Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 3.6.2014, 189. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod ke knize Júdit

Judit
 
1. Úvod
 
Semitský originál knihy se nedochoval; řecké a zejména latinské rukopisy představují několik textových typů; Jeronýmův překlad (z aramejského rukopisu) se značně liší od řecké verze; Jdt patří mezi deuterokanonické knihy, ačkoli stará židovská tradice ji měla ve velké úctě.
 
2. Obsah
 
Krásná a ctnostná vdova Judit (= Židovka) osvobodí svou statečností obležené město Betulii (= panna) od nepřátel – usekne hlavu opilému vojevůdci Holofernovi, a tak přiměje jeho vojsko k útěku; zvláštní úlohu zde hraje amónský vojevůdce Achior, který je Holofernem vydán Izraelcům, avšak uvěří v Hospodina a je připojen k izraelskému lidu.
 
3. Literární druh
 
Kniha vykazuje řadu nesrovnalostí, zejména chronologických (Nabuchodonosor jako král Ninive, narážky na návrat ze zajetí a obnovu chrámu, perská jména osob), a obsahuje události, zeměpisné údaje a postavy, jinak neznámé (Nabuchodonosorův boj s Arfaxadem, Betulie, velekněz Jojakim).
Z toho vyplývá, že jejím smyslem není podat historicky přesnou zprávu, nýbrž formou midraše (osobitě zpracovaného ohlasu skutečné události) poučit a povzbudit; zápas fronty Boží a fronty Božích nepřátel (Judit a Holofernes resp. Betulie a Ninive) i konečný triumf Izraele – charakteristické rysy apokalyptické literatury helénské doby; vznik lze proto klást do času makabejského povstání, kolem r. 160 (patrný odraz nejednoty mezi Židy a nutnosti pokračovat v odporu proti helénskému tlaku).
 
4. Poselství
 
Boží moc zachraňuje slabé, přičemž používá pokorných a nepatrných nástrojů, aby zahanbila ty, kdo se spoléhají na svou sílu (viz kontrast bezbranné ženy a ozbrojeného vojevůdce) – povzbuzení k neochvějné důvěře v Hospodina je jádrem knihy (srov. 9,11); zároveň zde nelze přeslechnout univerzalistický tón kontrastující s příliš úzkoprsým nacionalismem (Betulie je situována do Samařska, Amonita si uvědomuje Boží ochranu jasněji než sami zoufalí obyvatelé Betulie).
 
autor: doc. Josef Hřebík

Júdit, kapitola 1

1 Ve dvanáctém roce vlády krále Nebúkadnesara, který se stal králem Asyřanů ve velkém městě Ninive, za dnů Arfaxada, jenž se stal králem Médů v Ekbatanech, 2 Arfaxad vystavěl kolem Ekbatan hradby z kamenných kvádrů tři lokte širokých a šest loket dlouhých. Hradby udělal sedmdesát loket vysoké a padesát loket široké. 3 Při městských branách postavil věže do výše sto loket a jejich základy položil v šíři šedesáti loket. 4 Brány udělal tak, že se vypínaly do výše sedmdesáti loket a byly široké čtyřicet loket, aby jimi mohla vytáhnout vojenská moc jeho bohatýrů a seřadit se tam jeho pěchota.

5 V těch dnech začal král Nebúkadnesar válku proti králi Arfaxadovi na veliké rovině; ta rovina je v území Ragau. 6 Přidali se k němu všichni, kdo sídlili v horách, i všichni, kdo sídlili při Eufratu, Tigridu a Hydaspu i na rovinách élamského krále Arjóka; mnoho pronárodů se sešlo k boji Cheleudovců. 7 Nebúkadnesar, král asyrský, poslal ke všem, kdo sídlili v Persii, i ke všem, kdo sídlili na západě, k obyvatelům Kilikie a Damašku, Libanónu i Antilibanónu, ke všem, kdo sídlili při mořském pobřeží, 8 i k těm, kdo byli z národů Karmelu a Gileádu, k obyvatelům Horní Galileje a veliké roviny Jizreelské, 9 ke všem v Samařsku a jeho městech, i za Jordánem, až k Jeruzalému, Bataně, Chelúsu a Kádeši, až k řece Egyptské k Tachpanchésu a Ramesesu a do vší země gošenské 10 až za Sóan a Memfidu, i ke všem obyvatelům Egypta a k pomezí Etiopie. 11 Avšak všichni obyvatelé celé země pohrdli poselstvím asyrského krále Nebúkadnesara a nepřitáhli mu na pomoc do boje, protože se ho nebáli. Zůstal proti nim sám. Jeho posly poslali potupně zpět s prázdnou.

12 Král Nebúkadnesar se velice rozhněval na všechny tyto země a přísahal při svém trůnu a království, že se pomstí na všech územích Kilikie, Damašku a Sýrie, že zabije svým mečem i všechny obyvatele v zemi moábské i Amónovce a celé Judsko a všechny, kdo jsou v Egyptě, až k pomezí dvou moří. 13 V sedmnáctém roce se vypravil se svým vojskem proti králi Arfaxadovi a ve válce získal převahu. Obrátil na útěk všechnu vojenskou moc Arfaxadovu i celou jeho jízdu a všechny jeho válečné vozy 14 a opanoval jeho města. Dostal se až k Ekbatanům, zmocnil se věží, zpustošil jejich ulice a jejich nádheru obrátil v hanbu. 15 Arfaxada zajal v pohoří Ragau, probodal jej kopími a ubil jej ještě týž den. 16 Pak se vrátil se vším svým přimíšeným lidem, s obrovským množstvím bojovníků, do Ninive a tam pobyl v radovánkách a hodování, on i jeho vojenská moc, po sto dvacet dní.

Júdit, kapitola 2

1 V osmnáctém roce, dvaadvacátého dne prvního měsíce se roznesla zpráva v domě Nebúkadnesara, krále asyrského, že se pomstí na všech těch zemích, jak to předtím prohlásil. 2 Svolal všechny své služebníky a všechny své velmože a předložil jim své tajné úmysly. Vlastními ústy vypočítal všechny zločiny těch zemí 3 a oni usoudili, že musí být vyhubeni všichni, kdo tehdy neuposlechli slova jeho úst. 4 Když ukončil poradu, zavolal Nebúkadnesar, král Asyřanů, vrchního velitele svého vojska Holoferna, který byl ve vojsku druhý po něm, a řekl mu: 5 „Toto praví veliký král, pán celé země: Dej pozor. Odejdeš ode mne a vezmeš s sebou muže, kteří se mohou spolehnout na svou sílu, sto dvacet tisíc pěšáků a množství koní s dvanácti tisíci jezdci. 6 Vytáhneš do všech těch zemí na západě, které neuposlechly slova mých úst, 7 a vyzveš je, aby připravili zemi a vodu, protože na ně vytáhnu ve svém hněvu, zaplavím celý povrch země nohama svého vojska a vydám mu je v plen. 8 Jejich ranění naplní propasti, každý potok a řeka se zaplní jejich mrtvolami, až se rozvodní. 9 Všechny je dám odvést jako zajatce do nejzazších končin země. 10 Ty tam půjdeš a zabereš pro mne celé jejich území. Vzdají se ti a ty je budeš mít pro mne pod dozorem až do dne, kdy je potrestám. 11 S těmi však, kdo neposlechnou, ať tvé oko nemá slitování; vydáš je k pobíjení a v loupež celé jejich zemi! 12 Jakože žiji já a síla mého království, promluvil jsem a učiním tak svou rukou. 13 Ty pak nepřestoupíš ani jediné slovíčko z toho, co ti řekl tvůj pán, ale přesně vykonáš, co jsem ti rozkázal. Uděláš to bez váhání!“

14 Holofernés odešel od svého pána a svolal všechny velmože, velitele a náčelníky asyrského vojska, 15 sečetl muže vybrané k boji, jak mu nařídil jeho pán, sto dvacet tisíců vedle dvanácti tisíců lučištníků na koních, 16 a seřadil je, jak se vojsko řadí do války. 17 Vzal také převeliké množství velbloudů, oslů a mezků k nákladům, bezpočet ovcí, hovězího dobytka a koz k přípravě pokrmů, 18 množství potravy pro každého muže a velmi mnoho zlata a stříbra z králova domu. 19 Pak se vydal s celým svým vojskem na pochod. Vytáhli před králem Nebúkadnesarem a pokryli veškerý povrch země k západu svými válečnými vozy, jezdci a vybranými pěšáky. 20 Mnoho přimíšeného lidu jako kobylek vyšlo s nimi; bylo jich jako písku země, jejich množství se ani nedalo spočítat. 21 Ušli z Ninive cestu tří denních pochodů na rovinu Bektilet. Utábořili se za Bektiletem blízko pohoří ležícího nalevo od Horní Kilikie. 22 Potom odtáhl Holofernés se vším svým vojskem, pěšáky, jezdci i válečnými vozy odtud do hor. 23 Zpustošil území Fúďanů a Lúďanů a vyplenil všechny Rasisovce a Izmaelce, kteří sídlili při poušti jižně od Chelejců. 24 Pak překročil Eufrat a prošel Mezopotámií a vyvrátil všechna opevněná města ležící při potoku Abróně až k moři. 25 Dále uchvátil území Kilikie a pobil všechny, kdo se mu stavěli na odpor. Došel až k území Jefetovu, ležícímu na jih směrem k Arábii. 26 Obklíčil všechny Midjánce, spálil jejich stany a vyloupil jejich ohrady. 27 Potom sestoupil do damašské roviny v údobí pšeničné sklizně a spálil všechna pole, zničil stáda bravu a skotu. Jejich města vyplenil, zpustošil jejich pole a všechny jejich mladé muže zahubil ostřím meče. 28 I padl děs a hrůza z něho na obyvatele mořského pobřeží, kteří byli v Sidónu a Týru, na obyvatele Súru a Okiny i na všechny obyvatele Jabny; také ti, kdo sídlili v Ašdódu a Aškalónu, se ho velmi báli.

Júdit, kapitola 3

1 Poslali k němu posly a žádali o mír slovy: 2 „Hle, jsme služebníky velkého krále Nebúkadnesara, ležíme před tebou, nalož s námi, jak uznáš za vhodné. 3 Pohleď, naše dvorce a každé naše místo, všechna pšeničná pole, stáda bravu a skotu i všechny ohrady s našimi stany leží před tebou; nalož s nimi, jak se ti líbí. 4 Naše města s jejich obyvateli jsou tvými otroky, přijď a učiň s nimi, jak je dobré v tvých očích.“

5 Mužové přišli k Holofernovi a oznámili mu ta slova. 6 On sestoupil se svým vojskem na mořské pobřeží, obsadil opevněná města a vzal z nich vybrané muže do svého pomocného vojska. 7 Obyvatelé měst i celá okolní krajina jej přivítali s věnci, tancem a bubínky, 8 on však zpustošil celé jejich území a pokácel jejich posvátné háje. Bylo mu uloženo vymýtit všechny bohy země, aby všechny pronárody vzdávaly božskou poctu jedině samému Nebúkadnesarovi a všechny jazyky a jejich kmeny jej vzývaly jako boha. 9 Potom přišel k Jizreelu, blízko Dótanu, který je naproti velkému srázu Judskému. 10 Položili se táborem mezi Gebou a Skýtopolí; pobyl tam měsíc, aby shromáždil všecko, co potřebovalo jeho vojsko.

Júdit, kapitola 4

1 Izraelci, kteří sídlili v Judsku, uslyšeli o všem, co Holofernés, vrchní velitel asyrského krále Nebúkadnesara, učinil pronárodům, jak vyplenil všechny jejich svatyně a zničil je. 2 Dostali z něho převeliký strach a byli zachváceni obavami o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha. 3 Neboť se nedávno vrátili ze zajetí, a krátce předtím se shromáždil všechen lid z Judska, a znesvěcené nádoby, oltář i dům Hospodinův byly znovu posvěceny. 4 Poslali proto posly do celého území Samařska, do Kóny, Bét-chorónu, Ábel-majimu a Jericha, do Chóby a Aisóru a do Šálemské rokle. 5 Obsadili také všechny vrcholy vysokých hor, vesnice na nich obehnali hradbami a uložili tam zásoby potravy pro případ války, neboť nedávno byla sklizena úroda z jejich polí. 6 Jójakím, který byl v té době veleknězem v Jeruzalémě, napsal obyvatelům Betúlie a Baitomestaimu, který leží proti Jizreelu při rovině blízko Dótanu, 7 vzkaz, aby obsadili stezky do hor. Jimi totiž byl přístup do Judska, ale snadno mohli být zadrženi ti, kdo by jimi chtěli projít, protože každý průchod byl úzký, nanejvýš pro dva muže. 8 Izraelci učinili, jak jim nařídil velekněz Jójakím a rada starších všeho izraelského lidu, kteří zasedali v Jeruzalémě.

9 Všichni muži izraelští začali velmi naléhavě volat k Bohu a pokořili se s velkou naléhavostí, 10 oni i jejich ženy a jejich malé děti i jejich dobytek. Také všichni cizinci, najatí dělníci i koupení otroci vzali si na bedra žíněné roucho. 11 Všichni izraelští muži i ženy a děti, kteří bydleli v Jeruzalémě, padli na kolena před chrámem, posypali si hlavu popelem a rozprostřeli svá žíněná roucha před Hospodinem. 12 I oltář zahalili do žíněného hávu a jali se jednomyslně a naléhavě volat k Bohu Izraele, aby nevydal jejich nemluvňátka za lup, ženy za kořist, města, jež dostali v dědictví, ke zničení a svatyni k znesvěcení a potupě pro posměch pronárodů. 13 Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich tíseň; lid se postil po mnoho dní po všem Judsku i v Jeruzalémě před svatyní Hospodina Všemohoucího. 14 Velekněz Jójakím a všichni stojící před Hospodinem, kněží i přisluhující Hospodinu, přepásali si bedra žíněným rouchem a přinášeli každodenní zápalnou oběť i modlitby a dobrovolné dary lidu. 15 Měli popel i na kněžských čepicích a volali ze všech sil k Hospodinu, aby milostivě shlédl na celý dům izraelský.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti