Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 2.7.2014, 213. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 1

1 Toto jsou slova knihy, kterou v Babylónu napsal Báruk, syn Nerijáše, syna Machsejáše, syna Sidkijáše, syna Chasadjáše, syna Chilkijášova. 2 Bylo to v ten čas, po pěti letech, sedmý den toho měsíce, co Kaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili jej. 3 Tehdy předčítal Báruk slova této knihy Jekonjášovi, synu Jójakíma, judského krále, a všemu lidu, který přišel, aby slyšeli tu knihu, 4 též velmožům a královským synům i starším, zkrátka všemu lidu od nejmenšího po největšího, všem, kteří bydleli v Babylónu při řece Súd. 5 Když to slyšeli, plakali, postili se a modlili k Hospodinu.

6 Sebrali peníze, co kdo mohl dát, 7 a odeslali do Jeruzaléma knězi Jójakímovi, synu Chilkijáše, syna Šalómova, i kněžím a všemu lidu, kteří s ním byli v Jeruzalémě. 8 Desátého dne měsíce sívanu převzal Báruk posvátné nádoby domu Hospodinova, které byly z chrámu odneseny jako kořist, aby je vrátil do Judské země. Byly to stříbrné nádoby, které dal zhotovit judský král Sidkijáš, syn Jóšijášův, 9 potom co babylónský král Nebúkadnesar odvlekl z Jeruzaléma Jekonjáše a knížata jako zajatce, i velmože i lid země, a zavedl je do Babylónu.

10 Vzkázali: „Posíláme vám peníze, nakupte za ně vše potřebné k zápalným obětem a k obětem za hříchy i kadidlo a připravte obětní dar a přineste vše na oltář Hospodina, našeho Boha. 11 A modlete se za to, aby byl živ Nebúkadnesar, král babylónský, i za život jeho syna Belšasara, aby jejich dny trvaly jako dny nebes nad zemí. 12 Nám pak ať dá Hospodin sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod ochranou Nebúkadnesara, krále babylónského, i pod ochranou jeho syna Belšasara, sloužili jim dlouhý čas a získali jejich přízeň. 13 Modlete se i za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a jeho rozhořčení a hněv proti nám se neodvrátily až do dnešního dne. 14 Čtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, veřejně v domě Hospodinově ve svátek stánků a v stanovených dnech.“

15 „Vyznejte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však až podnes hanbou se rdít ve tváři, každému Judejci i obyvatelům Jeruzaléma, 16 našim králům a knížatům, našim kněžím, našim prorokům i našim otcům. 17 Hřešili jsme proti Hospodinu, 18 byli jsme mu nevěrní, neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil. 19 Ode dne, kdy vyvedl Hospodin naše otce z Egypta, až do tohoto dne jsme byli nevěrni Hospodinu, našemu Bohu, a lehkomyslně jsme přestali poslouchat jeho hlas. 20 Proto na nás dolehly až podnes zlé věci a prokletí, jak ustanovil Hospodin ústy svého služebníka Mojžíše v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. 21 Neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, podle všech slov proroků, které k nám posílal, 22 ale chodili jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili jsme jiným bohům a dělali, co bylo zlé v očích Hospodina, našeho Boha.

Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 2

1 Hospodin proto potvrdil své slovo, které mluvil proti nám, proti našim soudcům, kteří soudili Izraele, i proti našim králům, našim knížatům, proti každému v Izraeli a Judsku. 2 Pod širým nebem se nestalo to, co dopustil na Jeruzalém, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíšově, 3 že u nás člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery. 4 Hospodin je vydal do područí všem okolním královstvím, v opovržení a napospas všem okolním národům, kam je Hospodin rozptýlil. 5 Namísto vzhůru se dostali dolů, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a neposlouchali jsme jeho hlasu. 6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však i našim otcům až podnes hanbou se rdít ve tváři. 7 Přišly na nás všechny tyto zlé věci, před nimiž nás Hospodin varoval. 8 Neprosili jsme Hospodina, aby každého z nás odvrátil od úmyslů jeho zlého srdce. 9 Hospodin však bděle sledoval naše zlé skutky a uvedl je na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých činech, které na nás přivedl. 10 Neposlouchali jsme jeho hlasu, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.

11 Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta pevnou rukou, znameními a zázraky, velkou mocí a vztaženou paží, a učinil sis jméno, jaké máš až dodnes, 12 zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně a svévolně, Hospodine, Bože náš, proti všem tvým ustanovením. 13 Kéž se odvrátí tvé rozhořčení od nás, vždyť nás už zbývá málo mezi pronárody, kam jsi nás rozptýlil. 14 Vyslyš, Hospodine, naši modlitbu a naši prosbu a kvůli sobě nás vysvoboď a dej nám svou milost, ať to vidí ti, kdo nás sem zavlekli, 15 aby poznala celá země, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože nad Izraelem a nad jeho rodem bylo vzýváno tvé jméno. 16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu, rozpomeň se na nás, nakloň, Hospodine, své ucho a slyš nás, 17 otevři, Hospodine, své oči a popatř: Slávu a spravedlnost Hospodinu nevzdají mrtví v podsvětí, kterým byl vzat duch z jejich nitra, 18 ale živí, třeba nadmíru zarmoucení, co chodí schýleni slabostí s pohaslýma očima. Jen živí, třeba strádající, mohou ti, Hospodine, vzdát slávu a spravedlnost.

19 Hospodine, náš Bože, nemůžeme se dovolávat spravedlivých činů svých otců a našich králů, když před tebe klademe svou prosbu o milosrdenství. 20 Ty jsi na nás seslal své rozhořčení a svůj hněv, jak jsi ohlásil skrze své služebníky proroky. Řekl jsi: 21 ‚Takto praví Hospodin: Skloňte svou šíji a služte babylónskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. 22 Když však neuposlechnete Hospodinova hlasu, abyste sloužili babylónskému králi, 23 způsobím, že vymizí z judských měst i z jeruzalémských ulic hlas radosti a veselí, hlas ženicha i hlas nevěsty a celá země bude pustá a neobydlená.‘ 24 My jsme neuposlechli tvého hlasu, abychom sloužili babylónskému králi, a tys potvrdil své slovo, které jsi promluvil skrze své služebníky proroky, že i kosti našich králů a našich otců budou vyházeny ze svého místa. 25 A hle, jsou vyhozeny do žáru dne a do chladu noci; zemřeli v krutých bolestech, hladem, mečem a vyhnanstvím. 26 Pro nepravost domu Izraelova a Judova učinil jsi z domu, nad nímž se vzývalo tvé jméno, to, co je z něho dnes. 27 Jednal jsi s námi, Hospodine, náš Bože, s veškerou svou dobrotou a veškerým svým velkým milosrdenstvím, 28 jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu přikázal, aby napsal synům Izraele tvůj zákon. Řekl jsi: 29 ‚Nebudete-li poslouchat mého hlasu, celý ten váš velký hlučící dav se změní v maličkou hrstku mezi pronárody, kam je rozptýlím. 30 Ale já vím, že mne neposlechnou. Je to lid tvrdé šíje; teprve v zemi svého vyhnanství se obrátí ve svých srdcích 31 a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. A dám jim srdce poslušné a uši slyšící. 32 Budou mě velebit v zemi svého vyhnanství a budou si připomínat mé jméno. 33 Odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zlých skutků, když si připomenou, kam došli jejich otcové, kteří hřešili proti Hospodinu. 34 A já je navrátím do země, kterou jsem přísežně dal jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Budou v ní vládnout a já je rozmnožím; nebude jich už ubývat. 35 Sjednám s nimi věčnou smlouvu, že já jim budu Bohem a oni mi budou lidem, a už neodstraním svůj izraelský lid ze země, kterou jsem jim dal.‘

Báruk (a List Jeremjášův), kapitola 3

1 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě. 2 Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě. 3 Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby. 4 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci. 5 Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno. 6 Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine. 7 Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili. 8 Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“

9 Slyš, Izraeli, přikázání života,

popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti.

10 Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel,

že jsi zestárl v cizí zemi,

11 nečistý jako mrtví,

přičtený k těm v podsvětí?

12 Opustil jsi pramen moudrosti. –

13 Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky.

14 Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění.

Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život,

kde je světlo očím a pokoj.

15 Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice?

16 Kde jsou vladaři národů,

ti, kdo panovali nad šelmami na zemi,

17 ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato,

na které se lidé tak spoléhají,

že jejich chtivost nezná meze?

18 Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro,

a jejichž díla nelze nalézt?

19 Zmizeli, sestoupili do podsvětí

a na jejich místo nastoupili jiní.

20 Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi,

ale cestu k prozíravosti nepoznali.

21 Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili;

jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty.

22 Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu.

23 Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi,

ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí

a ti, kdo se pídí po vědění,

cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní.

24 Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží,

jak nesmírný je prostor, který ovládá!

25 Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný.

26 Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku,

velké postavy a zkušení v boji.

27 Ty si však Bůh nevyvolil,

ani jim neukázal cestu k prozíravosti,

28 proto zahynuli: chyběla jim rozumnost,

zahynuli pro svou omezenost.

29 Kdo vystoupil na nebe,

vzal moudrost a snesl ji z oblaků?

30 Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato?

31 Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.

32 Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji,

vynalezl ji svým věděním.

On založil zemi na věčné časy

a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.

33 On vyslal světlo a ono šlo,

zavolal je, a ono poslechlo s chvěním.

34 Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly.

35 Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme;“

zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli.

36 Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat.

37 Vynalezl všechny cesty rozumnosti

a dal je svému služebníku Jákobovi,

Izraeli, svému milému. 3

8 Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti