Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 13.2.2014, 102. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Soudců, kapitola 19

1 V těch dnech, kdy neměli v Izraeli krále, pobýval nějaký lévijec jako host v odlehlých končinách Efrajimského pohoří. Vzal si za ženinu jakousi ženu z judského Betléma. 2 Ale ženina se proti němu provinila smilstvem a odešla od něho do otcovského domu, do judského Betléma. Byla tam po dobu čtyř měsíců. 3 Její muž se za ní vypravil, aby jí domluvil a pohnul ji k návratu. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ona ho uvedla do otcovského domu. Jakmile ho dívčin otec spatřil, šel mu radostně vstříc. 4 Pak ho jeho tchán, dívčin otec, zdržoval, takže u něho zůstal tři dny. Jedli a pili a nocovali tam. 5 Čtvrtého dne za časného jitra, když se zvedl k odchodu, řekl dívčin otec svému zeti: „Posilni se soustem chleba a potom půjdete.“ 6 Tak zůstali a oba spolu jedli a pili. Potom dívčin otec vybídl muže: „Buď tak laskav, zůstaň ještě přes noc a buď dobré mysli.“ 7 Když se muž přece zvedl k odchodu, přinutil ho jeho tchán, že tam opět zůstal přes noc. 8 Pátého dne za časného jitra chtěl odejít, ale dívčin otec na něho zase naléhal: „Posilni se prosím!“ Pozdrželi se, až den pokročil, a oba pojedli. 9 Potom se muž se svou ženinou a mládencem zvedl k odchodu. Jeho tchán, dívčin otec, mu však řekl: „Pohleď, den se schyluje k večeru. Zůstaňte přes noc. Den se přece sklání. Přenocuj zde a buď dobré mysli. Zítra za časného jitra se vydáš na cestu a půjdeš ke svému stanu.“ 10 Avšak muž nechtěl zůstat přes noc, zvedl se k odchodu a došel se svým párem osedlaných oslů a se svou ženinou až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém.

11 Když byli u Jebúsu, den téměř minul. Tu navrhl mládenec svému pánu: „Pojď prosím, uchýlíme se do tohoto jebúsejského města a přenocujeme v něm.“ 12 Ale jeho pán mu odvětil: „Neuchýlíme se do cizího města, které nepatří Izraelcům. Půjdeme dál do Gibeje.“ 13 A pobídl mládence: „Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě.“ 14 Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje. 15 Uchýlili se tam a vstoupili do Gibeje, aby přenocovali. Když tam lévijec přišel, usadil se na městském prostranství, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej přijal na noc do domu. 16 Večer se vracel z práce na poli nějaký starý muž. Pocházel z Efrajimského pohoří a pobýval v Gibeji jako host; mužové toho místa byli Benjamínovci. 17 Rozhlédl se a spatřil na městském prostranství pocestného. I otázal se ten starý muž: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ 18 Odvětil mu: „Ubíráme se z judského Betléma do odlehlých končin Efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma; chodím sloužit do Hospodinova domu. Tady však není nikdo, kdo by mě přijal do domu. 19 A přitom mám jak slámu a obrok pro své osly, tak chléb a víno pro sebe i pro tvou služebnici a pro mládence, který je s tvými služebníky. V ničem nemáme nedostatek.“ 20 Starý muž mu pravil: „Pokoj tobě! Klidně mi přenech starost o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc zde na prostranství.“ 21 Uvedl ho do svého domu a pro osly připravil krmivo. Umyli si nohy, jedli a pili.

22 Byli dobré mysli, avšak hle, mužové města, muži ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a vyzývali toho starého muže, hospodáře: „Vyveď muže, který vešel do tvého domu, ať ho poznáme!“ 23 Tu k nim ten hospodář vyšel a domlouval jim: „Ne tak, moji bratři! Nedopustíte se přece něčeho tak zlého! Vždyť tento muž vešel do mého domu. Nesmíte spáchat takovou hanebnost! 24 Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“ 25 Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka. 26 Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla. 27 Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. 28 Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu. 29 Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. 30 Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“

Soudců, kapitola 20

1 I vytáhli všichni synové Izraele a shromáždila se celá pospolitost od Danu po Beer-šebu i gileádská země jako jeden muž k Hospodinu do Mispy. 2 Dostavili se vůdcové všeho lidu i všechny izraelské kmeny do shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc pěšáků ozbrojených meči.

3 Benjamínovci slyšeli, že Izraelci přitáhli vzhůru do Mispy. Izraelci se tázali: „Mluvte, jak došlo k takovému zločinu?“ 4 Nato odpověděl ten lévijec, muž zavražděné ženy: „Přišel jsem se svou ženinou přenocovat do benjamínské Gibeje. 5 Gibejští občané však proti mně povstali a obklíčili mě v noci v tom domě. Měli v úmyslu mě zavraždit. A mou ženinu zneužili tak, že zemřela. 6 Tu jsem vzal svou ženinu, rozsekal ji na díly a rozeslal je do všech krajů izraelského dědictví, neboť oni se dopustili v Izraeli mrzké hanebnosti. 7 Vy všichni jste přece synové Izraele. Ujměte se věci a poraďte tady.“ 8 Všechen lid povstal jako jeden muž a rozhodl: „Nikdo z nás neodejde do svého stanu, nikdo z nás se neuchýlí do svého domu, 9 a s Gibeou naložíme takto: Potáhneme proti ní, jak určí los. 10 Vybereme ve všech izraelských kmenech deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z deseti tisíců, aby opatřovali potravu pro lid, který přitáhne proti benjamínské Gibeji, aby jí odplatil za všechnu hanebnost, které se v Izraeli dopustila.“ 11 Tak se shromáždili všichni muži k městu, semknuti jako jeden muž.

12 Izraelské kmeny vyslaly muže do všech Benjamínových čeledí s dotazem: „Co je to za zločin, k němuž u vás došlo? 13 Ihned vydejte ty gibejské ničemy. Na smrt s nimi, ať odstraníme z Izraele zlořád!“ Ale Benjamínovci nechtěli výzvy svých bratří Izraelců uposlechnout. 14 Shromáždili se z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje proti Izraelcům. 15 Onoho dne bylo napočteno Benjamínovců z měst dvacet šest tisíc mužů ozbrojených meči, mimo sedm set vybraných mužů napočtených z obyvatelů Gibeje. 16 Ze všeho toho lidu bylo sedm set vybraných mužů leváků; každý z nich vrhal kameny prakem navlas přesně a neminul se.

17 Izraelských mužů, bez Benjamínců, bylo napočteno čtyři sta tisíc mužů ozbrojených meči, samí bojovníci. 18 Zvedli se a táhli vzhůru do Bét-elu, aby se doptali Boha. I ptali se Izraelci: „Kdo z nás má táhnout do boje s Benjamínci první?“ Hospodin odpověděl: „První bude Juda.“ 19 Tak se Izraelci ráno zvedli a položili se proti Gibeji.

20 Izraelští muži vytáhli do boje s Benjamínem a seřadili se k bitvě proti Gibeji. 21 Tu z Gibeje vyrazili Benjamínci a vnesli onoho dne do Izraele zkázu; srazili k zemi dvaadvacet tisíc mužů. 22 Ale lid, izraelští muži, se vzchopili a opět se seřadili k boji na místě, na němž se seřadili prvého dne. 23 Předtím však Izraelci táhli vzhůru do Bét-elu a plakali před Hospodinem až do večera; potom se Hospodina doptali: „Máme znovu podstoupit boj se syny svého bratra Benjamína?“ Hospodin odpověděl: „Táhněte proti němu!“

24 Druhého dne se Izraelci utkali s Benjamínci. 25 Ale i druhého dne proti nim vyrazil Benjamín z Gibeje a znovu vnesli mezi Izraelce zkázu; srazili k zemi osmnáct tisíc mužů, ačkoli všichni byli ozbrojeni meči. 26 I táhli všichni Izraelci, totiž všechen lid, vzhůru a přišli do Bét-elu. Plakali a seděli tam před Hospodinem a postili se onoho dne až do večera; přitom přinášeli Hospodinu oběti zápalné a pokojné. 27 Pak se Izraelci doptali Hospodina; byla tam totiž v té době schrána Boží smlouvy 28 a v té době stával před ní Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova. Tázali se: „Máme pokračovat dál ve válečném tažení proti synům svého bratra Benjamína, anebo toho máme nechat?“ Hospodin odpověděl: „Vytáhněte, neboť zítra ti je vydám do rukou.“ 29 Izrael tedy položil proti Gibeji ze všech stran zálohy.

30 Třetího dne táhli Izraelci vzhůru proti Benjamíncům a seřadili se proti Gibeji jako už dvakrát předtím. 31 Benjamínci vyrazili proti lidu, dali se odlákat od města a začali jako po dvakrát předtím bít a pobíjet některé z lidu. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét-elu a druhá do Gibeje, padlo v poli asi třicet mužů z Izraele. 32 Benjamínci si řekli: „Zase jsme je porazili jako předtím.“ Izraelci totiž řekli: „Utíkejme a odlákejme je od města k silnicím!“ 33 Tu se všichni izraelští muži zvedli ze svého místa a seřadili se v Baal-támaře, zatímco izraelská záloha se vyrojila ze svého stanoviště na Gibejské planině. 34 Proti Gibeji nyní nastoupilo deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele a nastal urputný boj. Benjamínci ovšem nevěděli, že jim hrozí záhuba.

35 I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Izraelci vnesli onoho dne do Benjamína zkázu; padlo dvacet pět tisíc sto mužů, všichni ozbrojení meči. 36 Benjamínci viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži vyklizovali před Benjamínem prostor, protože spoléhali na zálohu, kterou zřídili proti Gibeji. 37 Muži ze zálohy přispěchali a zaútočili na Gibeu. Záloha přitáhla a vybila celé město ostřím meče. 38 Izraelští muži byli domluveni se zálohou, že jim dá znamení dýmem vystupujícím z města. 39 Proto se izraelští muži v bitvě obrátili k Benjamíncům zády. Benjamín začal pobíjet a dobíjet izraelské muže, asi třicet mužů. Řekli si: „Teď už jsme je nadobro porazili jako v první bitvě.“ 40 Vtom začal vystupovat z města sloup dýmu. Když se Benjamín ohlédl dozadu, spatřil, jak vystupuje kouř z města k nebi jako při celopalu. 41 Tu se k nim izraelští muži obrátili čelem. Benjamínci se zhrozili, neboť viděli, že jim hrozí záhuba. 42 Dali se před izraelskými muži na ústup cestou k poušti, avšak boji neunikli, a ti, kteří vyrazili z měst, vnášeli mezi ně zkázu. 43 Obklíčili Benjamína, pronásledovali jej bez oddechu až na východ od Gibeje a deptali ho. 44 Tenkrát padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů, samí válečníci. 45 Někteří se obrátili a dali na útěk do pouště ke skalisku Rimónu. Izraelci paběrkovali po silnicích a pochytali pět tisíc mužů. Hnali je až do Gideómu a pobili z nich ještě dva tisíce mužů. 46 Všech padlých z Benjamína bylo onoho dne pětadvacet tisíc mužů ozbrojených meči, samí válečníci. 47 Ale šest set mužů se obrátilo a uteklo do pouště ke skalisku Rimónu; zůstali na skalisku Rimónu čtyři měsíce. 48 Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče, pobili všechno, co v městě zůstalo, i dobytek, všechno, nač přišli; také všechna města, do nichž přišli, vypálili.

Soudců, kapitola 21

1 Izraelští muži přísahali v Mispě takto: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci.“ 2 I přišel lid do Bét-elu a seděli tam před Bohem až do večera za hlasitého nářku a velmi usedavého pláče. 3 Volali: „Hospodine, Bože Izraele, proč se v Izraeli stalo, aby byl dnes odečten od Izraele jeden kmen?“ 4 Nazítří za časného jitra tam lid zbudoval oltář a obětovali oběti zápalné a pokojné.

5 Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti. 6 Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen. 7 Jak to uděláme se zbývajícími Benjamínci, aby dostali ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženu žádnou ze svých dcer.“ 8 Proto se tázali: „Je někdo z izraelských kmenů, který se nedostavil k Hospodinu do Mispy?“ A hle: Z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo. 9 Byl přepočítán lid a skutečně tam nebyl nikdo z obyvatelů Jábeše v Gileádu. 10 Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti. 11 Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“ 12 Mezi obyvateli Jábeše v Gileádu se našlo čtyři sta dívek, panen, které dosud muže nepoznaly a s mužem neobcovaly. Přivedli je do tábora v Šílu, jež je v kenaanské zemi.

13 Celá pospolitost pak vyslala mluvčí k Benjamínovcům, kteří byli na skalisku Rimónu, aby jim vyhlásili pokoj. 14 Tak se toho času Benjamín vrátil. Dali jim ženy, které ponechali naživu z žen z Jábeše v Gileádu, ale nebylo jich pro ně dost. 15 Lid Benjamína litoval, neboť Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu. 16 Stařešinové pospolitosti se tázali: „Co uděláme se zbývajícími, aby dostali ženy, když ženy benjamínské byly vyhubeny?“ 17 Řekli: „Vlastnictví získané uprchlíky bude Benjamínovo, aby nebyl vyhlazen kmen z Izraele. 18 My však jim nemůžeme dát za ženy své dcery.“ Izraelci se totiž zapřísahali: „Buď proklet, kdo by dal ženu Benjamínovi!“ 19 Pak řekli: „Hle, rok co rok bývá Hospodinova slavnost v Šílu, které je severně od Bét-elu, východně od silnice vystupující z Bét-elu do Šekemu a jižně od Lebóny.“ 20 Benjamínovcům přikázali: „Skryjte se ve vinicích jako zálohy. 21 Jak uvidíte, že šíloské dcery vycházejí v průvodu k tanečním rejům, vyrazte z vinic a uchvaťte si každý ženu ze šíloských dcer. Pak odejděte do benjamínské země. 22 Kdyby přišli jejich otcové nebo bratři a chtěli před námi vést spor, řekneme jim: Smilujte se nad nimi kvůli nám. Nevzali jsme v boji ženu pro každého. Vy jste jim je přece nedali, abyste se teď provinili.“ 23 Benjamínovci to tak udělali a unesli si ženy podle svého počtu z tančících dívek, které uloupili. Pak odešli a vrátili se do svého dědictví, vystavěli města a usadili se v nich. 24 Toho času se odtamtud rozešli též Izraelci, každý ke svému kmeni a ke své čeledi, každý odešel do svého dědictví. 25 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti