Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

30. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 24.10.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 222
Zpět do rubriky
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se 35a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: 36„Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ 37Odpověděl mu: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,34-40) 
 
K tématu
„Kdo pracoval pro lásku, s láskou bude pracovat.“ Jsou to mimořádná, geniální a prorocká slova. Když se v běžném životě modlíme, zpytujeme svědomí, slavíme eucharistii a přistupujeme ke svátosti smíření, pracujeme tím pro lásku, pro jakoukoli lásku: k Bohu, k lidem i k sobě samým.
V čem spočívá práce pro lásku? V žádném případě nejde o nějaké naše dobré skutky či zbožné úkony, nýbrž o otevřenost duše, srdce, mysli a veškerých dalších lidských mohutností vůči Boží lásce. První podstatnou prací člověka pro lásku je vnímání zjevující se Boží lásky v nás, v našich bližních a ve světě kolem nás.
Svatý Ignác z Loyoly doporučuje ve své Contemplatio ad amore (Kontemplaci O lásce) „připomínat si přijatá dobrodiní stvoření, vykoupení a zvláštních darů a je s velkou oddaností odvažovat: kolik toho Bůh, náš Pán, pro mě udělal a kolik mi dal z toho, co má; a dále, jak si tentýž Pán podle svého božského úradku přeje dát sebe, jak jenom může. A potom to rozjímat ve vztahu k sobě a rozvažovat, co já musím ze své strany zcela odůvodněně a spravedlivě nabídnout a dát jeho božské Velebnosti“ (DC 234).
V každé modlitbě pracujeme „pro lásku“, abychom později po modlitbě, ve všedním osobním, rodinném, řeholním, kněžském či společenském životě, pracovali s láskou. Naše každodenní modlitba, to je těžká práce pro lásku, ale právě ona je příčinou, že později všechno děláme s láskou.
„A to je pravé štěstí. Na této zemi jiné štěstí nenajdeš. Je jím veškerá rozkoš přátelství.
Je jím spokojenost a naplněné bytí.
Je jím veškerý pokoj.“
Podstatou štěstí je pracovat pro lásku, tak abychom později všechno konali s láskou a pro ni. My často pracujeme velmi mnoho ve svých rodinách, ve společenstvích, v zaměstnání atd. Velmi se snažíme. Často přinášíme velké oběti a vynakládáme obrovské úsilí. Problém se však povětšinou ukrývá v tom, že naše snahy jsou někdy otrávené výčitkami chovanými k druhým, hněvem na sebe samého, závistí, pocitem křivdy nebo povyšováním se nad druhé. V tom případě býváme krutí. Když totiž dáváme dítěti nějaký dárek ve snaze koupit si jeho poslušnost a náklonnost nebo když je obdarováváme v pocitu nadřazenosti, náš dar je otrávený. Často se tak stává, že dárek způsobí více bolesti nežli radosti. Jako by naše povýšenost říkala dítěti: „Žasni, jak jsem na tebe hodný, i když si to vůbec nezasloužíš.“
Pouze dary darované z lásky, naše práce z lásky a obětavost z lásky budují vzájemný vztah lásky a přinášejí radost a štěstí. Kniha Přísloví říká: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist“ (Přís 15,17). A Ježíš říká, že je více radosti v dávání nežli v braní (srov. Sk 20,35).
Józef Augustyn – Intimita a svoboda – Setkání s Ježíšem
 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 30. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.