Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 18.11.2013, 34. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Úvod k listu Židům

1. Titul a význam knihy
Tento list nemá na začátku preskript, tj. není uveden ani odesílatel a ani adresát. Nadpis „Židům (Hebrejům)“ není určitě původní, ale objevuje se až koncem 2. století. Tento nadpis není rovněž jednoznačný. Je možné jej vztáhnout na židy, ale také – a to se zdá logičtější – na židokřesťany.
Ze všech úhlů pohledu se jedná o jedno z nejimpozantnějších děl Nového zákona.
 
2. Okolnosti vzniku
Autor není v listu uveden. V rané církvi se prosadilo přesvědčení (na Východě od konce 2. století a na Západě od druhé poloviny 4. století), že tento list pochází od apoštola Pavla. Proti Pavlovu autorství však hovoří důvody jak jazykové a stylistické, tak rovněž obsahové. Krom toho v Žid 2,3 autor dává najevo, že nepatří k první generaci křesťanů. Dnes se v lekcionáři texty z listu Židům uvádějí bez Pavlova jména. Co je možné říci o autorovi listu Židům? Zajisté to byl zdatný teolog, který čerpal z filozofické a teologické tradice židovství. Používal typologickou exegezi a rozvíjel teologii, která má sice některé společné prvky s teologií apoštola Pavla, ale zcela nové, osobité myšlenky.
List Židům mohl být sepsán kolem roku 80 po Kr., kdy byl Timotej (Žid 13,23) snad ještě naživu. Místo vzniku listu Židům se nedá jednoznačně určit. Zdá se, že zmínka v Žid 13,24 o pozdravech „(bratří) z Itálie“ dává najevo, že křesťané z Itálie, kteří se nachází mimo Itálii, kde je také autor Žid, adresují své pozdravy do Itálie.
 
3. Struktura a obsah
1.            Boží zaslíbení v Synu (1,1-4,13)
1.1. Bůh promluvil ve svém Synu – exordium (1,1-4)
1.2. Kristus převyšuje anděly (1,5-2,4)
1.3. Ponížení a vyvýšení Syna (2,5-18)
1.4. Kristus je víc než Mojžíš (3,1-6)
1.5. Příslib Božího odpočinutí a varování před jeho ztrátou (3,7-4,13)
2.            Ježíšova velekněžská služba (4,14-10,18)
2.1. Ježíš – trpící velekněz (4,14-5,10)
2.2. Výzva k prohloubení víry (5,11-6,20)
2.3. Ježíš – velekněz podle Melchizedechova řádu (7,1-28)
2.4. Dokonalost Ježíšova velekněžství (8,1-9,28)
2.5. Význam Ježíšovy jediné oběti (10,1-18)
3.            Vytrvalost ve zkouškách (10,19-13,19)
3.1. Výzva k pokračování v cestě (10,19-39)
3.2. Vzory víry otců (11,1-40)
3.3. Kristus – vzor v utrpení (12,1-11)
3.4. Varování před ztrátou milosti (12,12-29)
3.5. Napomenutí k vytrvalosti v křesťanském životě (13,1-19)
4.            Dopisní závěr (13,20-25)
4.1. Závěrečná doxologie (13,20-21)
4.2. Epilog (13,22-25)
 
4. Literární a teologický charakter
Svým obsahem a stylem připomíná list Židům kázání. V Žid 13,22 je dílo charakterizováno jako „slovo napomenutí/povzbuzení/útěchy“. V dnešní době se většinou považuje list Židům za kázání, které bylo zapsané určité církevní obci s dopisním závěrem. Jedná se o nejstarší a nejucelenější příklad křesťanské homilie. List Židům je napsán nejlepší řečtinou ze všech spisů Nového Zákona. List Židům je velmi silně proniknut Starým zákonem. Vedle asi 35 doslovných citací textu Starého zákona se nachází asi 80 narážek na starozákonní místa. List Židům cituje výhradně Septuagintu. Nápadné jsou dlouhé jednotlivé citáty: text Jer 31,31-34 je citován zcela jen v Žid 8,8-12 a pak ještě jednou ve zkrácené formě v Žid 10,15-18. Formy výkladu Písma se jeví paralelní k starým židovským metodám výkladu Písma (např. text Žid 3,7-4,11 je midrašem k žalmu 95,7-11). Jako jediný z novozákonních spisů dává list Židům Ježíši Kristu titul velekněz (Žid 2,17; 3,1; 4,14n; 5,5.10; 6,20; 7,26; 8,1; 9,11). V síle své kněžské role je Kristus označen: „původcem a zdokonalovatelem víry“ (Žid 12,2; 2,10); „ručitelem-garantem“ a „prostředníkem“ nové a lepší smlouvy (Žid 7,22; 8,6; 9,15; 12,24); „apoštolem“ vyznání víry (Žid 3,1). V listu jde především o varování před ochabnutím v křesťanské víře. Církevní obec má zapotřebí „vytrvalost“ (Žid 10,36; srov. 3,14; 6,11n; 11,1; 12,1). Jejím úkolem je pevně se držet vyznání víry (srov. Žid 3,1; 4,14; 10,23) a tak překonávat okamžiky ochablosti a sklíčenosti ve víře.
Cílem autora listu Židům je tedy posílit a obnovit víru v církevní obci, která je tvořena pravděpodobně z pohanokřesťanů a z helénistických židokřesťanů, jak to dosvědčují odvolávky na Starý zákon a na židovsko-helénistické interpretační tradice.
 
Literatura:
F. Laub, List Židům, MSKNZ, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
L. Tichý, „Kam patří list Židům“, in EPITOAYTO. Sborník k pětašedesátinám Petra Pokorného, uspoř. J. Mrázek – Š. Brodský – R. Dvořáková, Třebenice: Mlýn, 1998, s. 213-224.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas 2003, s. 222-229.

zpracoval Petr Mareček

Židům, kapitola 1

1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. 5 Komu kdy z andělů Bůh řekl:

‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘

A jinde se praví:

‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

6 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět:

‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

7 O andělích je řečeno:

‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘

8 O Synovi však:

‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. 9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

10 A dále:

‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, 12 svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘

13 Kterému z andělů kdy řekl:

‚Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!‘

14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

Židům, kapitola 2

1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. 2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, 3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; 4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

5 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, 6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno:

‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? 7 Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, 8 všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘

Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. 9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. 10 Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. 11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

12 ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

13 A jinde praví:

‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘

A dále:

‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

14 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. 16 Neujímá se přece andělů, ale ‚ujímá se potomků Abrahamových‘. 17 Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. 18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Židům, kapitola 3

1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: 2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. 3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. 4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. 5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. 6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

7 Proto, jak říká Duch svatý:

‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, 9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky 10 po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. 11 Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘

12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. 13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. 15 Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ 16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? 17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? 18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? 19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti