Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 7.10.2013, 1. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Úvod k První knize Mojžíšově

1. Titul a význam knihy

Hebrejský název Berešît (tj. Na počátku) i řecký titul Genesis (tj. Zrod) poukazují na prvopočátky světa, lidstva a Izraele, kterých se kniha týká.
Originalita spočívá mj. v rozlišení díla stvoření od Stvořitele, v identifikaci svobodné vůle člověka jako místa původu zla, v rozpoznání aktivní spásné Boží přítomnosti v dějinách.
Genesis ukazuje kořeny, z nichž vyrůstá víra židů, křesťanů i muslimů.
 
2. Obsah
 
1. Biblické pradějiny (Gn 1,1-11,32):
dvě zprávy o stvoření světa (1,1-2,4a; 2,4b-24);
pád (Gn 3); Kain a ábel (Gn 4,1-16);
další vývoj lidstva (4,17-26);
rodokmen (5); Boží synové (6,1-4);
potopa (6,5-8,22);
zabezpečení života, prokletí a požehnání (9);
rodokmen (10);
babylónská věž (11,1-9);
rodokmen (11,10-32).
 

2. Příběhy praotců (12,1-50,26):

Abrahám (12,1-25,18),
Izák a Jákob (25,19-37,1),
Josef (37,2-50,26).
 
 
3. Struktura
 
Struktura je vysledovatelná na základě deseti tóledót, tzn. genealogií (srov. uvozující formule), které dělí knihu do deseti oddílů:
2,4a – uzavírá stvoření;
5,1-28 – Adamovo potomstvo až po Noema;
6,9-10 – Noemovo potomstvo v období potopy;
10,1-32 – potomstvo Noema a jeho synů;
11,10-26 – Sémovo potomstvo až po Teracha;
11,27 – potomstvo Terachovo;
25,12-16 – potomstvo Izmaela;
25,19-26 – potomstvo Izáka;
36,1-43 – potomstvo Ezaua-Edóma;
37,2 – potomstvo Jákoba.
 
4. Záměr a teologická perspektiva
 
Redaktor spojuje univerzální dějiny s dějinami Abrahámova rodu (obojí po pěti rodokmenech) – obojí chápe jako dvě dějství jednoho dramatu.
Eliminační metodou soustřeďuje pozornost na zužující se linii Bohem vyvolených (Adam-Sét-Noe-Sém-Abrahám-Izák-Jákob), kdežto ostatní ponechává stranou (Kain, Chám, Jafet, Izmael, Ezau).
Zdůrazňuje uskutečnění stvořitelského Božího záměru – lidstvo naplní zemi a podmaní si ji; v požehnání, které provází vyvolený zbytek, se zároveň prosazuje záměr spasitelný – jeho konkretizaci představuje země, kde patriarchové získávají alespoň místo svého spočinutí.
 
5. Vliv knihy Genesis
 
V patristické době se vyzvedá předobrazný charakter osob a událostí vzhledem k NZ (Adam – Kristus; Noemova archa – církev); dnešní křesťanství hledá v textech Gn odpovědi na palčivé otázky týkající se kořenů zla i podněty k odvaze víry, jejímž vzorem zůstává Abrahám.

 Literatura:

R. Rendtorf, Hebrejská bible a dějiny, str. 175-183
Průvodce Biblí, str 115-157
Zpracoval Stanislav Pacner

Genesis, kapitola 1

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. 4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. 5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

6 I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ 7 Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. 8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. 11 Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. 12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. 13 Byl večer a bylo jitro, den třetí.

14 I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. 15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. 16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, 18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20 I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ 21 I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. 22 A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ 23 Byl večer a bylo jitro, den pátý.

24 I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. 25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

29 Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. 31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Genesis, kapitola 2

1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. 11 Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, 12 a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. 13 Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. 14 Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“

24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti