Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 1.9.2014, 259. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

1. Makabejská, kapitola 5

1 Když se okolní pohané dozvěděli, že je zápalný oltář znovu vybudován a svatyně posvěcena, vzplanuli vztekem 2 a rozhodli se, že sprovodí Jákobovo pokolení ze svého středu. Začali izraelský lid vraždit a vyhlazovat. 3 Bojoval tedy Juda proti synům Ezauovým v Edómsku, a to proti Akrabateně, protože znepokojovali Izraelce. Zahnal je do úzkých, způsobil jim velkou porážku a pobral jim kořist. 4 Pamětliv zloby Baianovců, kteří byli jeho lidu pastí a léčkou tím, že zákeřně číhali u cest, 5 zahnal je do věží, oblehl je, vyřkl nad nimi klatbu a věže spálil se všemi, kdo v nich byli. 6 Pak se obrátil proti Amóncům a střetl se s Timoteem, který velel početnému a silnému vojsku. 7 Utkal se s nimi v mnohých bitvách, potřel je a zničil. 8 Zabral i Jaezer s jeho obcemi a vrátil se do Judska.

9 Také pohané v Gileádu se vrhli na Izraelce bydlící na jejich území, aby je vyhubili. Ti před nimi uprchli do pevnosti Dathemy 10 a poslali Judovi a jeho bratrům list se vzkazem: „Okolní pohané se na nás vrhli, aby nás vyhubili, 11 chystají se přitáhnout a dobýt pevnost, do které jsme se utekli, vůdcem jejich vojska je Timoteus. 12 Přijď a vysvoboď nás z jejich rukou, neboť mnoho našich už padlo, 13 mrtví jsou všichni naši bratři v Tubii, jejich ženy, děti a majetek jim padly za kořist, zahynulo tam asi tisíc mužů.“ 14 Ještě tento list ani nedočetli a už přišli poslové z Galileje s roztrženými rouchy a oznamovali: 15 „Všichni z Ptolemaidy, Týru a Sidónu, celá pohanská Galilea, všichni se spolčili, aby nás vyhubili.“ 16 Když Juda a lid uslyšeli tyto zprávy, bylo svoláno velké shromáždění, aby se poradili, jak pomoci v tísni bratřím napadeným nepřáteli. 17 Juda řekl svému bratru Šimeónovi: „Vyber si muže a jdi vysvobodit své bratry v Galileji, já a můj bratr Jónatan potáhneme do Gileádu.“ 18 K obraně Judska zanechal Josefa, syna Zekarjášova, a velitele Azarjáše se zbytkem vojska. 19 Nařídil jim: „Buďte v čele tohoto lidu, dokud se nevrátíme, a nepouštějte se do boje s pohany.“ 20 Šimeónovi bylo přiděleno tři tisíce mužů, s nimiž měl táhnout do Galileje, Judovi osm tisíc do Gileádu. 21 Šimeón vytáhl do Galileje, svedl četné bitvy s pohany a porazil je. 22 Pronásledoval je až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na tři tisíce mužů a jejich výzbroj se stala Šimeónovou kořistí. 23 Vzal s sebou všechny muže z Galileje a z Arbatů i se ženami, dětmi a celým majetkem a přivedl je za velikého jásotu do Judska. 24 Juda Makabejský a jeho bratr Jónatan překročili Jordán a tři dny pochodovali pouští. 25 Setkali se s Nabatejci, kteří se k nim chovali přátelsky a vyprávěli jim všecko, co se stalo s jejich bratřími v Gileádu: 26 že mnozí z nich jsou zajati v Bosře, Beseru, Alemách, Chasfě, Makedu a Karnajimu, vesměs velikých a dobře hrazených městech. 27 Jsou zajati i v jiných městech Gileádu, ale nepřátelé se chystají nazítří přepadnout tato města, dobýt je a v jednom dni je všechny vyhladit. 28 Tu se Juda se svým vojskem okamžitě obrátil a přes poušť se vydal do Bosry. Město dobyl a ostřím meče pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, sebral všechnu kořist a město zapálil. 29 Odtud se pak v noci vydal k pevnosti Dathemě. 30 Záhy zrána, když pozdvihli oči, viděli množství lidu – bylo ho bezpočtu –, jak zvedají žebříky a vlečou obléhací stroje, aby zahájili útok na pevnost a dobyli ji. 31 Z pevnosti se zvedal k Nebi zvuk polnic a veliký křik. Juda viděl, že boj už začal. 32 Zvolal na své vojáky: „Dnes bojujte za své bratry!“ 33 Se třemi oddíly vpadl nepříteli do týla; zaduli do polnic a vykřikovali modlitby. 34 Jakmile Timoteovi vojáci poznali, že je to Makabejský, dali se před ním na útěk. Juda jim způsobil velkou porážku; ten den jich padlo na osm tisíc mužů. 35 Potom odbočil do Alemy; napadl a dobyl město a pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, pobral kořist a město zapálil. 36 Odtamtud odešel a dobyl Chasfu, Maked a Beser i ostatní města Gileádu.

37 Mezitím sebral Timoteus nové vojsko a utábořil se u Rafónu na druhém břehu potoka. 38 Juda poslal zvědy do nepřátelského tábora, a ti mu přinesli zprávu, že to je opravdu silné vojsko, neboť kolem Timotea se shromáždili všichni okolní pohané. 39 „Najali si na pomoc i Araby a táboří na druhém břehu potoka, připraveni proti tobě zasáhnout.“ Juda tedy vytáhl, aby se s nimi střetl. 40 Když se Timoteus dozvěděl, že se Juda blíží se svým vojskem k rozvodněnému potoku, řekl svým vojevůdcům: „Jestliže on první přebrodí potok a napadne nás, nebudeme mu moci odolat, přemůže nás. 41 Jestliže se toho neodváží a utáboří se na druhém břehu řeky, přejdeme my k němu a přemůžeme ho.“ 42 Když se Juda přiblížil k potoku, dal nastoupit dozorcům a vydal rozkaz: „Nedovolte nikomu odpočívat, všichni ať hned vytáhnou do boje!“ 43 Juda přešel první proti nepříteli a všechen lid za ním. Při pohledu na ně se pohanský lid nadobro zhroutil, odhazovali zbraně a hledali útočiště v chrámu v Karnajimu. 44 Juda však dobyl i toto město a posvátný chrám zničil v plamenech se všemi, kdo v něm byli. Karnajim bylo vyvráceno a nemohlo už Judovi klást odpor.

45 Potom shromáždil Juda všechny Izraelce v Gileádu od nejmenšího do největšího, i ženy a děti a všechen majetek; celý ten veliký zástup se vydal na cestu do Judska. 46 Přišli k Efrónu; toto velké opevněné město leželo na cestě a nebylo možno je obejít zprava ani zleva, ale bylo nutno jím projít. 47 Obyvatelé města však zavřeli brány a zatarasili je balvany. 48 Juda jim po dobrém vzkázal: „Potřebujeme tudy projít, abychom se dostali do své země. Nikdo vám neublíží, jenom projdeme.“ Oni však nechtěli otevřít. 49 Proto Juda vydal vojsku rozkaz, aby se všichni utábořili tam, kde právě jsou. 50 Vojáci to udělali a obléhali město celý ten den a celou noc, než jim padlo do rukou. 51 Ostřím meče pobil Juda všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, zničil město, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly. 52 Potom přešli přes Jordán na velikou rovinu u Bét-šeánu. 53 Juda se připojil k těm, kdo se opožďovali za vojskem, a povzbuzoval lid po celou cestu, než došli do Judska. 54 S radostným jásotem pak vystoupili na horu Sijón a obětovali zápalné oběti za to, že se v pokoji vrátili a nikdo z nich nezahynul.

55 V těch dnech, kdy Juda a Jónatan byli v zemi Gileádu a jejich bratr Šimeón v Galileji před Ptolemaidou, 56 doslechli se Josef, syn Zekarjášův, a Azarjáš, velitelé domácího vojska, o bitvách a hrdinských činech, které tamti vykonali. 57 Řekli si: „Zjednejme si i my slavné jméno, vytáhněme do boje proti okolním pohanům!“ 58 Vydali vojsku rozkazy a zaútočili proti Jabně. 59 Z města proti nim vytáhl Gorgiás se svým vojskem, aby se s nimi utkal v boji. 60 Josef a Azarjáš byli zahnáni na útěk a pronásledováni až na hranice Judska. Toho dne padlo z izraelského lidu na dva tisíce mužů. 61 Velkou pohromu způsobili lidu tím, že neposlechli Judu a jeho bratry a domnívali se, že se proslaví hrdinskými činy. 62 Nebyli z rodu těch mužů, do jejichž rukou bylo vloženo vysvobození Izraele.

63 Statečnému muži Judovi a jeho bratrům byly vzdávány pocty v celém Izraeli i u všech pronárodů, kterým se doneslo k sluchu jejich jméno. 64 Hromadně k nim přicházeli a blahopřáli jim.

65 Juda a jeho bratři znovu vytáhli do boje, tentokrát na jih proti synům Ezauovým, dobyli Chebrón a jeho okolní obce, zbořili hradby a zapálili věže. 66 Pak vtrhli do země Pelištejců a prošli Maréšou. 67 Toho dne padlo v boji i několik kněží, kteří se v touze po hrdinském činu nerozvážně zúčastnili boje. 68 Juda se pak obrátil proti Ašdódu v zemi Pelištejců. Zbořil jejich oltáře, spálil sochy jejich bůžků, pobral z města kořist a vrátil se do Judska.

1. Makabejská, kapitola 6

1 Když táhl král Antiochos horskými krajinami, doslechl se, že v Persii je město Elymais, proslulé bohatstvím zlata a stříbra, 2 že je tam velmi bohatý chrám, ve kterém jsou zlatem vyšívané látky, pancíře a zbraně, jež tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku. 3 Přitáhl tam a pokusil se město dobýt a vyplenit je, ale utrpěl nezdar. Ve městě se o jeho úmyslech včas dozvěděli 4 a postavili se na odpor. Musel ustoupit a s velkým rozhořčením odtáhl odtud do Babylónu. 5 Ještě v Persii jej zastihl posel se zprávou, že byla poražena vojska vyslaná do Judska; 6 že Lýsiás, který táhl do Judska s velkým vojskem, byl zahnán na útěk a že židé znásobili svou sílu ukořistěnými zbraněmi, oddíly vojska a bohatým lupem, který vzali poraženému vojsku. 7 Že v Jeruzalémě zbořili ‚ohavnost‘, kterou postavil na oltáři, a svatyni obehnali vysokými hradbami, jako tomu bylo dříve, a podobně i jeho město Bét-súr. 8 Když král uslyšel tyto zvěsti, zděsil se a velmi jím to otřáslo; klesl na lože, schvácen žalem, že se mu z jeho plánů nic nezdařilo. 9 Po mnoho dní tak setrvával v hořkém bolu, až ucítil, že se blíží jeho smrt. 10 Svolal celou svou družinu a řekl: „Spánek se mi vzdaluje od očí, srdce mi poklesá starostí, 11 říkám si v duchu: Do jakého soužení jsem se to dostal a jak velikými útrapami jsem nyní stíhán já, tolik ctěný a milovaný, dokud jsem byl při síle? 12 Teď vzpomínám na zlo, které jsem spáchal v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechno stříbrné a zlaté nádobí a bez důvodu nařídil vyhladit obyvatele Judska. 13 To proto na mne přišlo tohle neštěstí, a já umírám žalem v cizí zemi.“ 14 Zavolal Filipa, jednoho ze své družiny, a pověřil ho správou nad celým svým královstvím. 15 Dal mu svou královskou čelenku, plášť a pečetní prsten a uložil mu starat se o jeho syna Antiocha a dosadit ho jednou na trůn. 16 Král Antiochos pak zemřel roku stého čtyřicátého devátého. 17 Když se o jeho smrti dozvěděl Lýsiás, ustanovil na jeho místo jeho syna Antiocha, kterého v mládí vychovával a jemuž dal jméno Eupatór.

18 Vojáci hradní posádky trápili Izraelce, kteří se shromažďovali kolem svatyně. Dělali jim všemožná příkoří, kdežto pohany podporovali. 19 Juda se proto rozhodl učinit tomu konec. Svolal všechen lid, aby hrad obléhali. 20 Shromáždili se a oblehli jej roku stého padesátého. Dal zhotovit i vrhací a obléhací stroje. 21 Někteří však z obležení unikli. Připojilo se k nim i několik svévolníků z Izraele. 22 Ti se vypravili ke králi a naléhali: „Jak dlouho ještě bude trvat, než zjednáš pořádek a pomstíš naše bratry? 23 Dobrovolně jsme se rozhodli sloužit tvému otci, žili jsme podle jeho nařízení a poslouchali jeho rozkazy; 24 naši krajané nás kvůli tomu v hradu oblehli, odcizili se nám, dokonce zabili ty z nás, které dopadli, a uchvátili náš dědičný majetek. 25 Vztáhli ruku nejen na nás, ale i přes všechny své hranice na sousední území. 26 Dnes se vrhli na jeruzalémský hrad, aby jej dobyli, a opevnili svatyni i Bét-súr. 27 Jestliže proti nim rychle nezakročíš, pustí se do větších věcí a nebudeš moci je zadržet.“

28 Král se rozzuřil, když to uslyšel, a svolal všechny své přátele, velitele pěchoty a jízdy. 29 I z okolních království a mořských ostrovů shromáždily se k němu oddíly žoldnéřů, 30 takže počet jeho vojska byl sto tisíc pěšáků, dvacet tisíc jezdců a dvaatřicet k boji vycvičených slonů. 31 Prošli Edómskem a utábořili se u Bét-súru, aby postavili obléhací stroje. Boj trval mnoho dní, obležení dělali výpady, zapalovali stroje a hrdinsky se bránili. 32 Juda zanechal obléhání jeruzalémského hradu a utábořil se u Bét-zekarije, naproti královu táboru. 33 Časně ráno vytrhl král se svým vojskem k útoku u Bét-zekarije a za zvuku polnic se vojsko sešikovalo k bitvě. 34 Slony napojili šťávou z hroznů a moruší, aby je vydráždili k boji. 35 Pak přidělili zvířata jednotlivým útvarům. Ke každému slonu určili tisíc mužů v krunýřích a drátěných košilích, s měděnými přilbicemi na hlavě, a útvar pěti set vybraných jezdců. 36 Ti se od zvířete nikdy neodlučovali, byli s ním stále, kdekoli bylo nebo kamkoli šlo. 37 Na každém zvířeti byla připevněna pevná ochranná věž ze dřeva, v níž byli vždy čtyři bojovníci a jeden Ind, který slona řídil. 38 Ostatním jezdcům určil král místo na obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a chránili šiky pěchoty. 39 Když sluneční paprsky ozářily zlaté a měděné štíty, zaleskly se od nich hory a zazářily jako pochodně. 40 Jedna část králova vojska táhla po pohoří, druhá nížinou; postupovali pevně a ukázněně. 41 Třásli se všichni, kdo uslyšeli zvuk pochodujícího zástupu a řinčení zbraní, bylo to opravdu silné a mohutné vojsko. 42 Juda se svým vojskem se s ním střetl v boji, a z vojska králova padlo šest set mužů. 43 Eleazar zvaný Auaran si všiml, že jedno ze zvířat má na sobě štíty s královskými odznaky, a poněvadž převyšovalo všechna ostatní zvířata, domníval se, že na něm sedí král. 44 Obětoval se, aby zachránil svůj lid a získal si slavné jméno navěky. 45 Odvážně se vrhl doprostřed šiku, rozdával smrtící rány napravo i nalevo, takže se šik před ním roztrhl na dvě strany. 46 Skočil pod slona a bodnutím zespodu ho zabil; slon však na něj padl a Eleazar tak zahynul. 47 Když židé viděli sílu a bojovnost králova vojska, ustoupili před ním.

48 Královo vojsko vytáhlo na Jeruzalém, aby židy donutilo k boji. Král se utábořil v Judsku naproti hoře Sijónu. 49 Uzavřel mír s obyvateli Bét-súru; ti odešli z města, protože tam nebylo dost potravy, aby mohli vydržet obležení – v celé zemi totiž byl rok odpočinutí, kdy půda ležela ladem. 50 Král obsadil město Bét-súr a dal mu posádku k obraně. 51 Pak po mnoho dní obléhal svatyni, postavil tam berany a jiné vojenské stroje, vrhače ohně a kamení, metače šípů a praky. 52 Proti těmto strojům nasadili obránci své stroje a boj trval mnoho dní. 53 V zásobárnách jim však došla potrava, protože byl sedmý rok a zbytek zásob spotřebovali židé, kteří se do Judska uchýlili z pohanských krajů. 54 Při svatyni zůstalo jen pár mužů. Hlad byl velmi silný, a tak se všichni rozutekli do svých domovů.

55 Lýsiás dostal zprávu, že král Antiochos před svou smrtí ustanovil Filipa, aby se staral o jeho syna Antiocha, dokud se nebude moci ujmout vlády, 56 a že se Filip v čele všech královských vojsk vrací z Persie a Médie, aby se zmocnil vlády. 57 Naléhal proto na rychlý návrat a řekl králi, náčelníkům a lidu: „Slábneme každým dnem, máme málo potravy a místo, které dobýváme, je pevné. Teď se musíme starat o záležitosti království. 58 Podejme tedy pravici těm lidem a sjednejme mír s nimi i s celým jejich národem. 59 Dovolme jim, ať žijí podle svých zvyků jako dříve; stejně se vzbouřili a tohle všechno způsobili jen proto, že jsme chtěli potlačit jejich zákony.“ 60 Král i náčelníci souhlasili s tímto návrhem, poslali nabídku míru a židé ji přijali. 61 Když se jim král a náčelníci zavázali přísahou, obležení vyšli z pevnosti. 62 Král pak vstoupil na horu Sijón. Když viděl, jak je místo opevněno, porušil danou přísahu a nařídil strhnout hradby je obklopující. 63 Potom spěšně odtáhl a vrátil se do Antiochie. Jakmile zjistil, že Filip je pánem města, pustil se s ním do boje a města se zmocnil.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti