Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 27.8.2014, 257. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Úvod k 1. knize Makabejské

Knihy Makabejské
 
2 deuterokanonické knihy vyprávějící o boji Židů proti seleukovským vládcům za náboženskou a politickou svobodu; název pochází od příjmení (makkabi = kladivo) daného hlavnímu hrdinovi Judovi.
 
První kniha Makabejská
 
Obsahově se dá rozdělit na úvod a 3 části:
1. Představení obou znepřátelených stran – Antiocha Epifana, který znesvětil chrám a provádí násilnou helenizaci, a kněze Matatiáše z Modinu, který zahájil vzpouru (kap. 1–2);
2. Odboj vedený Matatiášovým synem Judou Makabejským – získá postupně převahu nad Antiochovým vojskem, očistí chrám a umožní Židům žít svobodně podle Božího zákona, nakonec umírá na bojišti (3,1–9,22);
3. Judův nástupce a bratr Jonatan přechází od válčení k politickým taktikám – ve sporech o seleukovský trůn dosáhne hodnosti velekněze, nakonec je odstraněn zradou (9,23–12,53);
4. Poslední ze 3 bratří Šimon je uznán jako velekněz a jako židovský etnarcha – začátek relativní politické samostatnosti; i Šimon umírá jako oběť zrady (kap. 13–16).
Vyprávění zahrnuje dobu 40 let – od počátku vlády Antiocha Epifana r. 175 až do smrti Šimonovy r. 134 př. Kr. Originál byl hebrejský, dochoval se však jen řecký překlad; autorem je pravděpodobně palestinský Žid a knihu napsal kolem r. 100 př. Kr.
Líčí sice detailně válečné události a politické intriky, ale hlavním záměrem je podat dějiny z náboženské perspektivy – jako zásadní svár mezi pohanským vlivem a mravy otců; s obdivem vyzvedá hrdinství těch, kdo bojovali pro Zákon a chrám a vydobyli tak národu svobodu.

1. Makabejská, kapitola 1

1 Alexandr Makedonský, syn Filipův, vládl nejprve v Řecku. Pak vytrhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se místo něho králem. 2 Vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země. 3 Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic. 4 Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně. 5 Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt. 6 Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychované, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království. 7 Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády. 8 Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu. 9 Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.

10 Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanés, syn krále Antiocha, který byl rukojmím v Římě. Ten se ujal vlády v roce stém třicátém sedmém helénské éry.

11 V oněch dnech vzešli z Izraele svévolníci a svedli mnohé. Říkali: „Pojďme a uzavřeme smlouvu s okolními pohany; vždyť v té době, co jsme se jich stranili, potkalo nás jen mnoho zlého.“ 12 Ten návrh se zalíbil 13 a někteří z lidu se ochotně vypravili ke králi. Ten jim dal plnou moc žít podle práva pohanů. 14 Vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů 15 a odstranili znamení své obřízky. Odpadli od svaté smlouvy a spřáhli se s pohany, propůjčili se k páchání zla.

16 Když měl Antiochos za to, že se jeho vláda upevnila, zatoužil vládnout i nad Egyptem, aby tak kraloval nad dvěma říšemi. 17 Vtrhl do Egypta s obrovským vojskem a s válečnými vozy, se slony a jízdou a s velikým loďstvem, 18 a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk, protože měl mnoho padlých a raněných. 19 Antiochos dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil. 20 Po porážce Egypta se Antiochos vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma. 21 Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením, 22 i stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat. 23 Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech. 24 Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití, a pyšnil se tím. 25 Všude v Izraeli nastal velký smutek. 26 Naříkali vůdcové a starší lidu, dívky a jinoši chřadli, uvadla krása žen. 27 Každý ženich zpíval žalozpěv a každá nevěsta seděla v manželské ložnici a plakala. 28 I země se chvěla kvůli svým obyvatelům a všechen dům Jákobův se oděl zahanbením.

29 Po dvou letech poslal král do judských měst vrchního výběrčího daní a ten přitáhl s obrovským vojskem k Jeruzalému. 30 Lstivě mluvil k jeho obyvatelům o míru, a když mu uvěřili, znenadání na město udeřil. Způsobil velikou pohromu a zahubil mnoho izraelského lidu. 31 Město vydrancoval a zapálil, pobořil domy a hradby kolem města. 32 Vojáci odvlekli do zajetí ženy a děti, zmocnili se i stád. 33 Pak obehnali Davidovo město vysokou a pevnou hradbou s mohutnými věžemi, aby jim sloužilo jako pevnost. 34 Usadili tam hříšné pohany, muže svévolné, kteří se tam opevnili. 35 Tam také uskladnili zbraně i potravu a kořist, kterou nakradli v Jeruzalémě. Stali se velikou hrozbou. 36 Stali se úkladným nebezpečím pro svatyni a natrvalo hrozivým protivníkem pro Izraele. 37 Kolem chrámu prolévali nevinnou krev a svatyni poskvrňovali. 38 Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a město se stalo příbytkem cizinců. Vlastním potomkům se stalo cizinou, jeho děti je opustily. 39 Jeho svatyně zpustla jako poušť, svátky se proměnily ve dny zármutku, sobotní slavnosti v potupu, čest přišla v opovržení. 40 Jak bylo dříve plné slávy, tak bylo nyní plné pohrdání, jeho pýcha se změnila v truchlení.

41 Král dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem, 42 že každý musí opustit vlastní obyčeje. Všechny národy se rozkazu krále podrobily, 43 i mnohým z Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. 44 Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí. 45 Nařídil zrušit zápalné oběti i obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky, 46 poskvrnit svatyni a svaté věci, 47 stavět oltáře, posvátné háje a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata, 48 syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností, 49 až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení. 50 Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře. 51 Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohlížitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo. 52 Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo. 53 Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště.

54 Patnáctého dne měsíce kislevu roku stého čtyřicátého pátého Antiochos postavil na oltáři ‚ohyzdnou modlu‘; podobné oltáře stavěli také v okolních judských městech 55 a pálili kadidlo u dveří domů a na ulicích. 56 Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili. 57 Byla-li u někoho nalezena Kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven. 58 Pohané dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech. 59 Každého pětadvacátého dne v měsíci obětovali na obětišti postaveném na vrchu oltáře. 60 Podle rozkazu zabíjeli i ženy, které daly obřezat své syny, 61 a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z jejich rodin i ty, kdo děti obřezávali. 62 Mnozí v Izraeli však zůstali pevní a jen se utvrzovali v tom, že nebudou jíst nečisté. 63 Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem, a znesvětit tak posvátnou smlouvu; a také zemřeli. 64 Na Izraele dolehl převeliký hněv.

1. Makabejská, kapitola 2

1 V těch dnech povstal Matitjáš, syn Jóchanana, syna Šimeónova. Byl knězem ze synů Jójaríbových z Jeruzaléma, ale bydlel v Módeínu. 2 Měl pět synů: Jóchanana zvaného Gaddí, 3 Šimeóna zvaného Thassi, 4 Judu zvaného Makabejský, 5 Eleazara zvaného Auaran, Jónatana zvaného Apfús. 6 Viděl, jak se lidé rouhají v Judsku i v Jeruzalémě, a zvolal: 7 „Běda mně, že jsem se narodil, abych viděl zkázu svého lidu, zkázu svatého města! Mám tu klidně sedět, když je město vydáno do rukou nepřátel a svatyně do rukou cizáků? 8 Jeho chrám je jako muž beze cti. 9 Všechno, co bylo jeho slávou, odvlekli jako kořist, na ulicích zabíjeli jeho děti, jeho jinoši zhynuli mečem nepřítele. 10 Který pronárod ještě u nás nevládl a nekořistil? 11 Všechna okrasa byla vzata městu, jež dříve svobodné se teď stalo otrokem. 12 Hle, co nám bylo svaté, krásné a slavné, pohané zpustošili a znesvětili. 13 K čemu je nám ještě život?“ 14 Pak roztrhl Matitjáš a jeho synové svá roucha, oblékli žíněný šat a hořce naříkali.

15 Královi lidé, nutící lid k odpadnutí, přišli také do města Módeínu, aby zde dohlédli na konání obětí. 16 Sešli se k nim mnozí Izraelci, i Matitjáš a jeho synové přišli na shromáždění. 17 Královi lidé oslovili Matitjáše: „Jsi popředním v tomto městě, jsi slavný a vlivný, máš za sebou syny a přátele, 18 předstup tedy jako první a učiň, co král nařizuje, jako to udělal lid ostatních národů i judští mužové a ti, kdo zůstali v Jeruzalémě. Pak budete královými přáteli ty i tvoji synové; poctí vás stříbrem, zlatem a mnohými dary.“ 19 Matitjáš mocným hlasem odpověděl: „I když všechny národy v králově říši krále poslouchají a každý od náboženství svých otců odpadá a podrobuje se královým nařízením, 20 já i moji synové a přátelé budeme žít podle smlouvy našich otců. 21 Bože chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. 22 Králových nařízení neuposlechneme a od svého náboženství se neodchýlíme napravo ani nalevo!“ 23 Když domluvil, předstoupil jeden židovský muž před očima všech, aby obětoval na oltáři v Módeínu podle králova nařízení. 24 Když to Matitjáš uviděl, rozhorlil se do hloubi duše a zachvácen spravedlivým hněvem vrhl se na něho a u oltáře ho zabil. 25 Současně zabil i králova zmocněnce, který vynucoval oběti, a rozbořil oltář. 26 Horlil pro Zákon, jak to učinil kdysi Pinchas Zimrímu, synu Salómovu.

27 Potom Matitjáš provolával po městě: „Každý, kdo horlí pro Zákon a zachovává smlouvu, ať jde za mnou!“ 28 Nato on a jeho synové uprchli do hor a všechno, co měli, zanechali ve městě.

29 Do pouště tehdy odcházeli mnozí, kdo hledali právo a spravedlnost. Usazovali se tam 30 se svými dětmi, ženami a stády, neboť zlé časy na ně tvrdě dolehly. 31 Královským úředníkům a vojenské posádce v Jeruzalémě, v Davidově městě, bylo oznámeno, že se mužové mařící královské rozkazy uchýlili do úkrytů v poušti. 32 Mnoho vojáků se vydalo je stíhat, dostihli je, obklíčili a chystali se napadnout je v den sobotní. 33 Vyzývali je: „Zanechte odporu! Vyjděte a učiňte, co nařizuje král, a budete žít!“ 34 Odpověděli: „Nevyjdeme a neučiníme, co nařizuje král; ani za nic neposkvrníme sobotu.“ 35 Vojáci tedy na ně bezodkladně udeřili, 36 ale oni jim neodpovídali ani kamenem po nich nehodili ani úkryty nezatarasili. 37 Říkali si: „Raději všichni zemřeme ve své bezúhonnosti; nebe i země jsou svědky, že je to nespravedlivé vraždění.“ 38 A tak na ně vojáci zaútočili, přestože byla sobota; zahynuli všichni i jejich ženy a děti i stáda, téměř tisíc lidí.

39 Když se to Matitjáš a jeho přátelé dozvěděli, velmi nad nimi hořekovali. 40 Ujistili se navzájem: „Jestli všichni uděláme to, co udělali naši bratří, a nebudeme s pohany bojovat za svůj život a za Boží příkazy, co nejdříve nás vyhladí z povrchu země.“ 41 Toho dne rozhodli: „Proti každému, kdo proti nám začne válku, budeme bojovat i v den sobotní! Nedáme se všichni pobít, abychom jako naši bratří zemřeli v úkrytech.“ 42 Tehdy se k nim přidala skupina chasídů, statečných bohatýrů v Izraeli, věrně oddaných Zákonu. 43 Přidali se i ti, kdo uprchli před zlými poměry, a byla to dobrá posila. 44 Postavili vojsko a ve svém hněvu a ve svém rozhořčení pobíjeli hříšníky a svévolníky. Ostatní se rozutekli mezi pohany, aby se zachránili. 45 Matitjáš a jeho druhové vojensky procházeli zemí, bořili oltáře 46 a obřezávali neobřezané děti, které našli na území Izraele. 47 Pronásledovali zpupné nepřátele a dílo se jim dařilo. 48 Vytrhli Zákon z rukou pohanů a jejich králů a nedopustili, aby ten hříšník pozdvihl roh.

49 Když se přiblížil den Matitjášovy smrti, řekl svým synům: „Nyní má u nás vládu zpupnost a drtí nás potupa, přišel čas pohromy a zuřivého hněvu. 50 Vy, děti, horlivě zastávejte Zákon a buďte hotovi dát své životy za smlouvu našich otců. 51 Mějte na paměti činy, které vykonali ve své době vaši otcové, a získáte si velkou slávu a jméno navěky. 52 Abraham byl přece skrze zkoušku shledán věrným a bylo mu to počítáno za spravedlnost. 53 Josef zachoval přikázání i ve chvíli velké úzkosti a stal se pánem Egypta. 54 A náš otec Pinchas pro svou velkou horlivost dostal smlouvu trvalého kněžství. 55 Jozue, protože splnil rozkaz, stal se soudcem v Izraeli. 56 Káleb, protože vydal svědectví před shromážděním, dostal úděl v zemi. 57 David byl za své milosrdenství odměněn dědičně královským trůnem navěky. 58 Elijáš, protože velice horlil pro Zákon, byl vzat do nebe. 59 Chananjáš, Azarjáš a Míšael byli pro svou víru zachráněni z ohně, 60 Daniel byl pro svou bezúhonnost vyrván z tlamy lvů. 61 Tak uvažte, že od pokolení do pokolení ti, kdo doufali v Boha, neklesli. 62 Nebojte se řečí hříšníka, jeho sláva skončí v hnoji mezi červy. 63 Dnes je na vrcholu a zítra už tu není, protože se obrátil v prach a je veta po jeho plánech. 64 Děti, vzmužte se a statečně stůjte při Zákonu, protože v něm dojdete slávy. 65 Vím, že váš bratr Šimeón je muž rozvážný, bude vám otcem, vždycky ho poslouchejte. 66 Juda Makabejský, od mládí udatný bohatýr, bude velitelem vojska a povede boj všeho lidu. 67 Shromážděte k sobě všechny, kdo žijí podle Zákona, a pomstěte křivdu spáchanou na našem lidu. 68 Dejte odplatu pohanům a pevně se držte předpisů Zákona.“ 69 Potom jim požehnal a byl uložen ke svým otcům. 70 Zemřel ve stém čtyřicátém šestém roce helénské éry a byl pohřben v hrobce svých předků v Módeínu. Všechen Izrael jej hořce oplakával.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti