Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 14.2.2014, 103. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Úvod k Listu Římanům

 1. Význam knihy

List Římanům je nejdůležitějším spisem celé sbírky Pavlových dopisů a to nejen pro svoji délku, ale také a to především je jediným listem, ve kterém apoštol rozvijí celkem úplnou a systematickou teologii. Je to list, který napsal apoštol Pavel křesťanské obci, ve které dosud nepůsobil.
 
2. Okolnosti vzniku
List Římanům byl napsán v okamžiku předělu misijního působení apoštola Pavla. On považuje za ukončenou svoji práci ve východní části římské říše a nyní je jeho záměrem pokračovat v hlásání evangelia na západě, zvláště ve Španělsku (srov. Řím 15,23-24). Nejdříve však chce ještě cestovat do Jeruzaléma, aby tam přinesl sbírku z Acháje a Makedonie (srov. Řím 15,25-29). Místem napsání tohoto listu je pravděpodobně Korint, kde jej Pavel diktoval v domě Gaia (srov. Sk 20,2n; Řím 16,23; 1 Kor 1,14). Bylo to asi v letech 56-58 po Kr. Tercius byl písařem tohoto listu (Řím 16,22). Doručitelkou dopisu byla pravděpodobně Foibé, diákonka církve v Kenchrejích (Řím 16,1).
Důvod napsání listu úzce souvisí se situací, v které se nachází apoštol Pavel. Pavel potřebuje osobní a materiální podporu římské církevní obce, aby mohl uskutečnit svoji plánovanou cestu do Španělska. Z tohoto důvodu Pavel, který je mnohým křesťanům v Římě ještě neznámý, předkládá důkladně své učení v tomto listě. Z Řím jsou ještě zřejmé další důvody, které vedly apoštola k napsání tohoto dopisu. Pavel si je vědom nebezpečí, které musí podstoupit v Jeruzalémě, aby tam mohl předat výtěžek sbírky, a proto prosí o přímluvy římskou církevní obec, aby vše dobře zvládl (srov. 15,30n). Pavel chápe tuto sbírku jako materiální pomoc strádajícím věřícím v Jeruzalémě a zároveň uznání jejich přednosti z hlediska historie spásy, neboť jsou vůbec první církevní obcí (srov. 15,27). Především se však tímto má posílit vztah mezi židokřesťany a pohanokřesťany a spojení se sborem apoštolů, kteří byli uznáváni jako „sloupy církve“ (srov. Gal 2,9). Toto je zřejmé též z obsahu samotného listu, kde apoštol spojuje otázku Izraele (Řím 9-11) s učením o ospravedlnění na základě víry (4,5).
 
3. Struktura a obsah
1.           Začátek listu (1,1-17)
1.1.            Preskript (1,1-7)
1.2.            Díkůvzdání a vyjevení touhy odebrat se do Říma (1,8-15)
1.3.            Základní výrok o spásonosné funkci evangelia (1,16-17)
2.           Dogmatická část: Ospravedlní se získává pouze skrze víru v Ježíše Krista (1,18-11,36)
2.1.            Všichni: jak pohané, tak Židé jsou pod mocí hříchu (1,18-3,20)
2.2.            Existuje ospravedlnění od Boha vírou v Ježíše Krista (3,21-4,25)
a)      Zjevení milosrdné Boží spravedlnosti ukazuje nestrannost ospravedlňující víry (3,21-31)
b)      Abrahám: prototyp člověka, který je ospravedlněn pouze skrze víru (4,1-25)
2.3.            Plody ospravedlnění (5,1-8,39)
a)      Pokoj s Bohem a jistá naděje spásy (5,1-11)
b)      Typologie: Adam – Kristus: Osvobození od dědičného hříchu a trestu smrti (5,12-21)
c)      Osvobození od moci hříchu skrze křest (6,1-23)
d)      Osvobození od Zákona: Zákon – hřích – věřící člověk (7,1-25)
e)      Dar Ducha a adoptivní synovství Boží – manifestace Boží lásky (8,1-39)
2.4.            Otázka spásy vyvoleného národa (9,1-11,36)
a)      Uznání důstojnosti Izraele – úvod (9,1-5)
b)      Přislíbení Izraeli (9,6-29)
c)      Poblouznění Izraele (9,30-10,21)
d)      Tajemství dějin spásy a záchrany Izraele (11,1-33)
e)      Závěrečná doxologie (11,33-36)
3.           Parenetická (prakticko-povzbuzující) část: Konkrétní požadavky víry (12,1-15,13)
3.1.            Všeobecná napomenutí (12,1-13,14)
a)      Úvodní všeobecná exhortace (12,1-2)
b)      Pravidla pro život v komunitě (12,3-21)
c)      Pravidla jednání ve vztahu k vládní moci (13,1-7)
d)      Láska – naplněním Zákona (13,8-14)
3.2.            Zvláštní napomenutí „silným“ a „slabým“ v Římě (14,1-15,13)
4.           Závěr listu (15,14-16,27)
4.1.            Pověření a dílo apoštola (15,14-21)
4.2.            Plány cest: do Španělska přes Řím a do Jeruzaléma (15,22-33)
4.3.            Doporučení Foibé a pozdravy (16,1-23)
 Doxologie (16,25-27)

 4. Literární a teologický charakter

Apoštol Pavel napsal dvakrát o základním tématu: spáse darované Bohem těm, kdo věří. Poprvé toto téma přináší list Galaťanům, který byl ovlivněn polemikou s židovskými protivníky. Pavel proto velmi ostře kritizuje židovský zákon, který nemůže vést k ospravedlnění (srov. Gal 3,21-25). Tato polemika přetrvává ještě v listě Římanům: 2,1-3,20; 7-11; 16,17-20, ale není již zcela v centru apoštolova zájmu. Pavel dokonce mluví o židovských privilegiích: 3,1-2; 9,4-5; o povolání a spáse tohoto vyvoleného národa (11,28-32). Bez toho, že by tento dopis obsahoval úplnou expozici pavlovské teologie, dopis Římanům přináší obsah evangelia hlásaného apoštolem: „moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (1,16). V tomto evangeliu se zjevuje Boží spravedlnost. Historickým momentem zjevení této Boží spravedlnosti je Ježíšova smrt, která se stala smírnou obětí pro ty, kdo věří (3,25). Tak se ukazuje v ostrém protikladu situace člověka před Bohem. Univerzální moc hříchu působící na Židy i pohany (3,9) činí bezúspěšné lidské namáhání ke získání spásy. Poslušnost Zákona nepřináší spásu, neboť Zákon pouze vede k poznání hříchu, ale nepřivádí k životu. Apoštol Pavel dává odpověď na tuto bezvýchodnou situaci: Boží spravedlnost se zjevuje bez Zákona skrze víru v Ježíše Krista (3,21) – jeho milostí jsou všichni ospravedlňováni (3,24). Pavel předkládá svoji nauku o ospravedlnění na základě příkladu ze SZ: postavě Abraháma (Řím 4). V Řím 5-8 se obrací apoštol ke skutečnosti přítomné spásy v církevním společenství: smíření s Bohem činem Ježíše Krista (Řím 5), křest - vysvobození k novému životu (Řím 6); nová existence křesťana (Řím 7); život v Duchu (Řím 8: manifest křesťanské naděje). V kapitolách 9-11 Pavel dokazuje Boží věrnost vůči nevěrnosti Izraele. V parenetické části apoštol zdůrazňuje, že souhrnem všech přikázání je v přikázání lásky (13,8-10).
 
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
W. Radl, List Římanům, MSKNZ, 6, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček 

Římanům, kapitola 1

1 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, 2 jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, 3 evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, 4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. 5 Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; 6 k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. 7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

8 Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře. 9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji 10 při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám. 11 Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, 12 to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.

13 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno. 14 Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. 15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. 22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: 23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. 24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; 25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.

26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený 27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. 28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. 29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, 30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, 31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. 32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Římanům, kapitola 2

1 Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž. 2 Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají. 3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? 4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? 5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. 6 On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. 7 Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. 8 Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. 9 Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; 10 avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. 11 Bůh nikomu nestraní. 12 Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. 13 Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. 14 Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. 15 Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. 16 Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

17 Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem 18 a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. 19 Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, 20 vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. 21 Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? 22 Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? 23 Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? 24 ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

25 Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. 26 Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? 27 Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. 28 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. 29 Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Římanům, kapitola 3

1 Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? 2 Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova. 3 A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? 4 Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘, jak je psáno:

‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.‘

5 Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem? 6 Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět? 7 Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? 8 A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!

9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, 10 jak je psáno:

‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,

11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti,

není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

13 Hrob otevřený je jejich hrdlo,

svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,

14 jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

15 jejich nohy spěchají prolévat krev,

16 zhouba a bída je na jejich cestách;

17 nepoznali cestu pokoje

18 a úctu před Bohem nemají.‘

19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. 20 Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. 25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. 26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. 28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. 29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! 30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. 31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti