slovo, a činí tak své další slovo závislým na tom, jaká byla svobodná lidská odpověď. Svobodný čin Boží vždy znovu podnítí také jednání člověka. Dějiny nejsou pouze hrou, kterou předvádí Bůh sám sobě a v které by tvorstvo bylo jenom tím, čím se hraje, nýbrž je v tomto božsko-lidském dramatu dějin skutečným spoluhráčem. Proto mají dějiny skutečnou a absolutní vážnost.
Karl Rahner, Sebrané spisy 4, 373
Dbát, aby se dialog zdařil
Boží jednání je zpravidla tiché a nenásilné. Pou­ze ten, kdo naslouchá, bude vnímat slovo, pouze pozorný si všimne ukazatele. Úhelným kamenem je zde osobní vztah ke Kristu, bez něhož nelze krá­čet cestou povolání. Pozornost je tak třeba věno­vat především živému vztahu k Pánu. Zjišťuji, že tam, kde tento vztah chybí, se cesta povolání stává svévolným nebo nekonečným monologem. Záro­veň je třeba dávat pozor na nejrůznější ukazatele ze všech stran: od samotné osoby, která se rozho­duje pro duchovní povolání, od její rodiny, přátel, komunity, od představených. Aby mohl člověk své povolání rozpoznat a poté, co se pro ně rozhodl, v něm vytrvat a své rozhodnutí stále obnovovat, je tato pozornost stejně důležitá jak před vlastním rozhodnutím pro povolání, tak i po něm.
Josef Maureder – Porozumět Božímu volání, Karmelitánské nakladatelství, 2007
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 26. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.