Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 28.3.2014, 139. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Úvod ke 2. knize Královské

tento text byl použit i jako Úvod k 1. knize Královské ( viz 19. 3. 2014, 131. den čtení)

 Knihy Královské

 1. Obsah
 
Původně jedinou knihu dělí nejdříve LXX a pak i Vg na 2 (3. a 4. kniha Království resp. Králů); obě knihy lze jako celek rozdělit do několika bloků:
1. Davidův nástupce (1Kr 1-2) – nezdar Adoniášův a potvrzení Šalomouna
2. Šalomoun (1Kr 3-11) – jeho moudrost (1Kr 3,1-5,14), stavby (1Kr 5,15-9,25), obchod (1Kr 9,26-10,29); úpadek jeho království (1Kr 11)
3. Politické a náboženské schisma (1Kr 12-13) – odtržení severních kmenů v čele s Jeroboamem, Roboamovi zůstávají pouze 2 jižní
4. Severní a jižní království až po proroka Eliáše (1Kr 14-16) – paralelní dějiny obou částí rozdělené říše
5. Eliášovský cyklus (1Kr 17 – 2Kr 1,18) – velké sucho (1Kr 17-18); Eliáš na Chorebu (1Kr 19); války s Aramejci (1Kr 20); Nábotova vinice (1Kr 21); nová válka s Aramejci a situace po Achabově smrti (1Kr 22,1 – 2Kr 1,18)
6. Elizeovský cyklus (2Kr 2-13) – počátky Elizeova působení a tažení proti Moábu (2Kr 2-3); Elizeovy zázraky (2Kr 4,1-6,7); války s Aramejci (6,8-8,29); nástup Jehua k moci (2Kr 9-10); od vlády královny Atalji až po Elizeovu smrt (2Kr 11-13)
7. Severní a jižní království až po pád Samaří (2Kr 14-17)
8. Poslední období judského království (2Kr 18-25) – Ezechiáš a Izaiáš (2Kr 18-20); 2 bezbožní králové Manasse a Amon (2Kr 21); Joziáš a jeho náboženská reforma (2Kr 22-23,30); obležení a pád Jeruzaléma a 2. deportace (2Kr 23,31-25,30)
 
2. Vznik, literární a teologická charakteristika
 
Původní materiál je velmi různorodý – mezi prameny pocházejícími z královského dvora se přímo uvádí Historie Šalomounova, Kniha letopisů králů izraelských a Kniha letopisů králů judských; samostatné prameny předpokládá eliášovský cyklus (jednotný narativní celek teologicky propracovaný) a elizeovský cyklus (řada volně spojených epizod ve formě lidových legend); popis stavby chrámu (1Kr 6-7) vznikl asi v kněžském prostředí.
Autor resp. redaktor, pocházející patrně z kněžských kruhů (podle židovské tradice prorok Jeremiáš), pomíjí téměř úplně politickou a hospodářskou stránku vlády králů a soustřeďuje se skoro výlučně na stránku náboženskou – jeruzalémský chrám, jeho vybavení a kult, deuteronomická reforma a její úsilí o čistý monoteismus.
Zprávy o jednotlivých králích se drží jednotného schématu – synchronizace s druhým královstvím, králův věk na začátku vlády, délka jeho vlády, jméno jeho matky, náboženské zhodnocení jeho vlády (příp. další podrobnosti), odkaz na prameny, zmínka o smrti, pohřbu a jméno nástupce.
Izraelští králové jsou všichni odsouzeni, protože pokračují v hříchu Jeroboamově (Achab navíc otevírá zemi pohanským vlivům), z judských králů jsou někteří odsouzeni, někteří hodnoceni kladně, ale s výhradou (neodstranili posvátné výšiny), pouze dvěma se dostává bezvýhradné pochvaly – Ezechiášovi a Joziášovi.
Joziášovým oceněním se pravděpodobně uzavírala 1. redakce z doby jeho vlády, 2. redakce v babylónském zajetí připojuje negativní přehodnocení judského království (dané trpkou zkušeností jeho pádu), ale nakonec přece jen svítí paprsek naděje (Jojakinovo omilostnění ve 2Kr 25,27-30).
 
autor: doc. Josef Hřebík 

2. Královská, kapitola 1

1 Po Achabově smrti odpadl Moáb od Izraele. 2 Achazjáš propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl. Vyslal posly a řekl jim: „Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyváznu živ.“ 3 Tu promluvil anděl Hospodinův k Elijášovi Tišbejskému: „Vstaň a vyjdi vstříc poslům samařského krále a pověz jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu? 4 Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.“ A Elijáš šel.

5 Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich: „Jak to, že se vracíte?“ 6 Odvětili mu: „Jakýsi muž nám vyšel vstříc a řekl nám: ‚Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, a vyřiďte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se obracíš s dotazem na Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.‘“ 7 Otázal se jich: „Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?“ 8 Oni mu řekli: „Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem.“ Tu řekl: „To byl Elijáš Tišbejský.“

9 Poslal pro něho velitele s padesáti vojáky. Ten k němu vystoupil, a hle, Elijáš seděl na vrcholu hory. Promluvil k němu: „Muži Boží, král rozkazuje: ‚Sestup!‘“ 10 Elijáš veliteli těch padesáti odpověděl: „Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!“ I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát. 11 Král pro něho poslal opět jiného velitele s padesáti vojáky. Ten promluvil: „Muži Boží, toto praví král: ‚Rychle sestup!‘“ 12 Elijáš jim odpověděl: „Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!“ I sestoupil Boží oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát. 13 Ale král poslal ještě potřetí velitele s padesáti vojáky. Když tento třetí velitel přišel nahoru, poklekl před Elijášem a prosil ho o smilování. Promluvil k němu: „Muži Boží, kéž má v tvých očích život můj i život těchto tvých padesáti služebníků nějakou cenu. 14 Hle, oheň sestoupil z nebe a pozřel oba předešlé velitele i jejich padesát vojáků. Kéž má nyní můj život v tvých očích nějakou cenu!“

