Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 4.9.2014, 262. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

1. Makabejská, kapitola 11

1 Egyptský král shromáždil vojska početná jako písek na břehu moře a velké loďstvo. Chtěl se zmocnit lstí Alexandrovy říše a připojit ji ke své. 2 S mírumilovnými slovy se vydal do Sýrie, kde mu obyvatelé otvírali města a vycházeli mu vstříc. Alexandr totiž nařídil, aby ho všude přijali, vždyť to byl jeho tchán. 3 Jakmile však Ptolemaios vstoupil do měst, do každého z nich dal vojenskou posádku. 4 Když se přiblížil k Ašdódu, ukazovali mu spálenou svatyni Dágonovu, rozvaliny Ašdódu i osad v jeho okolí a pohozené mrtvoly padlých v boji a upálených; navršili jich totiž hromady u cesty, kudy se ubíral. 5 Stěžovali si u krále na Jónatana za to, co udělal, aby ho pošpinili, ale král mlčel. 6 Jónatan vyšel králi naproti do Jafy se slávou, pozdravili se navzájem a přenocovali tam. 7 Jónatan pak doprovázel krále až k řece nazvané Eleutheros a vrátil se do Jeruzaléma. 8 Sotvaže král Ptolemaios opanoval města na pobřeží až k přímořské Seleukii, začal proti Alexandrovi kout pikle. 9 Poslal posly ke králi Démétriovi se vzkazem: „Uzavřeme spolu smlouvu, dám ti svou dceru, kterou měl Alexandr, a ty budeš vládnout v království svého otce. 10 Mrzí mě, že jsem mu dal svou dceru, neboť se mne pokusil zabít.“ 11 Takto jej pošpinil, protože toužil po jeho království. 12 Vzal mu svou dceru a dal ji Démétriovi. To vedlo k rozchodu s Alexandrem a k jejich otevřenému nepřátelství. 13 Ptolemaios vešel do Antiochie a ozdobil se královskou čelenkou Asie. Nosil tak na hlavě dvě čelenky: Egypta a Asie. 14 Král Alexandr byl v té době v Kilikii, protože tamní obyvatelé od něho odpadali. 15 Když slyšel, co se stalo, vytáhl proti Ptolemaiovi do boje. Ten proti němu vyrazil se silným vojskem a donutil ho k ústupu. 16 Alexandr utekl do Arábie, aby tam našel útočiště. 17 Ale náčelník Arabů Zabdíel mu usekl hlavu a poslal ji Ptolemaiovi; král Ptolemaios byl na vrcholu moci. 18 Třetího dne však král Ptolemaios zemřel a jeho posádky, které umístil do pevností, byly od místních obyvatel pobity. 19 Tak se dostal roku stého šedesátého sedmého k vládě Démétrios.

20 V těch dnech shromáždil Jónatan vojsko z Judska, aby se konečně zmocnil hradu v Jeruzalémě, a přitom dal přistavit četné obléhací stroje. 21 Několik svévolných mužů nenávidějících národ odešlo ke králi žalovat, že Jónatan obléhá hrad. 22 Když to král uslyšel, rozhněval se, dal zapřáhnout a jel do Ptolemaidy. Jónatanovi napsal, aby zanechal obléhání a co nejrychleji se dostavil do Ptolemaidy k setkání. 23 Když to Jónatan uslyšel, nařídil pokračovat v obléhání. Ze starších Izraele a z kněží si vybral družinu a vydal se na nebezpečnou cestu. 24 Vzal stříbro, zlato, roucha a mnohé jiné dary a šel za králem do Ptolemaidy. Získal si jeho přízeň, 25 přestože několik svévolníků z jeho národa si naň stěžovalo. 26 Král jednal s Jónatanem jako jeho předchůdci a vyvýšil ho před očima všech svých přátel. 27 Potvrdil jeho velekněžský úřad a všechny ostatní hodnosti, které měl předtím, a učinil ho prvním z družiny svých přátel. 28 Jónatan požádal krále, aby osvobodil od daní Judsko a tři samařské okresy, a slíbil mu za to tři sta talentů. 29 Král souhlasil. Co v té věci nařídil, oznámil Jónatanovi v listu tohoto znění:

30 „Král Démétrios posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi a židovskému národu. 31 Posíláme vám na vědomí opis listu, který jsme o vás napsali svému příbuznému Lasthenovi. 32 Král Démétrios posílá otci Lasthenovi pozdrav. 33 Národu židovskému, našim přátelům, chovajícím se vůči nám spravedlivě, jsme se rozhodli prokázat dobrodiní pro jejich náklonnost k nám. 34 Potvrzujeme jim území Judska; tři okresy, Efrajim, Lód a Ramatajim, ať jsou od Samařska připojeny k Judsku i se svým okolím. Výnos z nich ať patří těm, kdo obětují v Jeruzalémě, namísto dřívějších královských daní, které král od nich vybíral každý rok z úrody polí a zahrad. 35 V jejich prospěch se od nynějška vzdáváme i všeho ostatního, co by nám připadalo z desátků, cel, daně ze soli a obvyklých poplatků korunních. 36 Nic z toho nebude odvoláno od nynějška po všechny časy. 37 Postarej se, abys pořídil opis této listiny a dal jej Jónatanovi, ať je uložen na posvátné hoře na důstojném místě.“

38 Král Démétrios viděl, že země se uklidnila a nikdo mu neodporuje. Rozpustil tedy všechna svá vojska, každého poslal do jeho domova a ponechal si jenom vojska cizích žoldnéřů, najatá na ostrovech pohanů. Všechna vojska sestavená jeho předky se s ním proto znepřátelila. 39 Když Trýfón, dávný přívrženec Alexandrův, viděl obecnou nespokojenost všech vojsk s Démétriem, odešel k Arabovi Imalkúemu, který vychovával Alexandrova synka Antiocha. 40 Naléhal na něho, aby mu ho vydal, že by mohl kralovat po svém otci. Prozradil mu, co nařídil Démétrios a jak se s ním znepřátelila jeho vojska. Pobyl tam mnoho dní. 41 Jónatan poslal králi Démétriovi žádost, aby odvolal posádku z jeruzalémského hradu a z ostatních pevností, neboť svými výpady stále ohrožovali Izraele. 42 Démétrios poslal Jónatanovi odpověď: „Nejenže vyhovím tobě a tvému národu, ale jakmile nastane vhodná doba, vyznamenám tebe i tvůj lid poctami. 43 A nyní buď tak laskav a pošli mi muže na pomoc v boji, neboť všechno mé vojsko ode mne odpadlo.“ 44 Jónatan mu poslal do Antiochie tři tisíce statečných bojovníků. Když dorazili ke králi, ten se velmi zaradoval nad jejich příchodem. 45 V městě samém se srotilo na sto dvacet tisíc obyvatel, aby zabili krále. 46 Ten před nimi utekl do paláce, ale občané obsadili ulice města a začali útočit. 47 Král proto zavolal na pomoc židy. Všichni k němu ihned nastoupili, rozdělili se do skupin po celém městě a pobili toho dne na sto tisíc lidí. 48 Město zapálili, pobrali téhož dne velkou kořist a krále zachránili. 49 Když obyvatelé města viděli, že se zdařil záměr židů zmocnit se města, poklesli na mysli a zkroušeně volali ke králi: 50 „Podej nám pravici ke smíru, ať přestanou židé bojovat proti nám a proti městu!“ 51 Složili zbraně a uzavřeli mír. Král vyznamenal židy přede všemi obyvateli svého království. S velkou kořistí se vrátili do Jeruzaléma. 52 Když Démétrios seděl opět pevně na královském trůnu a země se uklidnila, král 53 zapřel všechno, co dříve ujednal, a odvrátil se od Jónatana. Nejenže se mu neodvděčil za projevenou náklonnost, ale ještě jej velmi utiskoval.

54 Potom se vrátil Trýfón a přivedl s sebou Antiocha, ještě malé dítě. Prohlásil ho za krále a vložil mu na hlavu čelenku. 55 Shromáždily se u něho všechny vojenské oddíly, které Démétrios rozpustil, a pustily se do boje s Démétriem; ten byl obrácen na útěk a musel uprchnout. 56 Trýfón se zmocnil slonů a dobyl Antiochie. 57 Mladičký Antiochos napsal Jónatanovi: „Potvrzuji tě v úřadu velekněze, ustanovuji tě nad čtyřmi okresy a smíš se nazývat přítelem krále.“ 58 Poslal mu zlaté nádobí k užívání, dal mu právo pít ze zlatých číší, chodit v purpuru a nosit zlatou sponu. 59 Jeho bratra Šimeóna ustanovil pak velitelem od týrského srázu až k hranicím Egypta. 60 Jónatan vytáhl a postupoval územím za Řekou a jeho městy. Přidala se k němu na pomoc všechna vojska Sýrie. Když přišel k Aškalónu, obyvatelé města mu se slávou vyšli vstříc. 61 Odtamtud odešel do Gázy, ale tamější obyvatelé před ním zavřeli brány. Jónatan tedy město oblehl, jeho předměstí zapálil a vydrancoval. 62 Na prosby obyvatel Gázy jim však podal pravici ke smíru, ale vzal syny jejich představitelů jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Pak prošel zemí až k Damašku. 63 Jónatan uslyšel, že do Kádeše v Galileji přitáhli Démétriovi velitelé s početným vojskem, aby ho zbavili jeho úřadu. 64 Obrátil se proti nim a na místě zanechal svého bratra Šimeóna. 65 Ten přitáhl k Bét-súru, obklíčil jej a bojoval s ním mnoho dní, 66 až ho prosili o pravici ke smíru. On jim ji podal, ale vyhnal je odtud. Zmocnil se města a umístil tam posádku. 67 Jónatan se zatím se svým vojskem utábořil u jezera Genezaretského a časně ráno vyrazili do roviny Chasóru. 68 A tam na té rovině se střetli s vojskem cizáků, kteří se proti nim vrhli ze zálohy v horách a táhli proti nim. 69 Když zálohy vytrhly ze svých úkrytů a daly se do boje, 70 všichni od Jónatana uprchli, nezůstal z nich ani jeden kromě velitelů Matitjáše, syna Abšalómova, a Judy, syna Chalfiova. 71 Jónatan roztrhl své roucho, hlavu posypal prachem a modlil se. 72 Pak se na žoldnéře obořil a obrátil je na útěk. Rozutekli se. 73 Jakmile to viděli ti, kdo od něho zběhli, vrátili se k němu a společně pronásledovali nepřítele a zastavili se až u nepřátelského ležení v Kádeši, kde se utábořili. 74 Ten den padlo na tři tisíce cizáků. Jónatan se potom vrátil do Jeruzaléma.

1. Makabejská, kapitola 12

1 Jónatan viděl, že je vhodný čas poslat vybrané muže do Říma, aby tam s nimi upevnili a obnovili přátelství. 2 V tom smyslu poslal listy také Sparťanům i na jiná místa. 3 Vyslanci se vydali do Říma, vstoupili do senátu a učinili prohlášení: „Posílá nás velekněz Jónatan a židovský národ, abyste s nimi obnovili přátelství a spojenectví, jako tomu bylo dříve.“ 4 Římané jim pak vystavili listy pro úřady jednotlivých míst, aby jim zajistily bezpečný doprovod do Judska. 5 A zde je opis listů, které napsal Jónatan Sparťanům: 6 „Velekněz Jónatan, starší národa, kněží a ostatní židovský lid zdraví bratry Sparťany. 7 Už v dřívější době dostal velekněz Onias listy od Areia, který býval vaším králem, že jste naši bratří, jak dokládá přiložený opis. 8 Onias přijal posla s poctami a převzal listy, kde se zjevně mluví o spojenectví a přátelství. 9 Nám to sice není zapotřebí, vždyť naší oporou a útěchou jsou svaté knihy, které máme v rukou. 10 Přesto však vás chceme znovu ujistit o svém bratrství a přátelství, aby se nezdálo, že jsme se vám odcizili; od vašeho poselství uplynula totiž dlouhá doba. 11 My na vás ustavičně pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích a při jiných k tomu určených dnech, i při modlitbách, jak se sluší a patří pamatovat na bratry. 12 Radujeme se z vaší proslulosti. 13 Na nás se však ze všech stran přivalilo mnoho útisku a válek, které proti nám vedli okolní králové. 14 Do těchto válek jsme nechtěli zatahovat vás ani ostatní své spojence a přátele. 15 Máme totiž pomoc z Nebe, jejímž přispěním jsme byli zachráněni od nepřátel v boji pokořených. 16 Nyní jsme vybrali Núménia, syna Antiochova, a Jásonova syna Antipatra a poslali jsme je k Římanům, aby s námi obnovili dřívější přátelství a spojenectví. 17 Uložili jsme jim, aby se vydali také k vám, pozdravili vás a předali vám náš dopis o obnovení našeho bratrství. 18 Budeme vám vděčni, když nám na to odpovíte.“

19 A toto je opis listu zaslaného Oniasovi: 20 „Areios, král Sparťanů, zdraví velekněze Oniase. 21 V jednom spise o Sparťanech a židech se našlo, že jsou bratří a že jsou z rodu Abrahamova. 22 Když jsme se nyní o tom dozvěděli, uvítali bychom, kdybyste nám napsali, jak si představujete pokojné soužití. 23 My navrhujeme toto: Vaše stáda a majetek patří i nám a naše jsou zároveň vaším vlastnictvím. Uložili jsme poslům, aby vám to oznámili.“

24 Potom se Jónatan dozvěděl, že se Démétriovi velitelé vracejí s vojskem ještě větším než dříve, aby s ním bojovali. 25 Vytáhl z Jeruzaléma a postupoval proti nim do území Chamátu. Nedal jim možnost vniknout do své země. 26 Do jejich tábora poslal vyzvědače. Když se vrátili, oznámili mu, že se nepřátelé chystají přepadnout je v noci. 27 Po západu slunce nařídil Jónatan svým vojákům, aby bděli ve zbrani a byli po celou noc připraveni k boji. Kolem tábora rozestavěl stráže. 28 Když se protivníci doslechli, že Jónatan a jeho vojáci jsou připraveni na boj, dostali strach. Vyděšeni zapálili ohně ve svém táboře. 29 Jónatan se svými vojáky zjistili jejich útěk až ráno, neboť v noci viděli hořet ohně. 30 Pronásledoval je, ale nedostihl, neboť už přešli řeku Eleutheros. 31 Pak se Jónatan obrátil proti Arabům zvaným Zabadaiovci, porazil je a uchvátil kořist. 32 Potom vyrazil, táhl do Damašku a prošel celou tu krajinu. 33 Také Šimeón vytáhl z Jeruzaléma, prošel až k Aškalónu a blízkým pevnostem, odchýlil se směrem na Jafu a obsadil ji. 34 Doslechl se totiž, že tu pevnost chtějí vydat Démétriovým přívržencům; proto tam dosadil posádku, aby ji střežila. 35 Když se Jónatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, jak vybudovat pevnosti v Judsku, 36 jak zvýšit hradby Jeruzaléma a vystavět ještě vyšší zeď mezi hradem a městem. Měla jej odříznout od města, aby byl odkázán sám na sebe a jeho posádka nemohla kupovat ani prodávat. 37 Sešli se k budování města, a protože se zřítilo kus zdi na východní straně u potoka, opravili ji; ta zeď se jmenuje Chafenata. 38 Šimeón vystavěl v Přímořské nížině Chadídu, opevnil ji a vsadil do ní brány se závorami.

39 Trýfón nyní zatoužil stát se králem Asie a nasadit si královskou čelenku; proto se chystal vztáhnout ruku na krále Antiocha. 40 Obával se však, že Jónatan mu v tom bude překážet a proti němu vystoupí. Hledal tedy příležitost, jak se ho zmocnit a zabít ho. Vytrhl s vojskem a postupoval do Bét-šeánu. 41 Jónatan vytáhl proti němu a dorazil do Bét-šeánu se čtyřiceti tisíci vybranými vojáky. 42 Když Trýfón viděl, že přitáhl Jónatan s početným vojskem, bál se ho napadnout, 43 naopak přijal ho slavnostně a představil všem svým přátelům, dal mu dary a nařídil svým družiníkům a jejich vojskům, aby ho poslouchali jako jeho samého. 44 Jónatanovi řekl: „Proč jsi sem trmácel všechen tento lid, když mezi námi není válka? 45 Pošli je domů, vyber si jen oddíl mužů jako doprovod a pojď se mnou do Ptolemaidy. Chci ti ji odevzdat i s ostatními pevnostmi a vojsky a se všemi veliteli zásobovacích oddílů, a pak se hned vrátím. Jen proto jsem přišel.“ 46 Jónatan mu uvěřil a učinil podle jeho návrhu, odeslal vojska, a ta se vrátila do Judska. 47 Ponechal si u sebe jen tři tisíce mužů; z nich dva tisíce ponechal v Galileji a tisíc jich šlo s ním. 48 Když vešel do Ptolemaidy, obyvatelé uzavřeli brány, jeho zajali a všechen jeho doprovod pobili mečem. 49 Trýfón poslal vojska i jízdu do Galileje a do velké roviny, aby vyhladili všechny, kdo byli s Jónatanem. 50 Ti se dovtípili, že Jónatan byl polapen a zahynul asi i se svým doprovodem. Vzájemně se povzbudili a postupovali seřazeni v šiky pohotově k boji. 51 Když ti, kdo je stíhali, uviděli, že jim půjde o život, dali se na ústup; 52 tak se mohli všichni v klidu vrátit do Judska. Oplakávali Jónatana a jeho doprovod a zmocnil se jich veliký strach. Celý Izrael prožíval hluboký zármutek. 53 Všechny sousední pronárody hledaly cestu, jak je vyhubit, a říkaly si: „Teď nemají vůdce ani ochránce, vstupme tedy s nimi do války a vymažme památku na ně z mysli lidí!“

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti