Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 18.2.2014, 106. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Římanům, kapitola 9

1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. 4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, 7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest: 8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. 9 Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘ 10 A nejen to: také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘

14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

19 Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ 20 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? 22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, 23 stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě – 24 na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. 25 Jak je psáno u Ozeáše:

‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,

26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘ 29 A jak to Izaiáš předpověděl:

‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě,

bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘

30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno:

‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení,

ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

Římanům, kapitola 10

1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. 3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. 4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. 5 Mojžíš píše o spravedlnosti založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ 6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ – aby Krista přivedl dolů – 7 ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ – aby Krista vyvedl z říše mrtvých. 8 Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. 9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, 11 neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 13 ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. 14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? 15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘

16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ 17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. 18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli!

‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘

19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká:

‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem,

proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘

20 A Izaiáš má odvahu říci:

‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali,

dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘

21 O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘

Římanům, kapitola 11

1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘ 4 Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘ 5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, 8 jak je psáno:

‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli,

uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

9 A David praví:

‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,

10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘

11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. 12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?

13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, 14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. 15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! 16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! 22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, 23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. 24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

25 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. 26 Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno:

‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

27 to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. 29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. 30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, 31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti