Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 7.5.2014, 169. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 19

1 Judský král Jóšafat se v pokoji vrátil do svého domu v Jeruzalémě. 2 Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: „Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval. 3 Přece však se na tobě našlo i něco dobrého: Odstranil jsi ze země posvátné kůly a dotazoval ses Boha upřímným srdcem.“

4 Jóšafat sídlil v Jeruzalémě. Pak zase vycházel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců. 5 V zemi ustanovil soudce, ve všech opevněných městech judských, v každém z nich. 6 Soudcům nařídil: „Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek. 7 Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství.“ 8 Také v Jeruzalémě ustanovil Jóšafat některé lévijce, kněze a představené izraelských rodů, aby vykonávali Hospodinův soud a rozhodovali ve sporech těch, kteří by se s nimi obraceli do Jeruzaléma. 9 Král jim přikázal: „Konejte všechno v Hospodinově bázni, věrně a z celého srdce, 10 a to při každém sporu, se kterým by k vám přišli vaši bratří bydlící ve svých městech; ať to bude spor o krevní zločin nebo o zákon a přikázání či o nařízení a řády. Varujte je, aby se neproviňovali proti Hospodinu, ať vás a vaše bratry nepostihne jeho rozlícení. Tak čiňte a budete bez viny! 11 Hle, nejvyšší kněz Amarjáš bude nad vámi ve všem, co se týká Božích věcí, a Zebadjáš, syn Jišmaelův, vévoda domu Judova, bude nad vámi ve všem, co se týká záležitostí královských. A jako úředníci tu budou s vámi lévijci. Buďte rozhodní a jednejte. A Hospodin bude s tím, kdo je dobrý.“

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 20

1 Potom se stalo, že vytáhli Moábci a Amónovci a s nimi někteří z amónských spojenců do války proti Jóšafatovi. 2 Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: „Vytáhlo proti tobě veliké množství z krajin za mořem, od Aramejců. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to jest v Én-gedí.“ 3 Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. 4 Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina.

5 Jóšafat stanul ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím 6 a řekl: „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat. 7 Což jsi to nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abrahama, svého přítele. 8 Usídlili se v ní a vybudovali ti v ní svatyni tvému jménu. Řekli: 9 ‚Jestliže na nás přijde něco zlého, meč soudu, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, protože v tomto domě dlí tvé jméno, a ve svém soužení budeme k tobě volat, a ty nás vyslyšíš a zachráníš.‘ 10 A nyní pohleď na Amónovce a Moábce i na horu Seír, kudy jsi Izraeli nedovolil projít, když přicházel z egyptské země; uhnul od nich a nevyhladil je. 11 Hle, jak nám odplácejí. Přitáhli nás vyhnat z tvého vlastnictví, které jsi nám určil. 12 Bože náš, což je nebudeš soudit? Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě.“ 13 Všichni Judejci stáli před Hospodinem i se svými dětmi, ženami a syny.

14 Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův na Jachzíela, syna Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévijce ze synů Asafových, 15 a ten pravil: „Pozorně naslouchejte, všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i ty, králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: ‚Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství.‘ Boj není váš, ale Boží. 16 Zítra proti nim sestupte, až budou vystupovat do Svahu květů. Potkáte je na konci úvalu směrem k poušti Jerúelu. 17 Vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Nebojte se a neděste se a zítra proti nim vytáhněte! Hospodin bude s vámi.“ 18 Nato Jóšafat padl na kolena tváří k zemi a všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. 19 Potom povstali lévijci z Kehatovců a Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, hlasem velice mocným.

20 Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat se postavil a řekl: „Slyšte mě, Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar.“ 21 Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali:

„Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“

22 V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. 23 Amónovci a Moábci se totiž postavili proti obyvatelům hory Seíru, aby je vyhladili jako klaté. Když pak skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli jedni druhým do zkázy. 24 Když vstoupili Judejci na výšinu s výhledem na poušť a obrátili se směrem k tomu shluku, spatřili jen mrtvá těla ležící na zemi; nikdo nevyvázl. 25 Pak přišel Jóšafat a jeho lid posbírat kořist. Našli tam u mrtvých těl množství majetku a vzácné výzbroje; získali pro sebe tolik, že to nemohli unést. Kořist sbírali tři dny, tak byla hojná. 26 Čtvrtého dne se shromáždili v dolině Beraka (to je Dobrořečení), protože tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo nazývá Dolina dobrořečení až dodnes.

27 Potom se všichni muži judští i jeruzalémští s Jóšafatem v čele vraceli s radostí do Jeruzaléma, protože je Hospodin naplnil radostí z vítězství nad nepřáteli. 28 Přišli s harfami, citerami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu. 29 Strach před Bohem dolehl na království všech zemí, když slyšela, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele. 30 Jóšafatovo království žilo v míru a jeho Bůh mu dopřál klid na všech stranách.

31 Jóšafat se stal králem nad Judou. Bylo mu třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího. 32 Chodil po cestě svého otce Ásy. Neodchýlil se od ní, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích. 33 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid ještě nestál srdcem cele při Bohu svých otců. 34 O ostatních příbězích Jóšafatových, prvních i posledních, se dále píše v Příbězích Jehúa, syna Chananího, jež byly pojaty do Knihy králů izraelských.

35 Ale potom se Jóšafat, král judský, spolčil s Achazjášem, králem izraelským, a ten ho svedl k svévolným činům. 36 Spolčil se s ním, aby mohl udělat lodě k plavbě do zámoří. Ty lodě dělali v Esjón-geberu. 37 Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, však prorokoval a řekl Jóšafatovi: „Že jsi se spolčil s Achazjášem, Hospodin přerušil, co jsi udělal.“ Lodě ztroskotaly a nemohly plout do zámoří.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 21

1 I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.

2 Jóram měl bratry, další syny Jóšafatovy: Azarjáše a Jechíela, Zekarjáše a Azarjáše, Míkaela a Šefatjáše. Ti všichni jsou synové Jóšafata, krále izraelského. 3 Jejich otec jim dal mnoho darů, stříbro, zlato a jiné výtečné věci, též opevněná města v Judsku; království dal Jóramovi, protože ten byl prvorozený.

4 Když se Jóram ujal království svého otce a pevně vládl, vyvraždil mečem všechny své bratry i některé izraelské velitele. 5 Jóramovi bylo dvaatřicet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě osm let. 6 Chodil po cestě králů izraelských, jak to činil dům Achabův; jeho ženou byla totiž dcera Achabova. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. 7 Ale Hospodin nechtěl na dům Davidův uvést zkázu, a to kvůli smlouvě, kterou s Davidem uzavřel, jak mu přislíbil, že dá jemu i jeho synům planoucí světlo po všechny dny.

8 Za jeho dnů se Edómci vymanili z područí Judy a ustanovili nad sebou krále. 9 Jóram vytáhl se svými veliteli i s celou vozbou. Vstal v noci a udeřil na Edómce, kteří ho obklíčili, a na velitele vozby. 10 Edóm se však vymanil z područí Judy, jak je tomu dodnes. Tehdy, v onen čas, se vymanila z jeho područí i Libna, protože opustil Hospodina, Boha svých otců. 11 Dělal také na judských horách posvátná návrší a sváděl k modloslužbě obyvatele Jeruzaléma a zaváděl Judu na scestí.

12 Byl mu doručen list od proroka Elijáše: „Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: ‚Za to, že jsi nechodil cestami svého otce Jóšafata ani cestami Ásy, krále judského, 13 ale chodil jsi po cestě králů izraelských a sváděl jsi k modloslužbě Judu a obyvatele Jeruzaléma – jako sváděl k modloslužbě dům Achabův –, a dokonce jsi vyvraždil své bratry, dům svého otce, kteří byli lepší než ty, 14 hle, Hospodin tvrdě napadne velikou pohromou tvůj lid, tvé syny i ženy i všechno tvé jmění. 15 Těžce onemocníš střevní chorobou, až ti vyhřeznou střeva pro nemoc zhoršující se den ze dne.‘“

16 Hospodin popudil proti Jóramovi Pelištejce a Araby, kteří sousedili s Kúšijci. 17 Ti přitáhli, vtrhli do Judska a odvlekli do zajetí s veškerým jměním, které našli v královském domě, i jeho syny a ženy; nezůstal mu žádný syn než Jóachaz, nejmladší ze synů. 18 Po tom všem jej Hospodin tvrdě napadl nevyléčitelnou střevní chorobou. 19 Po určité době, asi do dvou let, vyhřezla mu v důsledku jeho choroby střeva a on za strašných bolestí zemřel. Lid pro něho nespaloval vonné látky jako pro jeho otce. 20 Bylo mu dvaatřicet let, když začal kralovat a kraloval v Jeruzalémě osm let. Odešel a nikomu se nezastesklo. Pohřbili ho v Městě Davidově, avšak nikoli v hrobech královských.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti