Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 11.1.2014, 77. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Úvod k Listu Jakubovu

 

1. Úvodní charakteristika

List Jakubův je prvním ze sedmi listů (Jak, Jud 1-2 Petr, 1-3 Jan), které se od doby Eusebia (Historia ecclesiastica, 2,23,24n; 6,14,1) nazývají jako katolické listy, neboť jsou adresovány všem křesťanům. Výraz „katolický“ v označení těchto listů znamená „obecný“ tzn. „určený pro všeobecnou církev“. Na rozdíl od listů Corpus Paulinum, které jsou pojmenovány podle adresátů, jsou katolické listy označovány podle jména autora.

 2. Autor, doba a místo sepsání, adresáti

Autor tohoto listu je podle dopisního úvodu Jakub, „služebník Boží a Pána Ježíše Krista“ (Jak 1,1). Sotva se však může jednat o apoštola Jakuba, syna Zebedeova (Mk 1,19; 3,17 par; Sk 12,2) nebo Jakuba, syna Alfeova (Mk 3,18 par), jelikož v dopisním úvodu chybí titul apoštola. Text Jak 1,1 odkazuje na Jakuba, „bratra Páně“, který se ke křesťanskému společenství připojil teprve po smrti a vzkříšení Ježíše Krista (srov. Mk 3,21.31-35; Jan 7,5) a který zastával důležitou roli v jeruzalémské církevní obci (Sk 1,14; 12,17; 15,13; 21,18; Gal 1,19; 2,9.12). V roce 62 po Kr. byl společně s dalšími neznámými židokřesťany odsouzen za velekněze Annana II. z porušování Zákona k smrti ukamenování (srov. Josephus Flavius, Ant. 20,200). Proti sepsání Jakubova listu „bratrem Páně“ však hovoří nejen kvalita řečtiny, ale též nepřítomnost otázek židovského zákona a ritualismu. Kromě toho situace církve charakterizovaná sociálním napětím, která nachází své paralely v Lukášových spisech, v pastorálních listech a v knize Zjevení, poukazuje na období konce 1. století. Nakonec i dějiny kánonu mluví proti bratru Páně jako autorovi Jakubova listu. Před rokem 200 po Kr. se nedá dokázat literární používání Jak. Do kánonu NZ byl Jak zařazen až v druhé polovině 4. století. Většina exegetů v dnešní době oprávněně hodnotí list Jakubův jako pseudoepigrafický spis, jehož autorem byl neznámý helénský židokřesťan, který měl značně velké řecké vzdělání a který se představuje jako teolog mudroslovné tradice. List vznikl zřejmě na konci prvního století v autoritě Jakuba, bratra Páně, který byl známý adresátům tohoto listu jako představený jeruzalémské církevní obce (místo vzniku: snad Sýrie). Podle Jak 1,1 je list adresován „dvanácti kmenům v rozptýlení“. Takto se označovali židé, kteří žili mimo Palestinu. V kontextu Jakubova listu se může jednat o židokřesťanské komunity v Palestině a mimo ni. Toto vyjádření však smí zahrnovat symbolické označení všech křesťanů, kteří jsou v tomto světě jako v diaspoře (Jak 1,1: „rozptýlení“).

 3. Struktura a obsah

1.      Dopisní úvod - preskript (1,1)

2.      Nebezpečí pokušení pro křesťana (1,2-18)

3.      Nejen slyšení Božího slova, ale i konání (1,19-27)

4.      Stranictví k lidem a zachovávání královského zákona (2,1-13)

5.      Význam víry a skutků pro ospravedlnění člověka (2,14-26)

6.      Ovládání jazyka (3,1-12)

7.      Pravá moudrost – moudrost shůry (3,13-18)

8.      Varování před svárlivostí a pomluvou (4,1-12)

9.      Varování před opovážlivou jistotou (4,13-17)

10. Soud vůči nesociálně bohatým (5,1-6)

11. Napomenutí k trpělivému očekávání paruzie  (5,7-11)

12. Otázka přísahy (5,12)

13. Pokyny pro rozličné životní situace (5,13-15)

a.      Jednání v nepříznivé situaci (5,13a)

b.      Jednání v dobré situaci (5,13b)

c.      Jednání při onemocnění (5,14-15)

14. Vyznání hříchů a síla modlitby (5,16-18)

15. Duchovní pomoc pro zbloudilé bratry (5,19-20)

 

 4. Literární a teologický charakter

List Jakubův lze literárního hlediska označit jako moudře napomínající a poučný list, který obsahuje morální instrukce různého druhu. Stavba listu nevykazuje systematické uspořádání. Jednotlivé výroky, které jsou jen volně mezi sebou spojeny, napomínají, povzbuzují a těší. Toto zaměření dokládá 58 imperativních tvarů. Jazyk listu je velmi elegantní, jeho řečtina je v rámci Nového zákona, pokud jde o kvalitu, pravděpodobně hned za listem Židům. List Jakubův má své kořeny v židovsko-helénistickém mudroslovném myšlení, s kterým se setkáváme jak v pozdních knihách Starého zákona (kniha Moudrosti, kniha Sirachovcova), tak v mimobiblické literatuře (Závěť 12 patriarchů, kumránské spisy).

List Jakubův není pojednáním o křesťanské nauce nebo o její obraně, nýbrž obsahuje napomenutí k činorodému uskutečňování evangelia. Základem je víra v Ježíše Krista, Pána slávy, přicházejícího soudce (Jak 2,1; 5,7-11). Víra je Boží dar, žije z naslouchání slova a uschopňuje člověka k pravé bohoslužbě, tj. k aktivní lásce vůči potřebným (Jak 1,19-27; 2,1-13). Víra, která není brána vážně ve všedním životě, která rozhodujícím způsobem neovlivňuje jednání člověka, není hodna, aby byla takto nazývána. Je pouhým podvodem, „neboť jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra beze skutků je mrtvá“ (Jak 2,26). Život pravého křesťana podle svědectví Jakubova listu má být jednak charakterizován postojem pokory (Jak 4,6), mírnosti (Jak 3,13), milosrdenství (Jak 2,13; 3,17) a důvěřivého odevzdání se prozřetelnosti Boha (Jak 4,15) a jednak se má vyznačovat úsilím o pokoj (Jak 3,18) a starostlivostí o nemocné, o hříšníky a o ty, kteří zbloudili od pravdy (Jak 5,14-20). List Jakubův dále upozorňuje, že modlitba má doprovázet křesťana ve všech okolnostech života (Jak 5,14-15.16-18) a že je zapotřebí vydržet v pokušeních a zkouškách (Jak 1,2.12.14; 4,7). Důležitou úlohu zaujímá také přikázání lásky, které je označeno jako „královský zákon“ (Jak 2,8). Pomazání nemocných ve jménu Páně (5,14-15), skrze které jsou rovněž odpuštěny hříchy, je pokračováním v církvi Ježíšova pověření učedníkům, aby uzdravovali nemocné (srov. Mt 10,7; Mk 16,17n; Sk 5,12-16; 19,11n; 1 Kor 12,9.30). Tridentský koncil o Jak 5,14-15 prohlásil, že apoštol Jakub vyhlásil svátost pomazání nemocných (DS 1716).

5. Literatura

P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.

R. Hoppe, List Jakubův, MSKNZ 15, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2001.

L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 2003.

 

zpracoval: Petr Mareček

 

 

 

 

List Jakubův, kapitola 1

1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. 4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. 6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. 7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

9 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení 10 a bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: 11 vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.

12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. 13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. 14 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. 15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří! 17 ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. 18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; 20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. 21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! 23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. 25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. 27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

List Jakubův, kapitola 2

1 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. 2 Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. 3 A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ 4 Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6 Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? 7 Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?

8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. 9 Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. 10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. 11 Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. 12 Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. 13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? 15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

18 Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. 19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. 20 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? 21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? 22 Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? 23 Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. 24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! 25 Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – 26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti