Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 13.6.2014, 198. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Jeremjáš, kapitola 16

1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. 3 Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: 4 Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu.“

5 Toto praví Hospodin: „Nevcházej do domu smuteční hostiny, nechoď tam, kde se naříká, a neprojevuj jim soustrast, neboť já jsem tomuto lidu vzal svůj pokoj, je výrok Hospodinův, spolu s milosrdenstvím a slitováním. 6 Velcí i malí v této zemi zemřou a nebudou pohřbeni. Nebude se nad nimi naříkat a nikdo si pro ně nebude dělat smuteční zářezy ani lysinu. 7 Při truchlení nebudou lámat chléb, aby potěšili toho, kdo truchlí nad mrtvým, nedají napít z kalicha útěchy těm, kdo truchlí nad otcem či matkou. 8 Nevejdeš ani do domu, v němž se hoduje, abys tam s nimi poseděl, pojedl a popil.“

9 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Hle, způsobím, že na tomto místě, před vaším zrakem a za vašich dnů přestane veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty.“

10 „Až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, zeptají se tě: ‚Proč Hospodin promluvil proti nám všechno toto velké zlo? Jaká je naše nepravost? Jaký je náš hřích? V čem jsme hřešili proti Hospodinu, našemu Bohu?‘ 11 Na to jim odpovíš: V tom, že mě vaši otcové opustili, je výrok Hospodinův, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mne opustili a můj zákon nedodržovali. 12 Vy však jste činili horší věci než vaši otcové; hle, každý z vás si žije podle svého zarputilého a zlého srdce a mne neposlouchá. 13 Z této země vás uvrhnu do země, kterou jste nepoznali vy ani vaši otcové, a tam budete dnem i nocí sloužit jiným bohům. Už pro vás nemám žádné smilování.“

14 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země,‘ 15 nýbrž: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal.‘ Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům.“

16 „Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře a na každém pahorku a ve skalních trhlinách. 17 Mám na zřeteli všechny jejich cesty; neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají. 18 Napřed jim totiž za jejich nepravost a za jejich hřích dvojnásobně odplatím. Znesvětili mou zemi mršinami svých ohyzdných model a naplnili mé dědictví svými ohavnostmi.“

19 Hospodine, má sílo a má záštito,

mé útočiště v den soužení,

k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země a řeknou:

„Jistě naši otcové v dědictví obdrželi klam,

přelud, který k užitku jim nebyl.“ 20

„Může si člověk udělat bohy?

Žádní bohové to nejsou.

21 Proto hle, já jim dám poznat,

tentokrát jim dám poznat svou moc a bohatýrskou sílu,

poznají, že moje jméno je Hospodin.“

Jeremjáš, kapitola 17

1 Judův hřích je zapsán železným rydlem,

je vyryt diamantovým hrotem na tabulku jejich srdcí,

na rohy vašich oltářů.

2 I jejich synové si připomínají jejich oltáře a posvátné kůly u zelených stromů na vysokých pahorcích.

3 „Horo má v poli, vydám v plen tvé zboží, všechny tvé poklady,

tvá posvátná návrší pro hřích páchaný po celém tvém území.

4 Budeš muset uvolnit své dědictví, které jsem ti dal.

Dám tě tvým nepřátelům do otroctví v zemi, kterou neznáš.

Zanítili jste oheň mého hněvu, navěky bude hořet.“

5 Toto praví Hospodin:

„Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo

a srdcem se odvrací od Hospodina.

6 Bude jako jalovec v pustině,

který neokusí přicházející dobro.

Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti,

v zemi solných plání, kde nelze bydlet.

7 Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina,

který důvěřuje Hospodinu.

8 Bude jako strom zasazený u vody;

své kořeny zapustil u vodního toku,

nezakusí přicházející žár.

Jeho listí je zelené,

v roce sucha se ničeho neobává,

nepřestává nést plody.“

9 „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné.

Kdopak je zná?

10 Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví,

já každému splatím podle jeho cesty,

podle ovoce jeho skutků.“

11 Koroptev sedí na vejcích, ale mladé nevyvede.

Tak ten, kdo nabude bohatství nespravedlivě,

v půlce života je opustí a skončí jako bloud.

12 Trůne slávy, od počátku vyvýšený,

místo naší svatyně,

13 naděje Izraele, Hospodine,

všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě.

Ti, kdo se ode mne odvracejí,

jsou zapsáni v zemi stínů,

protože opustili zdroj živých vod, Hospodina.

14 Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,

spas mě a budu spasen,

neboť ty jsi můj chvalozpěv.

15 Hle, oni mi říkají: „Kde je Hospodinovo slovo?

Ať se přece splní!“

16 Nedral jsem se o to být tvým pastýřem,

netoužil jsem po dnu zkázy.

Ty víš, co vyšlo z mých rtů; je to přímo před tebou.

17 Nebuď mi tím, kdo děsí.

Tys mé útočiště ve zlý den.

18 Ať propadnou hanbě ti, kdo mě pronásledují,

a já ať se hanbit nemusím.

Ať oni jsou zděšeni, a já ať zděšen nejsem.

Uveď na ně zlý den a dvojnásob těžkou ranou je rozdrť!

19 Toto mi praví Hospodin: „Jdi a postav se v bráně synů mého lidu, jíž vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách. 20 Řekni jim: Judští králové, celé Judsko a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo:

21 Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili břemena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran. 22 Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. 23 Ale neposlechli a ucho nenaklonili, nýbrž zůstali tvrdošíjní, neslyšeli a nepřijali napomenutí. 24 Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, 25 budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky. 26 Z judských měst a z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamínovy, z Přímořské nížiny, z pohoří, z Negebu přijdou a přinesou do Hospodinova domu oběť zápalnou, obětní hod i oběť přídavnou a kadidlo, přinesou i oběť děkovnou. 27 Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne.“

Jeremjáš, kapitola 18

1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“ 3 Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné.

5 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 6 „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský.

7 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. 8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.

9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. 10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci.

11 A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“ 12 Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“

13 Proto praví Hospodin toto:

„Jen se dotažte mezi pronárody!

Kdo kdy slyšel něco takového?

Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská.

14 Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu?

Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré?

15 Na mne však můj lid zapomněl,

pálí kadidlo falešným bohům.

Přivedu je k pádu na jejich cestách,

na stezkách věčnosti,

půjdou po neschůdných, neupravených cestách.

16 Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch,

každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou.

17 Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem.

Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.“

18 Ale oni řekli: „Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.“

19 Pozornost mi věnuj, Hospodine,

a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor.

20 Což má být odměňováno dobro zlem,

že mi kopou jámu?

Pamatuj, jak jsem před tebou stával

a mluvil v jejich prospěch

a odvracel od nich tvé rozhořčení.

21 Proto vydej jejich syny hladu,

vydej je napospas meči,

jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé

a muže ať skosí smrt,

jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem.

22 Z jejich domů ať se rozléhá úpění,

přiveď na ně znenadání hordu,

neboť vykopali jámu, aby mě polapili,

nastražili osidla mým nohám.

23 Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru,

že mi chtějí způsobit smrt.

Nezprošťuj je viny,

jejich hřích ať u tebe smazán není,

ať jsou před tebou přivedeni k pádu,

tak s nimi nalož v čas svého hněvu.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti