Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Svátek Svaté rodiny – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 27.12.2020
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 240
Zpět do rubriky
Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.”
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40)
 
K tématu
 
Řekněme to jednoduše: narození nemůže být výsledkem žádného výpočtu. (…) Dítě přichází jako přirozený dar, za který nikdy nejsme dostatečně vděční. Je přebytkem lásky mezi pohlavími, nikoli výsledkem předsevzetí. Žádná lidská, technická či morální jistota zákonitě nemůže stát u jeho zrodu. Kdyby se přítomnost dítěte odvozovala z naší kompetence, pak bychom nad ní panovali absolutně, byla by kolečkem nějakého mechanismu, vývojovou etapou, a nikoli životní událostí, která má začátek a vždycky nás přesahuje. Když nějaký potomek křikne na svoje rodiče: „Já jsem si svoje narození nevybral“, mohou mu rodiče tuto zdvořilost vždycky oplatit: „My také ne, bylo nám dáno a snažíme se svoje překvapení obracet ve vděčnost.“
Nikdo nemá kvalifikaci na to, aby měl dítě. Naše kvalifikace by nás tlačily spíše k tomu, abychom je neměli, podněcovaly by nás spíše k opatrnosti, abychom si ušetřili nevyhnutelná dramata.
Fabrice Hadjadj – Ma che cos´ è una famiglia?, Ares Milano 2015
Vnímám každý lidský život jako dar? Děkuji za zdarma daný dar života a za všechno, co je gratis? Učím se milovat své nejbližší (děti, sourozence, rodiče), které jsem si nevybral a nezřídka je těžko snáším? Jsem v pokušení žít vztahy podle výhodnosti, nasazovat se, když ucítím příležitost, a utíkat, když mi něco nevoní, je to pro mě těžké?
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace Svátku Svaté Rodiny - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.