15 Tu promluvil k Elijášovi Hospodinův anděl: „Sestup s ním. Neboj se ho!“ Povstal tedy, sestoupil s ním ke králi 16 a promluvil k němu: „Toto praví Hospodin: Že jsi poslal posly s dotazem k Baal-zebúbovi, bohu Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.“ 17 I zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Elijáš. Po něm se stal králem Jóram, a to v druhém roce vlády judského krále Jórama, syna Jóšafatova. Achazjáš totiž neměl syna.

18 O ostatních příbězích Achazjášových, o tom, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.

2. Královská, kapitola 2

1 I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se právě ubírali z Gilgálu. 2 Elijáš řekl Elíšovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.“ Elíša mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I sestoupili do Bét-elu. 3 Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 4 A Elijáš mu řekl: „Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha. 5 Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 6 Tu mu řekl Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I šli oba spolu.

7 Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu. 8 Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. 9 A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ 10 Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ 11 Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.

12 Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. 13 Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. 14 Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: „Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?“ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel.

15 Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: „Na Elíšovi spočinul duch Elijášův.“ Šli mu vstříc, poklonili se mu až k zemi 16 a řekli mu: „Hle, je tu s tvými služebníky padesát udatných mužů. Ať jdou hledat tvého pána, aby ho Hospodinův duch neodnesl a nemrštil jím na nějakou horu nebo do nějakého údolí.“ Řekl: „Nikam je neposílejte.“ 17 Když ho však nutili až do omrzení, řekl: „Pošlete je.“ Oni tedy poslali těch padesát mužů; ti hledali Elijáše tři dny, ale nenašli ho. 18 Pak se vrátili k Elíšovi, který zůstal v Jerichu. Řekl jim: „Což jsem vám neřekl: Nikam nechoďte?“

19 Mužové města řekli Elíšovi: „Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností.“ 20 I řekl: „Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ Podali mu ji tedy. 21 Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: „Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.“ 22 A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil.

23 Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!“ 24 On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. 25 Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.

2. Královská, kapitola 3

1 V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let. 2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec. 3 Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich.

4 Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou. 5 Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského. 6 Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael. 7 Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: „Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?“ On řekl: „Potáhnu. Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ 8 A otázal se: „Kterou cestou potáhneme?“ On odvětil: „Směrem k Edómské poušti.“ 9 Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji. 10 Izraelský král řekl: „Běda! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!“ 11 Ale Jóšafat se zeptal: „Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: „Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy.“ 12 Jóšafat řekl: „U něho je Hospodinovo slovo.“ Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.

13 Elíša řekl izraelskému králi: „Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!“ Izraelský král mu odvětil: „Nikdy! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům.“ 14 Elíša nato řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval. 15 Ale nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka. 16 Řekl: „Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně. 17 Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek. 18 Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou. 19 Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením.“ 20 I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou.

21 Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí. 22 Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev. 23 Řekli: „To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!“ 24 Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je, 25 bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcheresetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně. 26 Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to. 27 Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.

2. Královská, kapitola 4

1 Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“ 2 Elíša jí řekl: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ Odpověděla: „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“ 3 Řekl jí: „Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. 4 Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“ 5 Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. 6 Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci. 7 Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: „Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude.“

8 Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb. 9 Řekla svému muži: „Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý. 10 Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“

11 Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam. 12 Pak řekl svému mládenci Géchazímu: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji a ona před něj předstoupila. 13 Pravil mu: „Řekni jí: ‚Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?‘“ Odpověděla: „Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu.“ 14 I otázal se Elíša: „Co bych pro ni mohl udělat?“ Géchazí odvětil: „Přece něco. Nemá syna a její muž je starý.“ 15 Tu řekl Elíša: „Zavolej ji.“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. 16 Řekl: „V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna.“ Ona řekla: „Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!“ 17 Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl.

18 Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci. 19 Řeklo svému otci: „Má hlava, ach, má hlava!“ On přikázal mládenci: „Dones je matce.“ 20 Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo. 21 Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla. 22 Pak zavolala svého muže a řekla mu: „Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se.“ 23 On řekl: „Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku.“ Řekla: „To je v pořádku.“ 24 Osedlala oslici a řekla svému mládenci: „Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla.“ 25 I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: „Hle, to je ta Šúnemanka. 26 Běž jí naproti a zeptej se jí: ‚Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem?‘“ Ona řekla: „V pořádku.“ 27 Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: „Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to.“ 28 Ona řekla: „Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?“

29 Elíša řekl Géchazímu: „Opásej si bedra, vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář.“ 30 Ale chlapcova matka řekla: „Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!“ I povstal a šel za ní. 31 Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: „Chlapec se neprobudil.“ 32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. 33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. 34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. 35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči. 36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: „Vezmi si svého syna.“ 37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.

38 Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: „Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku.“ 39 Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal. 40 Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: „V hrnci je smrt, muži Boží!“ A neodvážili se jíst. 41 Elíša řekl: „Dejte sem mouku.“ Nasypal ji do hrnce a řekl: „Nalévej lidu.“ I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo.

42 Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ 43 Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“ 44 Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti