Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 6.6.2014, 192. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Júdit, kapitola 12

1 Potom nařídil uvést ji tam, kde bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, poručil, aby jí předložili pokrmy z jeho lahůdek a dali jí pít z jeho vína. 2 Júdit mu však řekla: „Nic z toho nebudu jíst, aby nevzniklo pohoršení; ať je mi podáváno jen z toho, co jsem si přinesla.“ 3 Holofernés jí namítl: „Až ti dojde, co máš u sebe, kde vezmeme podobné pokrmy, abychom ti je dali? U nás není nikdo z tvého pokolení.“ 4 Júdit mu odpověděla: „Jakože žiješ, můj pane, tvá služebnice nespotřebuje to, co má s sebou, dokud Hospodin nevykoná mou rukou svůj úmysl.“ 5 Služebníci Holofernovi odvedli potom Júditu do stanu. Spala až do půlnoci. V době ranní hlídky vstala 6 a vzkázala Holofernovi: „Ať můj pán rozkáže, aby nechali tvou služebnici vyjít k modlitbě.“ 7 Holofernés přikázal svým tělesným strážcům, aby jí nebránili. Zůstala tak v táboře tři dny a v noci vycházela do údolí Betúlie a umývala se u pramene vody v táboře. 8 Když vystoupila, modlila se k Hospodinu, Bohu Izraele, aby jí připravil cestu k povýšení synů jejího lidu. 9 Očištěna vcházela pak do stanu a zůstávala tam, dokud jí k večeru nepřinesli její pokrm.

10 Čtvrtého dne pořádal Holofernés pitku jen pro své služebníky a nepozval nikoho z královských hodnostářů. 11 Řekl Bagóovi, kleštěnci, který byl správcem jeho věcí: „Jdi a přemluv tu hebrejskou ženu, která je u tebe, aby přišla k nám a s námi jedla a pila. 12 Byla by to pro nás ostuda, kdybychom takovou ženu nechali být a neobcovali s ní. Vždyť se nám vysměje, jestliže se ji nepokusíme svést!“ 13 Bagóas odešel od Holoferna, vešel k Júditě a řekl: „Ať neváhá krásná dívka a přijde k mému pánu, aby přijala od něho poctu pít s námi víno na dobrou náladu a stát se pro tento den jakoby jednou z dcer Asyřanů, které slouží v domě Nebúkadnesarově.“ 14 Júdit mu odpověděla: „Kdo jsem já, abych mohla odporovat svému pánu? Hned udělám všechno, co je příjemné jeho očím, a bude mi to k radosti až do dne mé smrti.“ 15 Vstala, ozdobila se rouchem a vším, čím se ženy zdobí. Její služebnice přišla a rozprostřela pro ni na zem před Holofernem kožešiny, které Júdit dostala od Bagóa pro svou každodenní potřebu, aby na ně uléhala k jídlu. 16 Júdit vešla a ulehla. Holofernés byl jí v srdci uchvácen a celý vzrušen. Zachvátila ho žádostivost obcovat s ní. Už ode dne, kdy ji poprvé uviděl, číhal na příhodnou chvíli, aby ji svedl. 17 Řekl jí: „Pij a oddej se veselí s námi!“ 18 Júdit odvětila: „Ovšem, budu pít, pane, neboť můj život došel dnes větší pocty než ve všech dnech od mého narození.“ 19 Vzala si, co jí připravila její služebnice, a jedla a pila před ním. 20 Holoferna naplnilo její chování radostí. Vypil velmi mnoho vína, kolik ho nikdy od svého narození v jednom dni nevypil.

Júdit, kapitola 13

1 Když nastal večer, služebníci se spěšně rozcházeli. Bagóas uzavřel stan zvenčí, aby oddělil ty, kteří posluhovali, od osoby svého pána. Ti se pak odebrali na svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš dlouho. 2 Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří na svém loži, zmožen vínem. 3 Júdit řekla služebnici, aby se postavila venku před ložnici a počkala jako každodenně, dokud nevyjde. Ohlásila, že vyjde ke své modlitbě. Totéž řekla Bagóovi. 4 Všichni od nejmenšího do největšího odešli a v ložnici nezůstal nikdo. Júdit se postavila vedle Holofernova lože a v duchu se modlila: „Hospodine, Bože veškeré moci, shlédni v této hodině na to, co mé ruce učiní pro povznesení Jeruzaléma. 5 Teď je příhodná chvíle, aby ses ujal svého dědictví a dovolil uskutečnit můj záměr na zničení nepřátel, kteří proti nám povstali.“ 6 Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč, 7 přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: „Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!“ 8 Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu. 9 Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné, 10 která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města.

11 Už zdálky vyzvala Júdit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i dnes učinil.“ 12 Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k bráně svého města a svolali starší města. 13 Seběhli se všichni, malí i velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je. 14 Júdit k nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“ 15 Nato vyňala hlavu z vaku, ukázala ji a pravila jim: „Hle, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrského vojska, a toto je ochranný závěs, za nímž ležel ve své opilosti; Hospodin ho usmrtil rukou ženy. 16 Jakože živ je Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se dala, svou tváří jsem oklamala Holoferna a přivedla ho k záhubě, aniž se se mnou dopustil hříchu k mé poskvrně a hanbě.“ 17 Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“ 18 Uzijáš jí řekl: „Buď požehnána, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel. 19 Žes tak doufala v Boha, to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu. 20 Ať to Bůh obrátí k tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v přímosti chodila před naším Bohem.“ Všechen lid dodal: „Staň se, staň se!“

Júdit, kapitola 14

1 Júdit jim řekla: „Slyšte mne, bratři! Vezměte tuto hlavu a pověste ji na cimbuří svých hradeb. 2 Až se ráno rozední a nad zemí vzejde slunce, vezměte každý své zbraně a všichni zdatní mužové vyjděte z města. Postavíte jim v čelo velitele, jako byste chtěli sestoupit do roviny proti přední hlídce Asyřanů, ale nesestoupíte. 3 Oni se chopí své výzbroje, poběží do svého tábora a vzbudí velitele asyrského vojska. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, a když ho nenajdou, padne na ně strach a dají se před vámi na útěk. 4 Vy i všichni obyvatelé izraelského území je pronásledujte a na jejich cestách je pobijte. 5 Dříve však než to uděláte, zavolejte ke mně Achióra amónského, aby uviděl a poznal toho, kdo pohrdl domem izraelským a kdo ho poslal k nám jako na smrt.“ 6 Zavolali tedy Achióra z Uzijášova domu. Když přišel a uviděl Holofernovu hlavu v ruce jednoho muže ve shromáždění lidu, padl na tvář a ztratil vědomí. 7 Když jej zvedli, padl Júditě k nohám, poklonil se před ní a řekl: „Požehnaná buď v každém stanu Judově i v každém pronárodu. Kdokoli uslyší tvé jméno, bude se třást strachem. 8 Pověz mi však, co jsi učinila v těchto dnech.“ A Júdit mu pověděla uprostřed lidu všechno, co dělala ode dne, kdy odešla, až do té chvíle, kdy s nimi mluvila. 9 Když skončila své vyprávění, lid se dal do hlasitého jásotu a radostně pokřikoval ve svém městě. 10 Jakmile Achiór uviděl všechno, co Bůh Izraele učinil, pevně v něho uvěřil, dal obřezat své neobřezané tělo a byl připojen k izraelskému domu až do tohoto dne.

11 Sotva nastalo jitro, pověsili Holofernovu hlavu na hradbu; všichni mužové se chopili svých zbraní a vyšli po četách ke stezkám do pohoří. 12 Když je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým vůdcům; oni zase šli ke svým velitelům, vojevůdcům a ke všem svým předákům. 13 Dostavili se k Holofernovu stanu a řekli jeho správci: „Vzbuď našeho pána, protože ti otroci se odvážili sestoupit proti nám do boje; tak budou do posledního zahubeni!“ 14 Bagóas vešel a zaklepal na závěs ve stanu, protože se domníval, že jeho pán spí s Júditou. 15 Když se mu nikdo neozýval, otevřel a vešel do ložnice. Tam ho našel mrtvého, jak leží na podnoži; jeho hlava byla uťata. 16 Dal se do hlasitého křiku a s pláčem, kvílením a hrozným nářkem roztrhl své šaty. 17 Pak vešel do stanu, v němž pobývala Júdit, ale nenašel ji. Vyběhl mezi lid a zvolal: 18 „Ti otroci se zachovali proradně, jediná hebrejská žena zhanobila dům krále Nebúkadnesara; hle, Holofernés leží na zemi a nemá hlavu!“ 19 Když tato slova uslyšeli předáci asyrského vojska, roztrhli svá roucha. Velmi se zděsili a táborem se rozlehl převeliký křik a nářek.

Júdit, kapitola 15

1 Když to uslyšeli ti, kdo byli ve stanech, užasli nad tím, co se stalo. 2 Padla na ně hrůza a děs a nebylo člověka, který by ještě zůstal při svém druhovi. Rozprchli se jeden jako druhý a utíkali po všech cestách na rovině i v horách. 3 I ti, kdo tábořili v horách kolem Betúlie, se obrátili na útěk. Tu se na ně vrhli Izraelci, všichni jejich bojovníci. 4 Uzijáš poslal posly do Baitomastaimu, do Béby, Chóby a Kóly, do celého izraelského území, aby rozhlásili, co se stalo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je. 5 Když to Izraelci uslyšeli, všichni do posledního muže je napadli a bili až do Chóby. Dostavili se rovněž lidé z Jeruzaléma a z celého pohoří, neboť i jim oznámili, co se stalo v táboře nepřátel. Také obyvatelé Gileádu a Galileje je přepadli mocným úderem, až se dostali k Damašku a k jeho hranicím. 6 Ostatní obyvatelé Betúlie vpadli do tábora Asyřanů, vyplenili jej a získali bohatou kořist. 7 Izraelci, kteří se vrátili z bitvy, se zmocnili toho, co zbylo. Také všechny vesnice a dvorce v horách i v rovině získaly velikou kořist; bylo toho převeliké množství.

8 Přišel též velekněz Jójakím a rada izraelských starších, kteří bydleli v Jeruzalémě, aby spatřili dobrodiní, které učinil Hospodin Izraeli, a aby uviděli Júditu a pozdravili ji. 9 Když k ní přišli, všichni jí jednomyslně dobrořečili a řekli jí: „Tys povznesením Jeruzaléma, tys velkou chloubou Izraele, tys velkou pýchou našeho pokolení. 10 To všechno jsi vykonala svýma rukama, prokázala jsi dobro Izraeli a Bůh v tom našel zalíbení. Buď požehnána od Hospodina, Všemohoucího, na věčné časy!“ A všechen lid řekl: „Staň se!“

11 Třicet dní se dělil lid o kořist z tábora. Júditě dali Holofernův stan a všechny stříbrné předměty i lehátka a nádobí a všechno jeho zařízení. Ona to přijala a naložila na svou mezkyni; pak zapřáhla své vozy a naskládala to na ně. 12 Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji viděly, dobrořečily jí a daly se na její počest spolu do tance. Júdit nabrala do rukou ratolesti a dala je ženám, které byly s ní. 13 Ověnčily se olivovými ratolestmi, ona i ty, které byly s ní, a Júdit šla v čele všeho lidu a vedla taneční rej všech žen. A všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji, ověnčeni a s chvalozpěvem na rtech. 14 Pak začala Júdit tuto píseň díkůvzdání před celým Izraelem a všechen lid s ní hlasitě zpíval tuto píseň chvály:

Júdit, kapitola 16

1 Júdit zpívala:

„Začněte chválit mého Boha při bubnech,

zpívejte Hospodinu při cymbálech,

zapějte mu žalm a chvalozpěv,

vyvyšujte a vzývejte jeho jméno!

2 Neboť Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám;

z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl

a přivedl do svého tábora uprostřed lidu.

3 Přitáhl Ašúr z hor na severu,

přitáhl s deseti tisíci svého vojska.

Jejich množství zastavilo potoky,

jejich jízda přikryla pahorky.

4 Řekl, že mé území vypálí,

mé jinochy že zahubí mečem,

mé kojence že hodí na zem,

moje nemluvňátka že dá za kořist,

že uloupí mé panny.

5 Hospodin, Všemohoucí, je však zničil rukou ženy.

6 Jejich bohatýr nepadl rukou jinochů,

neubili ho synové Titánů,

nepostavili se proti němu obrovití giganti,

to Júdit, dcera Merarího,

jej zbavila sil krásou své tváře.

7 Svlékla svůj vdovský šat

pro vyvýšení trpících v Izraeli,

pomazala si tvář vonnou mastí,

8 vlasy sepjala čelenkou,

vzala jemný šat, aby ho oklamala.

9 Její opánky uchvátily jeho oko,

její krása zaujala jeho duši –

a meč pronikl jeho šíjí.

10 Peršané se třásli před její odvahou,

Médové se děsili její odhodlanosti.

11 Kdysi moji pokoření kvílili,

moji slabí byli zachváceni strachem a jati hrůzou;

teď pozvedli svůj hlas – a nepřátelé se obrátili na útěk.

12 Synové děveček je probodali;

prokláli je jako děti přeběhlíků.

Zhynuli zásahem šiku mého Pána.

13 Budu zpívat svému Bohu novou píseň:

Hospodine, veliký jsi a slavný,

obdivuhodný v síle, nepřemožitelný!

14 Tobě ať slouží všechno tvé stvoření,

protože ty jsi řekl, a stalo se,

poslal jsi svého ducha a on to vybudoval.

Nikdo se nemůže postavit na odpor tvému hlasu.

15 Hory i s vodami se v základech budou třást,

jako vosk se rozplynou skály před tvou tváří,

ale ty, kdo se tě bojí,

obdaříš slitováním.

16 Příliš málo je vše, co se obětuje jako libá vůně,

za bezvýznamný máš všechen tuk ze zápalné oběti,

avšak kdo se bojí Hospodina, bude velký vždycky!

17 Běda pronárodům, povstanou-li proti mému pokolení!

Hospodin, Všemohoucí, je potrestá v den soudu

tím, že do jejich těl sešle oheň a červy.

Budou úpět v bolestech na věky.“

18 Jakmile přišli do Jeruzaléma, poklonili se Bohu, a když se lid očistil, přinesli své zápalné a dobrovolné oběti a dary. 19 Júdit tam vystavila všechny Holofernovy předměty, které jí lid daroval; i ochranný závěs, který sama vzala z jeho ložnice, oddělila Bohu jako obětní dar. 20 Lid se veselil v Jeruzalémě před svatyní po tři měsíce a Júdit zůstala s nimi.

21 Po těch dnech odešel každý do svého dědictví a také Júdit odešla do Betúlie a zůstala při svém majetku. Byla ve své době slavná po celé zemi. 22 Mnozí po ní zatoužili, ale žádný muž ji nepoznal po všechny dny jejího života ode dne, kdy zemřel její muž Menaše a byl připojen ke svému lidu. 23 Dožila se velmi vysokého věku a dočkala se v domě svého muže stáří sto pěti let. Svou komornou propustila na svobodu. Když zemřela v Betúlii, pohřbili ji v jeskyni jejího muže Menašeho 24 a izraelský dům pro ni truchlil sedm dní. Před svou smrtí rozdělila svůj majetek všem příbuzným Menašeho, svého muže, a příbuzným svého pokolení. 25 Nikdo pak už nenaháněl strach Izraelcům ve dnech Júdity, ani dlouho po její smrti.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti