Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 28.4.2014, 163. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Úvod k Listu Titovi

1. Úvodní charakteristika

První a druhý list Timoteovi a List Titovi jsou od 18. století obvykle označovány jako „pastorální listy“. Tyto listy nejsou adresovány církevním obcím, ale pastýřům – představeným církevních obcí. Obsahují zejména pokyny k vykonávání církevního úřadu a podmínky k přijímání osob do církevní služby.

2.  Okolnosti vzniku

Pastorální listy se odlišují z hlediska formy a obsahu od ostatních Pavlových listů a tvoří samostatnou skupinu. Tyto listy se nestaví proti židokřesťanům, kteří odmítají Pavlovo evangelium, jež je nezávislé na židovském zákonu (srov. List Galaťanům), nýbrž vystupují proti představitelům židovsky zabarveného „gnosticismu“, (srov. 1 Tim 6,20), který představoval vážnou hrozbu pro ranou církev. Myšlenka na brzký příchod Krista ustupuje v těchto listech do pozadí. Křesťané se již delší dobu zaměřují na život ve světě. Církevní úřady, které vznikaly v době Pavla, začínají nabývat pevnou formu: přestavení (biskupové), starší (presbyteři) a jáhni. V této nové situaci poskytují pastorální listy směrnice a pokyny pro nositele úřadu.

Z těchto důvodů se současní badatelé domnívají, že pastorální listy nepochází bezprostředně od apoštola Pavla. Autor těchto tří listů, ať už je to kdokoli, je přesvědčen, že píše ve smyslu a v autoritě apoštola Pavla a že se závazností předkládá jeho nauku. Pastorální listy vznikly asi kolem roku 100. Místo sepsání nelze s jistotou stanovit. Možná byly sepsány v Malé Asii (Efes?) nebo v Římě.

3.  Adresát 

Z pastorálních listů vyplývá, že adresáty jsou Pavlovi spolupracovníci Timotej (1 a 2 Tím) a Titus (Tit). Nejedná se ovšem o soukromé dopisy.

Pohanokřesťan Titus, který byl původem Řek, patřil mezi první Pavlovy spolupracovníky; cestoval společně s apoštolem Pavlem a Barnabášem na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,3). V čase mezi jeruzalémským sněmem a sbírkou v korintské církevní obci (2 Kor 8,6) nemáme žádné zprávy o Titovi. Titus sehrál rovněž důležitou roli ve smíření korintské církevní obce s apoštolem Pavlem (srov. 2 Kor 2,13; 7,6.13.14; 8,6.16.23; 12,18). Sk se o Titovi vůbec nezmiňují. Podle Tit 1,5 apoštol Pavel pobyl s Titem na Krétě, kde ho potom zanechal jako biskupa.

4. Struktura a obsah

1.           preskript (1,1-4)

2.           pokyny k uspořádanému životu ve společenství (1,5-3,11)

2.1.            požadavky způsobilosti pro představené (1,5-9)

a)      starší (1,5-6)

b)      biskupové (1,7-9)

2.2.            odmítnutí mylného učení (1,10-16)

2.3.            povinnosti stavů (2,1-15)

a)      úvod (2,1)

b)      starší muži (2,2)

c)      Starší a mladší ženy (2,3-5)

d)      mladší muži (2,6-8)

e)      otroci (2,9-10)

f)        důvod etického jednání: milost křesťanského života (2,11-15)

2.4.            napomenutí k zodpovědnému jednání křesťanů (3,1-11)

3.           závěr listu (3,12-15)

3.1.            sdělení a nařízení (3,12-14)

3.2.            pozdravy a přání požehnání (3,15)

 List Titovi vykazuje úřední charakter; vše osobní ustupuje do pozadí. Po dopisním úvodu (1,1-4) jsou nejprve vyjmenovány úkoly, které má Titus na Krétě: On má ustanovit vhodné přestavené pro církevní obce (1,5-9) a má bojovat proti mylnému učení (1,10-16). Pak je nabádán, aby ve shodě se „zdravým učením“ (2,1) jednotlivé stavy upamatoval na jejich povinnosti (2,1-10). Jde o to, aby člověk adekvátním způsobem reagoval na Boží milostivé působení v dějinách. (2,11-15). Dále jsou s odkazem na křest uvedeny základní povinnosti křesťanů vůči vrchnosti a bližním (3,1-8). Nakonec pak ještě jednou zaznívá varování před mylnými učiteli (3,9-11). Osobní sdělení, přání požehnání a pozdravy uzavírají list (3,12-15).

 5.  Literatura

U. Borse, První a druhý list Timotejovi, List Titovi, MSKNZ 13, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001

P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.

L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.

zpracoval: Petr Mareček 

Titovi, kapitola 1

1 Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, 2 aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas 3 zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha – 4 Titovi, vlastnímu synu ve společné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele.

5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. 6 Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. 7 Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. 8 Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, 9 pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

10 Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. 11 Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny. 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.‘ 13 A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru 14 a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. 15 Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. 16 Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

Titovi, kapitola 2

1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. 2 Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. 3 Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém 4 a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, 5 byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

6 Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, 7 a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, 8 ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. 9 Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, 10 ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha.

11 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem 12 a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku 13 a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. 14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

15 Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

Titovi, kapitola 3

1 Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. 2 Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. 3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. 6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.

8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.

9 Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. 10 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; 11 je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

12 Jakmile k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, přijď hned ke mně do Nikopole. Rozhodl jsem se, že tam strávím zimu. 13 Zákoníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo. 14 Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční. 15 Pozdravují tě všichni, kdo jsou se mnou. Vyřiď pozdrav našim přátelům ve víře. Milost s vámi se všemi.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti