Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 4.6.2014, 190. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Júdit, kapitola 5

1 Holofernovi, vrchnímu veliteli asyrského vojska, bylo oznámeno, že Izraelci se připravují na válku, že uzavřeli horské přechody, opevnili každý vrcholek ve vysokém pohoří a že v rovinách zřídili zátarasy. 2 Velice se rozpálil hněvem a svolal všechny předáky moábské a velitele amónské i všechny místodržitele z mořského pobřeží. 3 Řekl jim: „Povězte mi, Kenaanci, jaký je to lid, co se usadil v těch horách, jaká jsou města, v nichž bydlí, jak početná je jejich vojenská moc, v čem je jejich moc a síla, kdo je nad nimi králem a vede jejich vojska 4 a proč mi odepřeli vyjít vstříc spolu s ostatními obyvateli západu.“

5 Odpověděl mu Achiór, velitel všech Amónovců: „Nechť můj pán vyslechne slova z úst svého služebníka. Povím ti pravdu o tomto lidu, který sídlí v těch horách blízko tvého tábora. Z úst tvého služebníka nevyjde lež. 6 Tento lid pochází z Kaldejců. 7 Nejprve se usídlili v Mezopotámii, protože nechtěli chodit za bohy svých otců, kteří byli v zemi Kaldejců. 8 Odchýlili se od cesty svých předků a klaněli se nebeskému Bohu, Bohu, kterého poznali. Vyhnali je tedy od svých bohů a oni uprchli do Mezopotámie a sídlili tam po mnoho dní. 9 Pak jim jejich Bůh řekl, aby vyšli ze svého bydliště a vytáhli do země kenaanské. Tam se usadili a velmi zbohatli zlatem a stříbrem a velkým množstvím dobytka. 10 Když kenaanskou zemi zachvátil hlad, sestoupili do Egypta a bydleli tam, dokud tam nacházeli obživu. Velmi se tam rozmnožili, jejich potomstvo se nedalo spočítat. 11 Ale postavil se proti nim egyptský král a nepoctivě s nimi jednal při práci s cihlami; ponižovali je a učinili z nich otroky. 12 Tu začali volat ke svému Bohu a on bil celou egyptskou zemi nezhojitelnými ranami, až je Egypťané od sebe vyhnali. 13 Bůh pak vysušil před nimi Rudé moře 14 a vyvedl je na cestu k Sínaji a do Kádeš-barneje. Zahnali všechny, kdo bydleli na poušti, 15 usídlili se v zemi Emorejců a svou mocí vyhladili všechny Chešbónce. Překročili Jordán a vzali do dědičného vlastnictví celé pohoří. 16 Vyhnali pryč Kenaance, Perizejce, Jebúsejce, Šekema i všechny Girgašejce a bydleli tam po mnoho dní. 17 Dokud nezhřešili před svým Bohem, vedlo se jim dobře; je s nimi Bůh, který nenávidí nepravost. 18 Když však sešli z cesty, kterou jim určil, bylo jich velmi mnoho vyhlazeno mnohými válkami. Byli odvlečeni do zajetí do cizí země, chrám jejich Boha byl srovnán se zemí a jejich města byla uchvácena jejich protivníky. 19 Nyní se však obrátili ke svému Bohu, vyšli z rozptýlení, ať byli rozptýleni kdekoli. Dostali zpět Jeruzalém, kde je jejich svatyně, a usídlili se na pohoří, protože bylo neobydlené. 20 A tak tedy, vladaři a pane, pokud tento lid nechce Boha znát a proti němu hřeší, a my to zjistíme, že Boha urážejí, vytáhneme proti nim a přemůžeme je ve válce. 21 Jestliže však jejich lid nečiní bezpráví, ať to můj pán raději nechá být, aby je snad jejich Pán a Bůh neochránil. Byli bychom v potupě po celé zemi.“

22 Když přestal Achiór mluvit, začal všechen lid stojící okolo stanu reptat. Holofernovi velmoži i všichni obyvatelé mořského pobřeží a Moábci žádali, aby byl ubit: 23 „Nebudeme se přece bát Izraelců, vždyť je to lid, který nemá ani moc ani sílu k tvrdému boji! 24 Jen vytáhněme, vladaři Holoferne, pro celé tvé vojsko budou lehkým soustem.“

Júdit, kapitola 6

1 Když ustal hluk mužů shromážděných kolem rady, obořil se Holofernés, vrchní velitel asyrského vojska, přede vším zástupem cizinců na Achióra a na všechny Moábce: 2 „Kdo jsi ty, Achióre, a vy, zaprodanci efrajimští, žes tady dnes prorokoval a řekl, abychom nevedli válku proti izraelskému pokolení, protože je bude chránit jejich Bůh? Kdo je bohem, ne-li Nebúkadnesar? A on pošle svou vojenskou sílu a vyhladí je z povrchu země. Jejich Bůh je nevysvobodí! 3 My, Nebúkadnesarovi služebníci, je snadno pobijeme jako jednoho člověka; nebudou moci obstát před silou naší jízdy, 4 neboť tou je zničíme. Hory se napojí jejich krví a roviny se naplní jejich mrtvolami. Neobstojí před námi ani stopa jejich nohou, do jednoho budou zničeni. Tak rozhodl král Nebúkadnesar, pán vší země. On to řekl a slova, která promluvil, nevyjdou naprázdno. 5 A ty, Achióre, zaprodanče amónský, který jsi těmito slovy právě projevil svou nepravost, od tohoto dne neuzříš mou tvář, dokud nepotrestám to pokolení přišlé z Egypta. 6 Až se vrátím, probodne mé vojsko a lid mé družiny mečem tvé boky a padneš s jejich skolenými. 7 Nyní tě moji otroci dopraví do pohoří a nechají tě v jednom z měst při cestách vzhůru do hor. 8 Nezahyneš hned; budeš zahuben až s nimi. 9 Nezachmuřuj tvář, chováš přece v srdci naději, že nebudou přemoženi! Řekl jsem, a žádné z mých slov nepadne do prázdna.“

10 Holofernés rozkázal svým otrokům, kteří mu stáli k službě v jeho stanu, aby vzali Achióra a dopravili jej do Betúlie a vydali do rukou Izraelců. 11 Holofernovi otroci ho popadli a vyvedli jej z tábora na rovinu. Z roviny se odebrali do hor a došli k pramenům, které byly pod Betúlií. 12 Když je spatřili muži města, jak vystupují k vrcholu hory, chopili se svých zbraní a vytrhli z města na vrchol hory. Všichni prakovníci jim bránili, aby k nim vystoupili, a vrhali na ně kameny. 13 Oni se ukryli pod horou, svázali Achióra, nechali ho ležet na úpatí hory a vrátili se ke svému pánu. 14 Izraelci sestoupili ze svého města, přistoupili k němu, rozvázali ho, dovedli ho do Betúlie a postavili před představitele svého města, 15 kterými byli v oněch dnech Uzijáš, syn Míkův z kmene Šimeónova, Chabris, syn Otníelův, a Karmíš, syn Malkíelův. 16 Svolali všechny starší města a všichni jejich mladíci i ženy se seběhli na to shromáždění. Postavili Achióra doprostřed všeho lidu a Uzijáš se ho zeptal, co se stalo. 17 Ve své odpovědi jim oznámil, co se mluvilo v Holofernově radě, všechna slova, jež pronesl Holofernés uprostřed předáků asyrských, a jak vyzývavě Holofernés mluvil proti domu izraelskému. 18 Lid padl na kolena, klaněli se Bohu a volali k němu: 19 „Hospodine, Bože nebeský, pohleď na jejich pýchu a smiluj se nad naším pokořeným pokolením, pohleď tohoto dne, jak vypadají ti, kdo jsou tobě posvěceni.“ 20 Potěšovali Achióra a velmi ho chválili. 21 Uzijáš ho pak vzal ze shromáždění do svého domu; vystrojil hostinu starším města a vzývali Boha Izraele o pomoc celou tu noc, aby jim pomohl.

Júdit, kapitola 7

1 Nazítří rozkázal Holofernés celému svému vojsku a všemu svému lidu, který mu přišel na pomoc, aby vytrhli do boje proti Betúlii, zmocnili se stezek do hor a zahájili proti Izraelcům válku. 2 I vytrhli toho dne do boje všichni bohatýři. Síla jejich bojovníků byla: sto sedmdesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců, kromě zásob pro vojsko a mužů, kteří je provázeli pěšky; bylo to převeliké množství. 3 Utábořili se v údolí blízko Betúlie u pramene a rozložili se do šířky přes Dótan až k Bélbajimu a do délky od Betúlie do Kyamónu, který je blízko Jizreelu. 4 Když Izraelci spatřili jejich množství, velmi se poděsili a řekli jeden druhému: „Nyní si smlsnou na celé zemi. Ani vysoké hory ani propasti ani pahorky neunesou jejich tíhu.“ 5 Všichni se chopili svých válečných zbraní, zapálili ohně na svých věžích a zůstali na stráži celou tu noc. 6 Druhého dne vyvedl Holofernés všechnu svou jízdu před Izraelce, kteří byli v Betúlii. 7 Dal prozkoumat přístupy k jejich městu a vyhledat a obsadit prameny vod. Postavil k nim oddíly bojovníků. Pak se připojil ke svému lidu.

8 Přišli k němu všichni předáci Ezauovců i všichni vůdcové moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a pravili: 9 „Kéž náš vladař vyslechne naše slova, aby tvé vojsko neutrpělo úhonu! 10 Tento lid Izraelců nespoléhá na svá kopí, ale na výšku hor, v nichž přebývají, není totiž snadné přejít vrcholy jejich hor. 11 Proto, vladaři, neválči s nimi v otevřené bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž. 12 Zůstaň ve svém táboře a šetři každého muže ze svého vojska, jen ať se tvoji služebníci zmocní pramene vody, která vytéká z úpatí hory. 13 Odtud totiž čerpají vodu všichni obyvatelé Betúlie. Žízeň je zničí, a oni vydají své město. My a náš lid vystoupíme na nejbližší vrcholy hor, utáboříme se na nich a budeme na stráži, aby nikdo z města nevyšel. 14 Oni i jejich ženy a děti zeslábnou hladem tak, že dřív než na ně přijde meč, budou padat na ulicích svého sídla. 15 Pak jim krutě odplatíš, že se postavili na odpor a nevyšli ti vstříc v míru.“

16 Jejich slova se líbila Holofernovi i všem jeho služebníkům, a on nařídil vykonat, co radili. 17 Vytáhl tedy oddíl Amónovců a s nimi pět tisíc Asyřanů, utábořili se v údolí a obsadili zdroje vody a vodní prameny Izraelců. 18 Ezauovci a Amónovci pak vystoupili a utábořili se na pohoří proti Dótanu. Část svých lidí poslali na jih a na východ k Egrebélu, který je blízko Chúsu ležícího u potoka Mochmúru. Ostatní asyrské vojsko se utábořilo na rovině a pokrylo celý povrch země. Obrovský dav se položil táborem se stany a vojenskými potřebami; bylo jich převeliké množství.

19 Izraelci začali volat k Hospodinu, svému Bohu; zmalomyslněli na duchu, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé, takže nebylo možno uniknout z jejich středu. 20 Po třiceti čtyřech dnech, po které zůstal ležet asyrský tábor, pěchota, vozba i jezdci kolem nich, došly všem obyvatelům Betúlie zásoby vody. 21 Také cisterny se vyprázdnily; ani na jeden den už neměli vodu k pití, přestože jim vodu k pití odměřovali. 22 Jejich nemluvňátka zemdlela, ženy a mladíci chřadli žízní, klesali na ulicích města a v průchodech bran a neměli už sílu.

23 Všechen lid se sešel k Uzijášovi a představitelům města, mladíci i ženy a děti, hlasitě křičeli přede všemi staršími a volali: 24 „Bůh ať rozsoudí mezi vámi a námi. Dopustili jste se na nás velikého bezpráví, že jste se nedomluvili s Asyřany v míru. 25 Teď není, kdo by nám pomohl; Bůh nás prodal do jejich rukou, abychom před nimi byli sraženi a nadobro zničeni žízní. 26 Proto je zavolejte a vydejte Holofernovu lidu a všemu jeho vojsku celé město v plen. 27 Lépe bude pro nás stát se jejich kořistí, nežli zemřít žízní. Budeme sice otroky, ale budeme žít a nebudeme se muset dívat vlastníma očima, jak umírají naše nemluvňátka a jak vypouštějí duši naše ženy a děti. 28 Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Hospodinu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za hříchy našich otců, ať neučiní dnešního dne, co jsme řekli.“ 29 Celé shromáždění vypuklo ve veliký pláč a všichni dohromady volali hlasitě k Hospodinu Bohu.

30 Uzijáš jim řekl: „Buďte dobré mysli, bratří, vytrvejme ještě pět dní a v nich Hospodin, náš Bůh, k nám obrátí své slitování; určitě nás docela neopustí! 31 Jestliže ty dny přejdou a nepřijde nám pomoc, udělám podle vašich slov.“ 32 Nato propustil lid na přikázaná místa. Odešli na hradby a věže svého města a ženy a děti poslali domů. A zůstali v městě v hluboké pokoře.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti