Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle adventní - cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 12.12.2020
Autor:
Přečtení: 398
Zpět do rubriky
6Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. 7Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. 19Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ 20Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ 21Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ 22Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ 23Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ 24Někteří z poslů byli farizeové. 25Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ 26Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; 27ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ 28To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil. (Jan 1,6-8.19-28) 
 
K tématu
 
„Ne“ válce mezi námi
Kolik válek se vede uvnitř Božího lidu a v různých spole­čenstvích! Ve čtvrti, na pracovišti, kolik jen válek ze žárlivosti a závisti! Duchovní zesvětštění vede některé křesťany k tomu, že válčí s jinými křesťany, kteří jim překážejí v jejich honbě za mocí, prestiží, potěšením či hmotným zabezpečením. Někteří už neprožívají upřímnou sounáležitost s církví a rozdmýchávají ducha sváru. Více než k celé církvi s její bohatou rozmanitostí se hlásí k té či oné skupině, která se považuje za odlišnou či speciální.
Svět je drásán válkami a násilím anebo zraňován rozšíře­ným individualismem, který rozděluje lidské bytosti a staví je proti sobě navzájem, v honbě za vlastním blahobytem. V různých zemích se rozněcují konflikty a stará rozdělení, která byla částečně považována za překonaná. Všechna společenství křesťanů na světě bych rád požádal zejména o přitažlivé a zářivé svědectví bratrského společenství. Kéž všichni mohou obdivovat, jak o sebe vzájemně pečujete, po­vzbuzujete se a doprovázíte se: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35). O to Ježíš žádal naléhavou modlitbou k Otci: „… ať jsou všichni jedno... v nás, aby svět uvěřil“ (Jan 17,21). Pozor na pokušení závisti! Jsme na stejné lodi a míříme do stejného přístavu! Prosme o milost, abychom se dovedli ra­dovat z ovoce druhých, které patří všem.
Těm, kteří prožívají zranění odvěkých rozdělení, se zdá obtížné pochopit, že je vybízíme k odpuštění a smíření, pro­tože se domnívají, že ignorujeme jejich bolest nebo je chce­me přinutit k tomu, aby se vzdali své paměti a svých ideálů. Jestliže však uvidí svědectví autenticky bratrských a smíře­ných společenství, bude pro ně vždy světlem, které přitahuje. Velice mne proto trápí, když se v některých křesťanských společenstvích, a dokonce mezi zasvěcenými osobami, dává prostor různým projevům nenávisti, rozdělení, očerňování, osočování, pomsty, žárlivosti, touze vnucovat za každou cenu vlastní představy, a to i za cenu pronásledování, které se podobá neúprosnému honu na čarodějnice. Koho chceme evangelizovat tímto jednáním?
papež František – Evangelii gaudium = Radost evangelia, 98 -100
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 3. neděle adventní - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.