Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 26.6.2014, 209. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jeremjáš, kapitola 47

1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Pelištejcích, než farao dobyl Gázu.

2 Toto praví Hospodin:

„Hle, od severu vystupují vody a stanou se rozvodněným tokem.

Zaplaví zemi se vším, co je na ní,

město i ty, kdo v něm bydlí.

Lidé budou úpět,

kvílet bude každý, kdo obývá zemi,

3 před dusotem kopyt jeho hřebců,

před duněním jeho vozby,

před hlukem jeho kol.

Otcové se na syny ani neohlédnou,

ochabnou jim ruce.

4 Přijde den zhouby na všechny Pelištejce.

V Týru a Sidónu bude vyhlazen každý, kdo přežil a mohl by pomoci.

Hospodin zahubí Pelištejce,

pozůstatek lidu z ostrova Kaftóru.

5 Gáza si vyholí lysinu, Aškalón zajde.

Pozůstatku lidu z jejich doliny, dlouho si ještě budeš zasazovat smuteční zářezy?“

6 Běda, Hospodinův meči!

Jak dlouho si ještě nedopřeješ klidu?

Ukliď se do pochvy, mírni se, ustaň! 

7Jak bys mohl mít klid?

Hospodin mu dal příkaz proti Aškalónu a proti mořskému pobřeží.

Tam jej vykázal.

Jeremjáš, kapitola 48

1 O Moábovi:

Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:

„Běda, zahubeno bude Nebó.

Zahanben, dobyt bude Kirjatajim.

Zahanben bude nedobytný hrad a naplněn děsem.

2 Už je po chloubě Moábově v Chešbónu,

zamýšlejí proti němu zlo:

‚Vzhůru, vyhlaďme jej, ať není ani pronárodem!‘

Také ty, Madméne, zajdeš, meč půjde za tebou.

3 Slyš křik z Chóronajimu. ‚Zhouba a veliká zkáza!‘

4 Roztříštěn je Moáb! Je slyšet úpění jeho nejmenších.

5 Do svahu lúchítského půjde v usedavém pláči.

Ze stráně chóronajimské uslyší protivníci úpění nad zkázou.

6 ‚Utecte, zachraňte se, budete jako jalovec na poušti!‘

7 Protože spoléháš na své činy a na své poklady,

i ty budeš dobyt!

A Kemóš půjde s přesídlenci,

spolu s ním jeho kněží a velmožové.

8 Na každé město přitáhne zhoubce,

žádné město se nezachrání.

Dolina zahyne, rovina bude zahlazena,

jak praví Hospodin.

9 Dejte Moábovi květ, neboť musí odejít,

jeho města budou zpustošena,

nikdo v nich nebude bydlet.

10 Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě!

Proklet buď, kdo odpírá jeho meči krev!“

11 „Moáb byl bezstarostný od svého mládí,

klidně si hověl na svém kalu.

Nebyl přelíván z nádoby do nádoby, nebyl přestěhován.

Proto si podržel svou příchuť, jeho vůně se nezměnila.“

12 „Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, a pošlu na něj ty, kdo stáčejí víno, a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jejich měchy roztrhají. 13 A Moáb bude zahanben kvůli Kemóšovi tak, jak byl zahanben dům izraelský kvůli Bét-elu, v nějž doufal.“

14 „Jak můžete říkat: ‚Jsme bohatýři, válečníci schopní boje?‘

15 Zahuben bude Moáb, na jeho města vytáhne nepřítel,

jeho nejlepší jinoši klesnou jako na porážce,

je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů.

16 Blíží se bědy, jež dolehnou na Moába.

Zlo se na něj rychle řítí.

17 Projevte mu účast všichni, kdo jste kolem něho,

všichni, kdo znáte jeho jméno.

Povězte: ‚Jak byla zlomena silná hůl, překrásný prut!‘

18 Ustup ze slávy, seď a žízni, trůnící dcero dibónská.

Vytáhl na tebe zhoubce Moábu, tvé pevnosti zničil.

19 Stůj na cestě a vyhlížej, ty, jež bydlíš v Aróeru.

Ptej se toho, kdo utekl, a té, která unikla.

Zeptej se: ‚Co se stalo?‘

20 Moáb byl zahanben, ztroskotal! Kvilte a úpějte!

Oznamte v údolí Arnónu, že Moáb je zahuben.“

21 Soud přišel na rovinatou zemi, na Cholón, na Jahasu, proti Méfaatu, 22 proti Dibónu, proti Nebó, proti Bét-diblatajimu, 23 proti Kirjatajimu, proti Bét-gamúlu, proti Bét-meónu, 24 proti Kerijótu a proti Bosře i proti všem městům moábské země, vzdáleným i blízkým.

25 „Moábův roh byl odseknut, jeho paže roztříštěna,

je výrok Hospodinův.

26 Opojte ho, protože se vyvyšoval nad Hospodina!

Moáb se udáví svým zvratkem, také on bude na posměch.

27 Což tobě nebyl Izrael na posměch? Byl snad dopaden mezi zloději, že potřásáš hlavou, kdykoli o něm mluvíš?“

28 „Opusťte města, usaďte se na skalisku, obyvatelé Moábu!

Buďte jako holubice, která hnízdí nad samou propastí.

29 Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného,

o jeho domýšlivosti, o pyšné jeho povýšenosti, o jeho nadutém srdci.

30 Já znám, je výrok Hospodinův, jeho zpupnost,

k ničemu nejsou jeho žvásty,

k ničemu není, co dělají.

31 Proto kvílím nad Moábem,

kvůli celému Moábu úpím,

nad muži Kír-cheresu se bude lkát.

32 Pláču nad tebou, sibemská vinná révo,

víc než jsem plakal nad Jaezerem!

Tvé úponky pronikly za moře,

až k moři, Jaezeru, dosahovaly.

Na tvou letní sklizeň i na tvé vinobraní vpadl zhoubce.

33 Přestaly radost a jásot v sadu i v celé moábské zemi.

Zastavil jsem víno, z lisu nepoteče,

nebude se už lisovat s výskáním.

Výskání nebude!“

34 „Protože křik Chešbónu dolehl až do Eleále, až do Jahasu, vydávají svůj hlas od Sóaru až do Chóronajimu a Eglat-šelišije; i povodí Nimrímu bude zpustošeným krajem. 35 Učiním přítrž Moábovi, je výrok Hospodinův, tomu, jenž vystupuje na posvátné návrší a pálí kadidlo svým bohům. 36 Proto mi bude kvůli Moábovi hlučet srdce jako píšťaly, mé srdce bude hlučet jako píšťaly pro muže Kír-cheresu, protože všechno, co zanechal, zahyne. 37 Na každé hlavě bude lysina, každá brada bude přistřižena, na všech rukou budou smuteční zářezy a na bedrech žíněné suknice. 38 Na všech moábských střechách a na všech jeho prostranstvích se budou konat smuteční obřady, protože jsem roztříštil Moába jako nádobu, která se nelíbí, je výrok Hospodinův. 39 Jak ztroskotal! Kvilte! Jak se Moáb zahanbeně obrátil zády! Moáb bude předmětem posměchu a zděšení všem, kteří jsou kolem něho.“

40 Neboť toto praví Hospodin:

„Hle, zhoubce se vrhne dolů jako orel a roztáhne křídla nad Moábem,

41 dobyta budou města i hrady zdolány,

srdce moábských bohatýrů v onen den bude jako srdce ženy sevřené bolestí.

42 Moáb bude vyhlazen, už nebude lidem,

protože se vyvyšoval nad Hospodina.

43 Postrach, propast, past na tebe, obyvateli Moábu,

je výrok Hospodinův.

44 Kdo uteče před postrachem, padne do propasti,

a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí,

protože na něj, na Moába uvedu rok potrestání,

je výrok Hospodinův.

45 Ve stínu Chešbónu stanou vysílení utečenci,

avšak z Chešbónu vyšlehne oheň

a z prostředku Síchonu plamen a pozře skráně Moába,

temeno hřmotícího lidu.

46 Moábe, běda tobě,

Kemóšův lid zhyne.

Tvoji synové budou odvedeni do zajetí,

do zajetí půjdou i tvé dcery.

47 Ale v posledních dnech úděl Moábův změním,

je výrok Hospodinův.“ –

Až potud soud nad Moábem.

Jeremjáš, kapitola 49

1 O Amónovcích.

Toto praví Hospodin:

„Což Izrael nemá syny?

Což nemá dědice?

Proč tedy Milkóm obsadil Gáda

a jeho lid se usadil v jeho městech?

2 Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův,

v nichž dám zaznít válečnému křiku proti Rabě Amónovců.

Bude z ní zpustošený pahorek,

její vesnice budou vypáleny

a Izrael obsadí, co patřilo jejím dědicům,

praví Hospodin.

3 Kvil, Chešbóne, vždyť je Aj vyhuben,

křičte, dcery Raby, přepásejte se žíněnou suknicí, naříkejte!

Pobíhejte po zdech,

vždyť Milkóm půjde s přesídlenci,

spolu se svými kněžími a velmoži.

4 Proč se chlubíš dolinami?

Že z tvé doliny prýští voda, dcero odpadlice?

Spoléháš na své poklady a říkáš: ‚Kdo by na mne přišel?‘

5 Hle, přivedu na tebe postrach,

je výrok Panovníka, Hospodina zástupů,

ze všech stran kolem tebe.

Budete rozehnáni každý zvlášť.

A nebude nikoho, kdo by shromáždil vyplašené.

6 Posléze však úděl Amónovců změním, je výrok Hospodinův.“

7 O Edómu.

Toto praví Hospodin zástupů:

„Což už není v Témanu žádná moudrost?

Ztratili rozumní rozvahu?

Jejich moudrost je zmařena?

8 Utečte, obraťte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Dedánu.

Přivedu na něj bědy Ezauovy v čas, když jej ztrestám.

9 Jestliže na tebe přijdou sběrači hroznů, nezanechají paběrky,

přijdou-li zloději v noci, zničí, co se dá.

10 Neboť já jsem odhalil Ezaua,

odkryl jsem jeho skrýše,

nebude se moci skrývat.

Jeho potomstvo bude vyhubeno,

jeho bratři i jeho sousedé;

nebude nikoho mít.

11 Zanech své sirotky,

já je zachovám při životě,

ať ve mne doufají tvé vdovy.“

12 Toto praví Hospodin: „Hle, ti, jimž nebylo určeno pít kalich, ti jej musejí pít, a ty bys zůstal bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, určitě budeš pít. 13 Vždyť jsem přísahal sám při sobě, je výrok Hospodinův, že Bosra bude budit úděs, stane se potupou, troskami, zlořečením a všechna její města budou navěky v troskách.“

14 Uslyšel jsem zprávu od Hospodina,

že mezi pronárody byl poslán vyslanec.

„Shromážděte se, přijďte proti němu, vzhůru do boje!

15 Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, opovrženým mezi lidmi.

16 Zavedla tě hrůza, kterou šíříš, opovážlivost tvého srdce.

Bydlíš v skalních rozsedlinách,

zmocnil ses vysokého pahorku.

I když sis založil hnízdo vysoko jak orel,

strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.“

17 Edóm bude vzbuzovat úděs. Každý kolemjdoucí posměšně zasykne úžasem nad všemi jeho ranami. 18 „Jako když Bůh podvrátil Sodomu a Gomoru a jejich sousední města, praví Hospodin, už tam nebude nikdo sídlit a člověk tam nebude pobývat ani jako host. 19 Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelené nivy, ale v okamžiku ho z nich zaženu a ustanovím nad nimi toho, jenž je vyvolený. Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení? A kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí?“

20 Proto poslyšte Hospodinovo rozhodnutí, jak rozhodl o Edómu, i co zamýšlí proti obyvatelům Témanu:

„Nejchatrnější ze stáda je vyvlečou,

a jejich niva se nad nimi zhrozí.

21 Hlukem jejich pádu se zachvěje země,

jejich úpění bude slyšet až u moře Rákosového.

22 Hle, zhoubce vzlétne a vrhne se dolů jako orel, roztáhne křídla nad Bosrou. A srdce edómských bohatýrů bude v onen den jako srdce ženy sevřené bolestí.“

23 O Damašku.

„Stydí se Chamát i Arpád, neboť slyší zlou zprávu;

zmítají se hrůzou jako moře, nemohou se uklidnit.

24 Damašek klesá, obrací se na útěk,

zmocnilo se ho zděšení,

soužení a útrapy ho zachvátily jako rodičku.

25 Jakže? Nebyl snad opuštěn Jeruzalém, město mé chlouby,

osada, která mě obveselovala?

26 Proto jeho nejlepší padnou na jeho prostranstvích

a všichni jeho bojovníci v onen den zajdou,

je výrok Hospodina zástupů.

27 Na hradbách Damašku zanítím oheň

a ten pozře paláce Ben-hadadovy.“

28 O Kédaru a království Chasóru, která porazil Nebúkadnesar, král babylónský.

Toto praví Hospodin:

„Povstaňte, táhněte na Kédar, vyhubte syny východu!

29 Vezmou jim stany i brav,

jejich stanové houně i všechno nářadí,

odvlekou jim i jejich velbloudy

a budou na ně volat: ‚Kolkolem děs!‘

30 Utečte, rozprchněte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Chasóru

, je výrok Hospodinův,

neboť Nebúkadnesar, král babylónský, se proti vám rozhodl

a má s vámi své úmysly.

31 Vstaňte, dejte se na pochod proti pronárodu poklidnému,

který přebývá v bezpečí,

je výrok Hospodinův,

nemají vrata ani závory, bydlí osaměle.

32 Jejich velbloudi jim budou uloupeni,

množství jejich stád bude ukořistěno.

Rozptýlím je do všech větrů, ty s ostříhanými skráněmi,

a přivedu na ně bědy ze všech protilehlých stran,

je výrok Hospodinův.

33 Chasór se stane domovem šakalů, pustinou navěky.

Už tam nebude nikdo sídlit

a člověk tam nebude pobývat ani jako host.“

34 Slovo Hospodinovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Élamu na začátku kralování Sidkijáše, krále judského:

35 Toto praví Hospodin zástupů:

„Hle, zlomím luk Élamu,

prvotinu jejich bohatýrské síly.

36 Přivedu na Élam čtyři větry ze čtyř končin nebes

a rozptýlím Élamce do všech těch větrů,

takže nebude pronároda, kam by élamští vyhnanci nepřišli.

37 Předěsím Élam před jejich nepřáteli,

před těmi, kteří jim ukládají o život.

Uvedu na ně zlo, svůj planoucí hněv,

je výrok Hospodinův.

Pošlu za nimi meč a skoncuji s nimi.

38 Pak postavím v Élamu svůj trůn

a zničím odtud krále i velmože,

je výrok Hospodinův.

39 Ale v posledních dnech úděl Élamu změním,

je výrok Hospodinův.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti