Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 10.1.2014, 76. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Deuteronomium, kapitola 31

1 Mojžíš šel a vyhlásil celému Izraeli tato slova. 2 Řekl jim: „Je mi dnes sto dvacet let, nemohu již vycházet ani vcházet, a Hospodin mi řekl: ‚Nepřejdeš tento Jordán.‘ 3 Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou, vyhladí před tebou ony pronárody a ty si je podrobíš. Jozue, ten půjde před tebou, jak mluvil Hospodin. 4 Hospodin s nimi naloží, jako naložil se Síchonem a Ógem, emorejskými králi, které vyhladil, a s jejich zemí. 5 Hospodin vám je vydá a naložíte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal. 6 Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě.“

7 Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu v přítomnosti celého Izraele: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. 8 Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“

9 I napsal Mojžíš tento zákon a předal jej kněžím, Léviovcům, kteří nosili schránu Hospodinovy smlouvy, i všem izraelským starším. 10 Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, 11 až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. 12 Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. 13 Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“

14 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přiblížily se dny tvé smrti. Povolej Jozua a postavte se do stanu setkávání a já mu dám příkaz.“ Šel tedy Mojžíš s Jozuem a postavili se do stanu setkávání. 15 I ukázal se Hospodin ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup stál nad vchodem do stanu. 16 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, ty ulehneš ke svým otcům a tento lid povstane a bude smilnit s cizími bohy země, do níž vstupuje, opustí mě a poruší mou smlouvu, kterou jsem s ním uzavřel. 17 V onen den vzplane proti němu můj hněv. Opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude za pokrm svým nepřátelům a stihne ho mnohé zlo a soužení. V onen den řekne: ‚Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?‘ 18 A já onoho dne skryji nadobro svou tvář pro všechno to zlo, jehož se dopustil, když se obrátil k jiným bohům. 19 Nyní si tedy napište tuto píseň. Uč jí syny Izraele, vlož jim ji do úst, aby byla tato píseň mým svědkem proti synům Izraele. 20 Já ho totiž uvedu do té země, oplývající mlékem a medem, kterou jsem přísežně slíbil jeho otcům, ale on bude jíst, nasytí se a ztuční a obrátí se k jiným bohům. Jim budou sloužit, mne zneváží a mou smlouvu zruší. 21 Až pak na něj dolehne mnohé zlo a soužení, bude tato píseň, jež neupadne v zapomenutí v ústech jeho potomstva, vypovídat proti němu jako svědek. Znám výtvory jeho mysli, vím, co udělá dnes, ještě dřív, než ho uvedu do země, kterou jsem mu přísežně slíbil.“ 22 Mojžíš tedy onoho dne napsal tu píseň a učil jí Izraelce. 23 Hospodin pak přikázal Jozuovi, synu Núnovu, a řekl: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim přísežně slíbil, a já budu s tebou.“

24 Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy, 25 přikázal lévijcům nosícím schránu Hospodinovy smlouvy: 26 „Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina, vašeho Boha. Tam bude proti tobě svědkem. 27 Vždyť já znám tvou vzdorovitost a tvou tvrdou šíji: Hle, už dnes, kdy ještě mezi vámi žiji, vzdorujete Hospodinu; tím spíše po mé smrti! 28 Svolejte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce. Chci před nimi vyhlásit tato slova a dovolat se proti nim svědectví nebes i země. 29 Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás pak potká zlo, protože jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou.“ 30 Nato Mojžíš vyhlásil před celým shromážděním Izraele slova této písně až do konce.

Deuteronomium, kapitola 32

1 Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst.

2 Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu.

3 Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu!

 

4 On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo.

Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.

5 Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny.

6 Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý?

Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil.

 

7 Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět letům zašlých pokolení,

vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou:

8 Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny,

stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele.

9 Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob.

 

10 Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin,

zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka.

11 Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí,

12 tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl.

13 Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole,

kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály,

14 smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna.

Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů.

15 Ješurún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl.

Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy.

16 Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi.

17 Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou.

18 Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.

 

19 Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer.

20 Řekl: „Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec.

Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti.

21 Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi;

já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.

22 Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor.

 

23 Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy.

24 Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou.

Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.

25 Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého.

26 Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi.

27 Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí,

že řeknou: ‚Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.‘

 

28 Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět. 29 Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí. 30 Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen? 31 Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé. 32 Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka. 33 Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed.“ 34 „Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích? 35 Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.“ 36 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným. 37 Tu řekne: „Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli? 38 Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší! 39 Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky. 40 Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky! 41 Nabrousím-li svůj blýskavý meč, chopí-li se moje ruka soudu, vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí. 42 Opojím své šípy krví – můj meč bude požírat maso –, krví skolených a zajatých, hlavou nepřítele s vlajícími vlasy.“ 43 Pronárody, zaplesejte s jeho lidem, vždyť on pomstí krev svých služebníků, vykoná nad svými protivníky pomstu a svou zemi, svůj lid, zprostí viny. 44 Mojžíš předstoupil a přednesl všechna slova této písně lidu, on i Hóšea, syn Núnův. 45 Když Mojžíš domluvil k celému Izraeli všechna tato slova, 46 řekl jim: „Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. 47 Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“ 48 Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi: 49 „Vystup zde na pohoří Abárím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. 50 Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu, 51 protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelců u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelců nedosvědčili mou svatost. 52 Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“

Deuteronomium, kapitola 33

1 Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele. 2 Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ 3 Ano, lidská pokolení jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí. 4 Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění. 5 Tehdy se Hospodin stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny. 6 „Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet.“ 7 A toto je pro Judu. Pravil: „Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům.“ 8 O Lévim pravil: „Tvé tumím a urím, Hospodine, patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho při pokušení v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách sváru u Meriby. 9 Řekl o svém otci a o své matce: ‚Nehledím na ně;‘ na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu. 10 Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. 11 Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!“ 12 O Benjamínovi pravil: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími.“ 13 O Josefovi pravil: „Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole, 14 výtečnými úrodami vyzrálými sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc, 15 nejlepšími plody pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých, 16 výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 17 Je plný důstojnosti jako prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská pokolení i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy.“ 18 O Zabulónovi pravil: „Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i ty, Isachare, ve svých stanech. 19 Svolají na horu lidská pokolení a budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku.“ 20 O Gádovi pravil: „Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku. 21 Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.“ 22 O Danovi pravil: „Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu.“ 23 O Neftalím pravil: „Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih.“ 24 O Ašerovi pravil: „Nad ostatní syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu. 25 Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať provází všechny tvé dny.“ 26 „Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. 27 Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‚Vyhlaď ho!‘ 28 Izrael přebývá bezpečně – jedinečný je Jákobův Pramen – v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. 29 Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“

Deuteronomium, kapitola 34

1 Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan, 2 celý kraj Neftalího i zemi Efrajimovu a Manasesovu a celou zemi Judovu až k Zadnímu moři, 3 i Negeb a okrsek Jerišské pláně, Palmové město, až k Sóaru. 4 Pak mu Hospodin řekl: „Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam.“ 5 I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. 6 Pochoval ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob. 7 Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když umřel. Zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila. 8 Synové Izraele oplakávali Mojžíše v Moábských pustinách po třicet dní, dokud neuplynuly dny pláče a truchlení pro Mojžíše. 9 Jozue, syn Núnův, byl naplněn duchem moudrosti. Mojžíš totiž na něho vložil své ruce. Izraelci ho poslouchali a činili, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 10 Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář, 11 se všemi znameními a zázraky, jež ho poslal Hospodin konat v egyptské zemi na faraónovi a všech jeho služebnících i celé jeho zemi, 12 i se všemi skutky pevné ruky, se vším, co vzbuzovalo velikou bázeň, co konal Mojžíš před zraky celého Izraele.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti