Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 17.10.2013, 10. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Genesis, kapitola 27

1 Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ On mu odvětil: „Tu jsem.“ 2 Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti. 3 Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov. 4 Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.“ 5 Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek, 6 poradila Rebeka svému synu Jákobovi: „Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu: 7 ‚Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.‘ 8 A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu. 9 Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku 10 a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“ 11 Jákob však své matce Rebece odvětil: „Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý. 12 Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.“ 13 Matka mu řekla: „Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.“ 14 Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku. 15 Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba. 16 Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami. 17 Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb. 18 I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“ 19 Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“ 20 Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.“ 21 Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“ 22 Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“ 23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu. 24 Řekl: „Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“ 25 Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. 26 Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“ 27 Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy:

„Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. 28 Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. 29 Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“

30 Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu. 31 Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: „Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.“ 32 Jeho otec Izák se ho otázal: „Kdo jsi?“ Odvětil: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“ 33 Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“ 34 Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: „Požehnej mně, také mně, otče!“ 35 On odvětil: „Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.“ 36 Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ A otázal se: „Pro mne už požehnání nemáš?“ 37 Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?“ 38 Ezau otci odpověděl: „Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!“ A Ezau zaúpěl a rozplakal se. 39 Jeho otec Izák tedy odpověděl:

„Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. 40 Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“

41 I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“ 42 Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít. 43 Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. 44 Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine. 45 Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?“ 46 Izákovi pak Rebeka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“

Genesis, kapitola 28

1 I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských. 2 Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana. 3 Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe společenství lidských pokolení. 4 Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu, abys obdržel zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi.“ 5 Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

6 Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských, aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral ženu z dcer kenaanských; 7 že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských. 8 Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné. 9 Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

10 Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. 11 Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. 12 Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. 13 Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. 14 Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. 15 Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“

16 Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ 17 Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ 18 Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. 19 Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz. 20 Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání 21 a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. 22 Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“

Genesis, kapitola 29

1 Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. 2 Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. 3 Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně. 4 I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“ 5 Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“ 6 Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“ 7 Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“ 8 Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“

9 Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka. 10 Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky. 11 Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal. 12 Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci. 13 Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo. 14 Lában mu řekl: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Pobyl tedy u něho celý měsíc.

15 Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“ 16 Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. 17 Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. 18 Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ 19 Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“ 20 Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. 21 Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ 22 Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. 23 Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. 24 Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. 25 Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ 26 Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. 27 Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“ 28 Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. 29 Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu. 30 I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let.

31 Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná. 32 Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: „Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.“ 33 Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-[Bůh]). 34 A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). 35 A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, kdo vzdává chválu). A přestala rodit.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti