Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

33. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 14.11.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 157
Zpět do rubriky
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: 14„Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. 17Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. 18Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. 19Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. 20Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‚Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ 21Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána.‘ 22Přistoupil i ten druhý, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ 23Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána.‘ 24Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ 26Pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? 27Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. 28Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. 29Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. 30A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípání zubů.‘“ (Mt 25,14-30)
 
K tématu
Nikdy nebudeme moci dostatečně děkovat za tento nezasloužený dar Pánova přátelství, pokud neuznáme, že také náš pozemský život a naše přirozené schopnosti jsou dar. Potřebujeme „radostně uznat, že naše skutečnost je ovocem daru a že také svou svobodu přijímáme jako milost. To není snadné ve světě, který si myslí, že všechno vlastní pro sebe jako plod své originality a svobody.“
Jenom díky svobodně přijatému a pokorně osvojenému Božímu daru můžeme svými silami spolupůsobit na tom, že se necháme stále víc přetvářet. První věc je patřit Bohu. Znamená to odevzdat se tomu, který se první chápe iniciativy, odevzdat mu své schopnosti, své úsilí, svůj boj proti zlu a svou tvořivost, aby v nás jeho nezasloužený dar mohl růst a rozvíjet se: „Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou“ (Řím 12,1). Církev ostatně vždycky učila, že jenom láska umožňuje růst v životě milosti, protože „kdybych neměl lásku, nejsem nic“ (1 Kor 13,2).
papež František – Gaudete et exsultate 55–56
 
I could have got more out!
Mohl jsem jich dostat ven víc!
(…) Ptal jsem se jednoho slavného hudebníka, kolik pro­cent je talent a kolik dřina. Takto tu otázku nemůžeš položit, odpověděl mi s úsměvem. Cvičením se probouzí talent, drilem se kultivuje a rozkvétá přirozené nadání. Jedno jde s druhým. Bez cvičení nepoznáš svá nadání, jediný způsob, jak zjistit, zda k něčemu máš charisma, je zkusit to. Poselství je důležité a pro jistotu jej ještě jednou zopakuji: zda k něčemu máš charisma nebo ne, poznáš jen tehdy, když to zkusíš.
Schindlerův seznam, strhující drama Stevena Spielberga, film podle skutečných událostí z válečných let. Cynický podnikatel Oskar Schindler využívá v továrně laciné židovské pracovní síly; polští dělníci jsou příliš drazí. Přichází scéna Krakovského ghetta, první popravy a první transporty a v Schindlerovi se něco zlomí. Veškeré vydělané peníze využije pro korumpování nacistických pohlavárů, aby svoje dělníky vymanévroval z nemilosrdného soukolí konečného řešení. Jak válka postupuje, smyčka se utahuje víc a víc a Schindler musí vynakládat větší a větší sumy peněz nakonec se mu ale zdaří své Židy převést z Polska na Moravu do Brněnce, kde ve stejnou chvíli mu dojdou peníze a je ohlášen konec války. Čas na úlevný povzdech. V závěrečné scéně všech jedenáct set Židů dojatě děkuje za záchranu života, předávají narychlo zhotovený pamětní prsten a vše spěje k happyendu. Schindler však, místo uvolnění a radosti, propadá do těžké deprese. I could have got more out! Mohl jsem jich dostat ven víc!, pláče. Tohle auto, kdybych prodal tohle auto, mohl jsem jích dostat ven o deset víc. Tento odznak NSDAP ve zlatě, dva další. At least one! Mohl jsem jich dostat ven víc, a neudělal jsem to! Mohl jsem toho v životě udělat víc, a trestuhodně neudělal!
Ta scéna mi přijde velmi křesťanská, velmi symbolická. Co jsem ještě víc mohl udělat se svým životem, jak ještě víc a mnohem lépe jsem mohl využít darovaný čas, o kolik víc dobra zřejmě šlo udělat! Nejsem spokojen se svým životem, nejsem, pláču nad ním a bojím se posledního soudu. I could have got more out! Tohle je cosi jiného než nikoho jsem neokradl a nikoho nezabil, jde o přesný opak, jde o to, ne kolik jsem jich nezabil, ale kolik jsem jich zachránil a o nekonečný smutek z toho, co jsem neučinil a mohl, co dobrého bylo v dosahu, a já jsem to trestuhodně nezvedl. Z tohoto důvodu se opravdu bojím své smrti, či přesněji posledního soudu. Marek Vácha, jaký by mohl být a jaký je, jsou dvě hrůzostrašně odlišné bytosti, ten nekonečný smutek nad vlastním životem — kdybych využil desetinu toho, co jsem dostal! Kdybych aspoň trochu využil, co do mě bylo vloženo... I could have got more out! ...and I didn't! And I didn't!
 
Marek Vácha: Nevyžádané rady mládeži
 
 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 33. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.