Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 28.10.2013, 19. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Marek, kapitola 7

1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. 2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. 3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. 4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) 5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“ 6 Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:

‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘

8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ 9 A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! 10 Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ 11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu),‘ 12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; 13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“

14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: 15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ 16 Kdo má uši k slyšení, slyš!

17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18 Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, 19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. 20 A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. 21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

24 Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; 25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; 26 a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27 On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ 28 Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ 29 Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ 30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

31 Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. 32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. 33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, 34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ 35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. 36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. 37 Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“

Marek, kapitola 8

1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: 2 „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. 3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ 4 Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ 5 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ 6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. 7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. 8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. 9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. 10 Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.

11 Přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. 12 V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“ 13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb. 15 Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ 16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. 17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? 18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, 19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“ 20 „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ 21 Řekl jim: „Ještě nechápete?“

22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. 23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ 24 On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ 25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. 26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ 28 Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ 29 Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ 30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. 32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. 33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? 38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

Marek, kapitola 9

1 Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“

2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. 3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. 4 Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. 5 Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6 Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni. 7 Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ 8 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného.

9 Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10 To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. 11 A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ 12 Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? 13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno.“

14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. 15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. 16 Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“ 17 Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. 18 Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“ 19 Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ 20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. 21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství. 22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ 24 Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“ 25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ 26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. 28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 29 Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“

30 Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, 31 neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ 32 Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

33 Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“ 34 Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. 35 Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ 36 Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: 37 „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

38 Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ 39 Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. 40 Kdo není proti nám, je pro nás. 41 Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

42 „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. 43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, 44 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne 45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, 46 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne 47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, 48 kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. 49 Každý bude solen ohněm. 50 Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti