Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 28.8.2014, 258. den čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

1. Makabejská, kapitola 3

1 Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský. 2 Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelců. 3 Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celému šiku. 4 Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. 5 Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. 6 Svévolníci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech věrolomníků, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. 7 Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jákoba, navěky bude požehnaná jeho památka. 8 Procházel judskými městy, hubil v nich svévolníky, odvracel Boží hněv od Izraele. 9 Proslavil se až na konec země, přitahoval k sobě ty, kdo byli na pokraji záhuby.

10 Apollónios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem. 11 Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Bylo mnoho raněných a padlých a ostatní se rozutekli. 12 Ukořistili jejich zbroj, a Juda si vzal Apollóniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. 13 I uslyšel Sérón, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji, 14 a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos; získám si tak věhlas a proslavím se v království.“ 15 Vytáhl do boje a s ním i silný zástup svévolníků, aby mu pomohli pomstít se na Izraelcích. 16 Přiblížil se až k cestě u Bét-chorónu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem. 17 Když Izraelci uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení a hladoví.“ 18 Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, pro Nebe není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19 Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, sílu dává Nebe. 20 Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. 21 My však bojujeme za svůj život a za své zákony. 22 Nebe samo je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“ 23 Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Sérón i jeho vojsko byli rozdrceni. 24 Pronásledovali ho od cesty k Bét-chorónu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Pelištejců. 25 Na okolní pronárody padla bázeň, a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů. 26 Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.

27 Když to všechno slyšel král Antiochos, velmi se rozhněval. Dal svolat a shromáždit všechna vojska svého království, armádu velmi silnou. 28 Otevřel svou pokladnici a vyplatil vojsku žold na celý rok s příkazem, aby byli připraveni, jakmile jich bude třeba. 29 Přitom zjistil, že peněz v pokladnici je namále a malé že jsou i daně z judské země, a to kvůli vzpouře a bídě, kterou sám v zemi způsobil tím, že chtěl potlačit pradávné zákony. 30 Bál se, že nebude mít jako dosud prostředky na výdaje a dary, které rozdával štědrou rukou víc než králové před ním. 31 Byl z toho bezradný, a nakonec se rozhodl táhnout do Persie, vybrat z tamějších krajů daně a sehnat mnoho peněz. 32 Jako správce říše od řeky Eufratu až po hranice Egypta ponechal Lýsiáse, muže slavného a z královského rodu, 33 a svěřil mu výchovu svého syna Antiocha, dokud se sám nevrátí. 34 Dal mu polovinu vojska i slony a udělil rozkazy o všem, co měl v plánu. 35 Na obyvatele Judska a Jeruzaléma rozkázal poslat vojsko, které by rozdrtilo a zničilo vojenskou sílu Izraele a to, co zbylo z Jeruzaléma. Vyhladit jejich památku z toho místa, 36 nově osídlit jejich kraje cizinci a losem jim rozdělit jejich zemi. 37 Král si vzal druhou polovinu vojska a roku stého čtyřicátého sedmého helénské éry vytáhl z Antiochie, svého královského města, překročil řeku Eufrat a prošel výše položené kraje.

38 Lýsiás určil Ptolemaia, syna Dorymenova, Níkánóra a Gorgiu, mocné muže z králových přátel, 39 a poslal s nimi čtyřicet tisíc mužů a sedm tisíc jezdců, aby vtrhli do Judska a podle králova rozkazu je úplně zpustošili. 40 Vytáhli s vojskem a došli do blízkosti Emaus, kde se utábořili na rovině. 41 Když se o tom dozvěděli kupci té krajiny, přišli do tábora s velkým množstvím stříbra a zlata a s okovy, aby si Izraelce koupili za otroky. K vojsku se připojily oddíly ze Sýrie i z jiných zemí. 42 Juda a jeho bratři poznali hrozící nebezpečí. Když uviděli vojska tábořit na jejich území a když se doslechli o králově rozkazu nařizujícím úplné vyhlazení lidu, 43 povzbuzovali jeden druhého: „Zabraňme zničení svého lidu, bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44 Připraveni k boji shromáždili se, modlili se a vyprošovali si slitování a milosrdenství. 45 Jeruzalém byl neobydlený jako poušť, nikdo z jeho synů nevcházel ani nevycházel, svatyně byla podupána, na hradě se usadili cizinci, stal se útulkem pohanů. Radost byla odňata Jákobovi, zmlkla loutna i citera.

46 Shromážděné vojsko odešlo proto do Mispy naproti Jeruzalému, neboť Mispa byla dříve pro Izraele místem modlitby. 47 Toho dne se postili, oblékli žíněné roucho, posypali si hlavu popelem a roztrhli svůj oděv. 48 Otevřeli knihu Zákona, aby tam hledali odpověď, jako ji hledají pohané u svých model. 49 Přinesli tam i kněžská roucha, prvotiny a desátky, svolali i nazíry, kteří splnili počet dní svého slibu, 50 a hlasitě volali k Nebi: „Co máme s těmito muži dělat, kam je máme zavést? 51 Tvá svatyně je podupána a znesvěcena, tvoji kněží úpí v pláči a ponížení. 52 Hle, pohané se proti nám shlukli, aby nás vyhladili, ty víš, co s námi zamýšlejí. 53 Jakpak budeme moci před nimi obstát, jestliže ty nám nepomůžeš?“ 54 Potom zatroubili na polnice a spustili mohutný pokřik. 55 Juda ustanovil velitele lidu, tisícníky, setníky, padesátníky a desátníky, 56 a potom každého, kdo stavěl dům nebo měl před svatbou, popřípadě zakládal vinici anebo byl bázlivý, vybídl podle předpisu Zákona, aby se vrátil domů. 57 Tábor se pak přestěhoval na jih od Emaus. 58 Juda vydal rozkaz: „Opásejte se a buďte stateční. Časně ráno buďte připraveni k boji s těmito pohany, kteří se srotili proti nám, aby zničili nás i naši svatyni. 59 Je lépe zemřít v boji než se dívat na neštěstí našeho lidu a svatyně. 60 Ale ať se stane podle vůle Nebes!“

1. Makabejská, kapitola 4

1 Gorgiás vzal pět tisíc mužů a tisíc vybraných jezdců a v noci vyrazil z tábora, 2 aby přepadl tábor židů a náhle na něj udeřil. Vedlo je mužstvo hradní posádky. 3 Juda se to dozvěděl a se svým vojskem se přesunul, aby královo vojsko přepadl u Emaus, 4 dokud ještě některé jeho oddíly byly mimo tábor. 5 Gorgiás vtrhl v noci do Judova ležení, ale nikoho nenašel. Vydal se hledat je do hor, protože si myslel: Prchají před námi. 6 Juda se však časně zrána objevil na rovině se třemi tisíci muži. Neměli však štíty ani meče, jak by byli chtěli. 7 Viděli, že tábor nepřátel je silně opevněný a dobře střežený, obklopený jezdci, samými zkušenými bojovníky. 8 Tu řekl Juda mužům, kteří byli s ním: „Nebojte se jejich množství, nestrachujte se střetnout se s nimi; 9 vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové při Rudém moři, když je pronásledoval farao s vojskem. 10 Volejme nyní k Nebi, snad se mu zalíbí a rozpomene se na smlouvu s našimi otci a rozdrtí dnes toto vojsko před našima očima, 11 aby všichni pohané poznali, že tu je, kdo vykoupil a zachraňuje Izraele.“ 12 Když cizáci vzhlédli a uviděli je postupovat proti sobě, 13 vytáhli z tábora k boji. Judovi mužové zaduli do polnic 14 a rozpoutala se bitva; pohané v ní byli poraženi a utekli směrem k rovině. 15 Všichni, kdo se opozdili, padli mečem, protože židé je pronásledovali až do Gezeru a do roviny edómské, do Ašdódu a Jabny; padlo z nich na tři tisíce mužů. 16 Juda se svým vojskem je přestal pronásledovat a vrátil se zpátky. 17 Řekl lidu: „Nemyslete na kořist, ještě nás čekají boje: 18 Gorgiás se svým vojskem je v horách blízko nás! Vytrvejte tedy v boji s našimi nepřáteli a až bude po všem, vezmete si svou kořist podle libosti.“ 19 Zatímco ještě mluvil, bylo vidět, jak se jakýsi nepřátelský oddíl vynořuje z hor. 20 Cizáci spatřili, že se jejich oddíly obrátily na útěk a že židé zapalují tábor; stoupající kouř svědčil o tom, co se stalo. 21 Tento pohled je velmi poděsil, a když navíc spatřili Judovo vojsko připravené na rovině k boji, 22 uprchli všichni do pelištejské země. 23 Potom se Juda vrátil do tábora pro kořist; pobrali v něm množství zlata a stříbra, látek z purpuru fialového i rudého a mnoho jiného bohatství. 24 Na zpáteční cestě zpívali chvalozpěvy k Bohu v nebi, že je dobrý, že jeho milosrdenství je věčné. 25 Ten den byl pro Izraele dnem velikého vysvobození.

26 Ti z cizáků, kdo se zachránili, přišli k Lýsiásovi a oznámili mu všechno, co se stalo. 27 Zděsil se, když to uslyšel, a zuřil, že to s Izraelem nedopadlo tak, jak si přál a jak to nařizoval králův rozkaz.

28 Příštího roku sebral šedesát tisíc vycvičených mužů a pět tisíc jezdců, aby Izraele úplně potřel. 29 Vpadli do Edómska a utábořili se v Bét-súru. Juda se jim postavil s deseti tisíci muži. 30 Při pohledu na jejich mocné vojsko se modlil takto: „Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izraele! Ty jsi zlomil obrovu sílu rukou svého služebníka Davida, tys vydal tábor Pelištejců do rukou Saulova syna Jónatana a jeho zbrojnoše. 31 Stejně vydej do rukou svého izraelského lidu tento tábor nepřátel, ať jsou zahanbeni se svou vojenskou silou i jízdou! 32 Nažeň jim strach, zlom jejich zpupnou odvahu, ať jejich porážka jimi otřese. 33 Sraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě slaví svými chvalozpěvy všichni, kdo znají tvé jméno.“ 34 Vojska se střetla a z tábora Lýsiásova padlo na pět tisíc mužů, našli smrt v boji zblízka. 35 Když Lýsiás viděl, že je jeho vojsko rozprášeno a že vzrůstá odvaha Judových vojáků, i jak jsou všichni odhodláni žít, nebo hrdinně padnout, vrátil se do Antiochie. Tam najal nové žoldnéře, aby s ještě větší silou vtrhl do Judska.

36 Potom Juda a jeho bratři vyhlásili: „Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni!“ 37 Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón. 38 Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo na hoře, kněžské místnosti zcela zpustošené. 39 Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel. 40 Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi. 41 Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni. 42 Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu, 43 aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště. 44 Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen. 45 Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy 46 a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát. 47 Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího. 48 Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří, 49 zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl. 50 Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu. 51 Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali. 52 Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno 53 a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona. 54 Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cymbály. 55 Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar. 56 Osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a oběti chvály. 57 Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu i kněžské místnosti a zavěsili dveře. 58 Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany. 59 Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně, od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře. 60 Tehdy také vystavěli okolo hory Sijónu vysoké hradby a pevné věže, aby pohané nemohli přijít a rozbořit je, jak to udělali předtím. 61 Dosadili tam posádku na obranu Sijónu a opevnili k jeho ochraně i Bét-súr, aby lid měl ochranu před Edómci.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti