Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 28.4.2014, 163. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Úvod k Listu Titovi

1. Úvodní charakteristika

První a druhý list Timoteovi a List Titovi jsou od 18. století obvykle označovány jako „pastorální listy“. Tyto listy nejsou adresovány církevním obcím, ale pastýřům – představeným církevních obcí. Obsahují zejména pokyny k vykonávání církevního úřadu a podmínky k přijímání osob do církevní služby.

2.  Okolnosti vzniku

Pastorální listy se odlišují z hlediska formy a obsahu od ostatních Pavlových listů a tvoří samostatnou skupinu. Tyto listy se nestaví proti židokřesťanům, kteří odmítají Pavlovo evangelium, jež je nezávislé na židovském zákonu (srov. List Galaťanům), nýbrž vystupují proti představitelům židovsky zabarveného „gnosticismu“, (srov. 1 Tim 6,20), který představoval vážnou hrozbu pro ranou církev. Myšlenka na brzký příchod Krista ustupuje v těchto listech do pozadí. Křesťané se již delší dobu zaměřují na život ve světě. Církevní úřady, které vznikaly v době Pavla, začínají nabývat pevnou formu: přestavení (biskupové), starší (presbyteři) a jáhni. V této nové situaci poskytují pastorální listy směrnice a pokyny pro nositele úřadu.

Z těchto důvodů se současní badatelé domnívají, že pastorální listy nepochází bezprostředně od apoštola Pavla. Autor těchto tří listů, ať už je to kdokoli, je přesvědčen, že píše ve smyslu a v autoritě apoštola Pavla a že se závazností předkládá jeho nauku. Pastorální listy vznikly asi kolem roku 100. Místo sepsání nelze s jistotou stanovit. Možná byly sepsány v Malé Asii (Efes?) nebo v Římě.

3.  Adresát 

Z pastorálních listů vyplývá, že adresáty jsou Pavlovi spolupracovníci Timotej (1 a 2 Tím) a Titus (Tit). Nejedná se ovšem o soukromé dopisy.

Pohanokřesťan Titus, který byl původem Řek, patřil mezi první Pavlovy spolupracovníky; cestoval společně s apoštolem Pavlem a Barnabášem na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,3). V čase mezi jeruzalémským sněmem a sbírkou v korintské církevní obci (2 Kor 8,6) nemáme žádné zprávy o Titovi. Titus sehrál rovněž důležitou roli ve smíření korintské církevní obce s apoštolem Pavlem (srov. 2 Kor 2,13; 7,6.13.14; 8,6.16.23; 12,18). Sk se o Titovi vůbec nezmiňují. Podle Tit 1,5 apoštol Pavel pobyl s Titem na Krétě, kde ho potom zanechal jako biskupa.

4. Struktura a obsah

1.           preskript (1,1-4)

2.           pokyny k uspořádanému životu ve společenství (1,5-3,11)

2.1.            požadavky způsobilosti pro představené (1,5-9)

a)      starší (1,5-6)

b)      biskupové (1,7-9)

2.2.            odmítnutí mylného učení (1,10-16)

2.3.            povinnosti stavů (2,1-15)

a)      úvod (2,1)

b)      starší muži (2,2)

c)      Starší a mladší ženy (2,3-5)

d)      mladší muži (2,6-8)

e)      otroci (2,9-10)

f)        důvod etického jednání: milost křesťanského života (2,11-15)

2.4.            napomenutí k zodpovědnému jednání křesťanů (3,1-11)

3.           závěr listu (3,12-15)

3.1.            sdělení a nařízení (3,12-14)

3.2.            pozdravy a přání požehnání (3,15)

 List Titovi vykazuje úřední charakter; vše osobní ustupuje do pozadí. Po dopisním úvodu (1,1-4) jsou nejprve vyjmenovány úkoly, které má Titus na Krétě: On má ustanovit vhodné přestavené pro církevní obce (1,5-9) a má bojovat proti mylnému učení (1,10-16). Pak je nabádán, aby ve shodě se „zdravým učením“ (2,1) jednotlivé stavy upamatoval na jejich povinnosti (2,1-10). Jde o to, aby člověk adekvátním způsobem reagoval na Boží milostivé působení v dějinách. (2,11-15). Dále jsou s odkazem na křest uvedeny základní povinnosti křesťanů vůči vrchnosti a bližním (3,1-8). Nakonec pak ještě jednou zaznívá varování před mylnými učiteli (3,9-11). Osobní sdělení, přání požehnání a pozdravy uzavírají list (3,12-15).

 5.  Literatura

U. Borse, První a druhý list Timotejovi, List Titovi, MSKNZ 13, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001

P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.

L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.

zpracoval: Petr Mareček 

Titovi, kapitola 1

1 Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, 2 aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas 3 zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha – 4 Titovi, vlastnímu synu ve společné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele.

5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. 6 Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. 7 Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. 8 Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, 9 pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

10 Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. 11 Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny. 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.‘ 13 A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru 14 a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. 15 Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. 16 Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

Titovi, kapitola 2

1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. 2 Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. 3 Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém 4 a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, 5 byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

6 Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, 7 a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, 8 ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. 9 Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, 10 ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha.

11 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem 12 a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku 13 a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. 14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

15 Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

Titovi, kapitola 3

1 Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. 2 Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. 3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. 6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.

8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.

9 Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. 10 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; 11 je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

12 Jakmile k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, přijď hned ke mně do Nikopole. Rozhodl jsem se, že tam strávím zimu. 13 Zákoníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo. 14 Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční. 15 Pozdravují tě všichni, kdo jsou se mnou. Vyřiď pozdrav našim přátelům ve víře. Milost s vámi se všemi.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti