Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 18.3.2014, 130. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod k Listu Filipským

1. Význam listu

List Filipanům je nejdůvěrnějším ze všech Pavlových listů církevním obcím. Tento list vypovídá o přátelském vztahu apoštola k jeho oblíbené církevní obci ve Filipech.
 
2. Okolnosti vzniku
Město Filipy bylo založeno Filipem II. Makedonským, otcem Alexandra Velikého, kolem r. 356 před Kr. V době Nového zákona byly Filipy římskou kolonií (Sk 16,12). Město se stalo velkým obchodním střediskem pro svoji polohu, neboť leželo na známé Via Egnatia, která spojovala východ se západem římské říše. Filipy byly též vzorovým příkladem náboženského synkretismu 1. stol. po Kr. (srov. Sk 16,16-22), neboť zde docházelo obliby nejen božstvo řecké, egyptské a římské, ale též místní kult, který uctíval božstva plodnosti a země. Židé ve Filipech byli v malém počtu, protože zde neměli svou vlastní synagogu, ale pouze modlitebnu (Sk 16,13).
Apoštol Pavel podle svědectví Skutků apoštolů (Sk 16,11nn) založil ve Filipech první křesťanská církevní obec v Evropě (v roce 49/50 po Kr). Obec se skládala především z pohanokřesťanů (srov. Sk 16,33; Flp 2,25nn; 4,18; Flp 4,2-3). První konvertitkou ve Filipech byla „bohabojná“ Lydie (Sk 16,14) z Thyatyr (město v maloasijské Lydii). Vztah mezi církevní obcí a Pavlem byl velmi dobrý, neboť jí apoštol dal privilegium, že ho tato obec mohla podporovat (Flp 4,18). Je to jediná církevní obec, od které Pavel přijímá dary (2 Kor 11,7-9), zatímco od jiných církevních obcí hmotnou pomoc odmítá (1 Sol 2,9; 2 Sol 3,7-9; 1 Kor 4,12; 9,15).
Apoštol Pavel napsal tento dopis během svého věznění (Flp 1,7.13.17). Z listu je možné vyvodit, že křesťané ve Filipech se dověděli, že Pavel je ve vězení. Z Filip Pavel obdržel prostřednictvím Epafrodita dary (Flp 4,18; srov. 2,25; 4,14). Mezitím však Epafroditos vážně onemocněl v místě, kde byl apoštol Pavel vězněn, což zneklidnilo křesťanskou obec ve Filipech (Flp 2,26-30). Epafroditos se ale opět uzdravil. Pavel se rozhodl poslat ho do Filip dříve, než zprvu zamýšlel. Doručitelem Flp byl zřejmě Epafroditos.
V kterém místě (městě) byl apoštol vězněn? Tradiční názor počítá se sepsáním Flp (i ostatních listů z věznění) v (tzv. první) římské vazbě apoštola Pavla, tj. v letech 61-63. V 19. století byla předložena hypotéza, podle které Flp vznikl ve vězení v Cesareji Přímořské, tj. v letech 58-60. V dnešní době většina odborníků uvádí Efes jako místo napsání Flp. V NZ se sice nikde výslovně nehovoří o Pavlově věznění v tomto městě, někteří exegeté však spatřují náznak Pavlova věznění v Efesu ve formulaci: „v Efesu jsem musel zápasit – jak se říká – se šelmami“ (1 Kor 15,32). Pokud se bere v úvahu Efes jako místo napsání, je dopis datován na rok 55. Ve prospěch této hypotézy je možné především uvést geografickou blízkost Efesu a Filip. List Filipanům totiž předpokládá více cest mezi místem Pavlova vězení a filipskou obcí (Filipané se dovídají o Pavlově uvěznění; posílají Epafrodita; Filipané dostávají zprávu o onemocnění Epafrodita; zpráva o obavách Filipanů). Překážkou tohoto názoru rovněž nemusí být zmínka o „praetoriu“ (Flp 1,13) a pozdrav lidí „z císařova domu“ (Flp 4,22), protože v Efesu existoval palác římského místodržitele a císařští otroci.
 
3. Struktura a obsah
1.                  Začátek listu (1,1-11)
a.      Preskript (1,1-2)
b.      Díkůvzdání (1,3-11)
2.                  Zprávy a pokyny (1,12-3,1)
a.      Zprávy o Pavlovi – jeho situace (1,12-26)
b.      Pokyny pro církev (1,27-2,18)
c.      Zprávy o Timotejovi a Epafroditovi (2,19-3,1)
3.                  Varování před bludaři; Pavlův osobní příklad (3,2-21)
4.                  Výzva k jednotě a radosti - Napomenutí Evodie a Syntyché (4,1-9)
5.                  Pavlova vděčnost za velkorysý dar Filipanů (4,10-20)
6.                  Závěr listu (4,21-23)
 
4. Literární integrita
Problematika jednoty listu Flp je předmětem neustálých diskusí mezi biblisty. Vyvstává totiž otázka: byl Flp původně jedním listem nebo je složen z více listů? Různá pozorování v textu vedla některé biblisty k názoru, list Filipanům je složen z více původních listů. Nejčastěji bývá Flp dělen na tři listy:
A: 4,10-20: děkovný list za dary z Filip
B: 1,1-3,1; 4,2-9: list se zprávami a napomenutími z vězení
C: 3,2-4,1 varování před mylným učením
4,21-23 lze přičíst ke kterémukoli z listů.
Argumenty členění Flp však nejsou zcela jednoznačné a naprosto přesvědčivé. List Filipanům lze chápat jako literární a teologickou jednotu, jak to potvrzují nejnovější biblické studie.
 
5. Literární a teologický charakter
Apoštol Pavel rozvijí v tomto dopise téma paradoxu křesťanské existence vztažené na vlastní osobu. Výchozím bodem je díkůvzdání Bohu, který ve své věrnosti uchovává a posiluje Filipany v jejich víře (1,3-11; 4,6). Svízelná situace apoštola vede k šíření evangelia (1,12.14), pro něho je nejdůležitější, aby se upřímně zvěstoval Kristus (1,18); jemu nezáleží ani na životu ani na smrti, ale jen aby byl na něm oslaven Kristus (1,20). V utrpení apoštola se zjevuje věrnost a milost Boží. Církevní obec odpovídá na tuto Boží dobrotu vedením života hodného Kristova evangelia (1,27-30). V Flp 2,1-5.6-11.12-18 Pavel zdůrazňuje zaměření křesťanské existence na Ježíše Krista, který je Základem, Udržovatelem a Dokonavatelem spásy. Hymnus v Flp 2,5-11 není pouze z dogmatického hlediska důležitou christologickou výpovědí, ale slouží rovněž za příklad k napodobování pro křesťany. Jako Kristus vzal na sebe přirozenost služebníka a byl poslušný až k smrti na kříži, tak i křesťan má odložit veškerou ctižádostivost a hádky a následovat tak tento Kristův příklad pokory. Pavlova etika se nezakládá na idealistickém úsilí o svatost, avšak na vědomí Boží moci, která neustále působí Duchem (1,19). Pavel pak sám prohlašuje: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (4,13). Další pohled na sebechápání apoštola nabízí Flp 3,4-11. Pavel hodnotí svou skvělou židovskou minulost z perspektivy víry jako „bezcennou věc“ (Flp 3,8). Spravedlnost není možné získat ze Zákona, nýbrž je možné ji přijmout jen ve víře (Flp 3,9). Stejně jako ve všech Pavlových listech je v Flp vyjádřeno blízké očekávání Ježíšova příchodu (srov. Flp 4,5b; 1,6.10; 2,16; 3,20b). Na rozdíl však od předcházejících listů Pavel počítá s tím, že zemře před paruzií Pána a že bude po své smrti přebývat u Pána (Flp 1,23; 3,20n).
Pokud pak jde o zmínku biskupů a jáhnů v Flp 1,1, není možné přesně vymezit jejich úlohu a jejich vztah k představeným a službám v jiných církevních obcích (srov. např. „představení“ [1 Sol 5,12; též Řím 12,8]; „dary řízení“ [1 Kor 12,28]; „starší“ [např. Sk 15,2). Struktura úřadů a služeb je však takto pro období 50-60 po Kr. jasně doložena, třebaže se lišily v rozsahu a terminologii. V neposlední řadě lze list Filipanům chápat jako manifest křesťanské naděje a radosti (srov. Flp 4,4-7).
 
6. Literatura
B. Mayer, List Filipanům / List Filemonovi, MSKNZ 11, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. TICHÝ, Úvod do Nového zákona, Svitavy, Trinitas, 20032

zpracoval: Petr Mareček

Filipským, kapitola 1

1 Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

3 Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás 4 a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; 5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud 6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. 7 Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. 8 Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši.

9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, 11 plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

12 Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, 13 takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, 14 a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží. 15 Někteří sice kážou Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. 16 Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, 17 druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest.

18 Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. 19 Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. 20 Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí.

21 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22 Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. 25 Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, 26 abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu.

27 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium 28 a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. 29 Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; 30 vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.

Filipským, kapitola 2

1 Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: 2 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. 5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši:

6 Způsobem bytí byl roven Bohu,

a přece na své rovnosti nelpěl,

7 nýbrž sám sebe zmařil,

vzal na sebe způsob služebníka,

stal se jedním z lidí.

A v podobě člověka 8 se ponížil,

v poslušnosti podstoupil i smrt,

a to smrt na kříži.

9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše

a dal mu jméno nad každé jméno,

10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno

– na nebi, na zemi i pod zemí –

11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával:

Ježíš Kristus jest Pán.

12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. 14 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, 15 abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, 16 držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.

17 Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; 18 stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou.

19 Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. 20 Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; 21 všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. 22 O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. 23 Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. 24 Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.

25 Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval. 26 Stýskalo se mu totiž po všech vás a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci. 27 A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28 Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. 29 Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte; 30 neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.

Filipským, kapitola 3

1 A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou.

2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘! 3 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci – 4 ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: 5 obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; 6 jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. 7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. 8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, 9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, 10 abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, 11 abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. 15 Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. 16 Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme.

17 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. 18 Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; 19 jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. 20 My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. 21 On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

Filipským, kapitola 4

1 Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.

2 Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu. 3 Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementem a ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. 9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.

10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. 11 Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. 12 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. 13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. 14 Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech. 15 I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; 16 vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby. 17 Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru.

18 Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali – jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou. 19 Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. 20 Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen.

21 Pozdravujte všechny, kteří patří Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratří, kteří jsou se mnou. 22 Pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu.

23 Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti