Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Slavnost Ježíše Krista Krále - cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 21.11.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 140
Zpět do rubriky
Ježíš řekl svým učedníkům: 31„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn 32a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 34Tu řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. 35Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, 36byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ 37Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? 38Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ 40Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.‘ 41Potom řekne těm po levici: ‚Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. 42Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; 43byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ 44Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ 46A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
(Mt 25,31-46)
 
K tématu
 
Podaná ruka je projevem naší schopnosti konat skutky, které dávají našemu životu smysl. Kolik podaných rukou vidíme každý den! Stále častěji se, bohužel, stává, že uspěchanost nás vtahuje do víru lhostejnosti do té míry, že už nevidíme velké množství dobra, které mnozí každodenně v tichosti a velkodušně rozdávají. To nastane jen ve chvíli, kdy nás zaskočí události, které změní běh našeho života. Tehdy naše oči dokážou vidět dobrotu světců, „kteří žijí vedle nás a kteří jsou odrazem Boží přítomnosti“ (apoštolská exhortace Gaudete et exsultate, 7), o nichž ale nikdo nemluví.
Negativní zprávy zaplňují první stránky novin, internet i televizní obrazovky do takové míry, že se zlo zdánlivě stává svrchovaným vládcem. Není tomu tak. Ano, zlo a násilí, svévole a korupce v životě nechybí, avšak život je protkán i skutky úcty a velkodušnosti, které zlo nejen kompenzují, ale vedou nás, abychom ho dokázali překonávat, abychom byli plní naděje.
Podaná ruka je znamením: je bezprostředním znamením blízkosti, solidarity, lásky. V těchto měsících, kdy byl celý svět zachvácen virem, který přinesl bolest a smrt, zmatek a bezútěšnost, jsme mohli vidět mnoho podaných rukou; podaná ruka lékaře, který se stará o každého pacienta a snaží se najít správný lék; podaná ruka zdravotní sestry a bratra, kteří zůstávají mimo svou pracovní dobu, aby se starali o nemocné; podaná ruka těch, kteří pracují ve veřejné správě a zajišťují potřebné prostředky, aby zachránili co nejvíce životů; podaná ruka lékárníka, která v rizikovém kontaktu s lidmi vychází vstříc mnoha žádostem; ruka kněze, který s bolestí v srdci žehná; podaná ruka dobrovolníka, která pomáhá těm, kdo žijí na ulici, a těm, kdo sice mají střechu nad hlavou, ale nemají co jíst; podaná ruka lidí, kteří pracují, aby zajistili základní služby a bezpečí. A mohli bychom popsat další takové podané ruce, až bychom sestavili celý výčet dobrých skutků. Všechny tyto ruce bojovaly proti nákaze a strachu, jen aby poskytly podporu a útěchu.
Pandemie přišla náhle a zastihla nás nepřipravené, zanechala velký pocit nemohoucnosti a dezorientace. Ruka podaná chudému však nepřichází nečekaně. Spíše přináší svědectví, jak se připravit, abychom v čase potřeby chudého rozpoznali a pomohli mu. Na milosrdenství si nelze jen hrát. Je zapotřebí se v něm denně trénovat. Na začátku je třeba si uvědomit, jak my sami potřebujeme, aby nám někdo podal svou pomocnou ruku. Doba, kterou prožíváme, zpochybnila naše mnohé jistoty. Připadáme si chudší a křehčí, protože jsme prožili pocit omezení a restrikci svobod. Ztráta zaměstnání, ztráta nejbližších lidí, absence běžných mezilidských vztahů – to vše nám náhle otevřelo obzory, které jsme už přestávali vnímat.
Otřáslo se naše duchovní a materiální bohatství, uvědomili jsme si, že máme strach. Uzavřeni v tichu svých domovů jsme znovu pochopili, jak důležité je soustředit se na podstatu, hledat jednoduchost.
Dozrála v nás touha po novém bratrství, které bude schopné vzájemné pomoci a vzájemné úcty. Toto je příhodný čas, kdy „musíme znovu pocítit, že se vzájemně potřebujeme, že neseme zodpovědnost jedni za druhé a za svět (…). Již příliš dlouho jsme žili v mravním úpadku, posmívali jsme se etice, dobrotě, víře, čestnosti (…). Taková destrukce veškerých základů společenského života nás nakonec přivede k tomu, že budeme jeden proti druhému hájit své vlastní zájmy, povede k novým formám násilí a krutosti a zabrání rozvoji opravdové kultury péče o životní prostředí“ (encyklika Laudato si´, 229). Závažná ekonomická, politická a finanční krize neustane, dokud zůstaneme v letargii vůči zodpovědnosti, které si má být každý ke každému bližnímu a každému člověku vědom.
papež František – Poselství ke 4. světovému dni chudých 2020

Výklad biblického čtení a úvod do meditace ze Slavnosti Ježíše Krista Krále - cyklus A z předchozích let najdete zde a zde