Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 8.9.2014, 265. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Úvod ke 2. knize Makabejské

 Knihy Makabejské

 
2 deuterokanonické knihy vyprávějící o boji Židů proti seleukovským vládcům za náboženskou a politickou svobodu; název pochází od příjmení (makkabi = kladivo) daného hlavnímu hrdinovi Judovi.
 

Druhá kniha Makabejská

Obsah tvoří úvod a 2 části:

1. Dva dopisy jeruzalémských Židů bratřím v Egyptě, předmluva pisatele a neúspěšný Heliodorův pokus vyloupit chrámový poklad (kap. 1–3);

2. Boje obou nepřátelských stran končící smrtí Antiocha Epifana a ustanovením svátku posvěcení chrámu (4,1–10,8);

3. Pokračování bojů za Antiocha Eupatora končící smrtí vojevůdce Nikanora a ustanovením svátku na připomínku tohoto vítězství (10,9–15,36).

2 Mak není pokračováním 1 Mak, nýbrž jde s ní zčásti souběžně – začíná před nástupem Antiocha Epifana a končí před smrtí Judy Makabejského (zahrnuje období asi 15 let – v 1 Mak 1–7); styl knihy je odlišný, vyznačuje se kazatelskou rétorikou typickou pro helenistickou literaturu; kniha byla napsána původně řecky a autor ji vydává za stručné shrnutí pětisvazkového díla Jásona z Kyrény; její vznik lze datovat nejspíše do 1. pol. 1. stol. př. Kr.

Záměr je zjevně estetický (autor chce zaujmout) a pedagogický (jeho snahou je vychovávat); píše pro Židy z alexandrijské diaspory, aby v nich probudil pocit solidarity s bratry v Jeruzalémě; leží mu na srdci především osud chrámu – centrum náboženského života podle Zákona a současně předmět nenávisti pohanů (viz oba dopisy na začátku a závěr obou hlavních částí).

Náboženský zájem odsouvá do pozadí zájem striktně historický – kniha vyzvedá hrdinský příklad mučedníků pro věrnost Zákonu (Eleazar a 7 bratří); kanonicita 2 Mak je ospravedlněna věroučně významnými (a ve SZ ojedinělými) výpověďmi o vzkříšení mrtvých, odplatě po smrti a modlitbě za zemřelé.

2. Makabejská, kapitola 1

1 Židé v Jeruzalémě a v judské krajině posílají bratrské pozdravy bratřím židům v Egyptě a přejí jim dobro a pokoj: 2 Kéž vám Bůh prokáže dobrotivost a rozpomene se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, svými věrnými služebníky. 3 Ať nakloní vaše nitro k tomu, abyste ho ctili a plnili jeho vůli celým srdcem i ochotnou duší. 4 Ať otevře vaše srdce pro svůj Zákon a přikázání a daruje vám pokoj. 5 Ať vyslyší vaše prosby a je k vám milostivý, ať vás neopouští v čase zlém. 6 I my se zde nyní za vás modlíme. 7 Za vlády Démétria roku stého šedesátého devátého jsme vám my, židé, napsali v nejvyšší tísni, která na nás dolehla v době, kdy Jáson a jeho stoupenci odpadli od svaté země a Božího království. 8 Spálili bránu a prolili nevinnou krev; my však jsme se modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni. Přinesli jsme oběť i jemnou mouku, rozžehli světlo v svícnech a předložili chleby. 9 Nuže, slavte i vy dny slavnosti stánků v měsíci kislevu. Psáno v roce stém osmdesátém osmém helénské éry.

10 Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda pozdravují Aristobúla, učitele krále Ptolemaia, který je z pokolení pomazaných kněží, i židy v Egyptě a přejí jim zdraví! 11 Zachráněni Bohem z velikých nebezpečí vzdáváme mu vroucí díky my, kteří jsme bojovali proti králi. 12 To on zahnal ty, kdo nás napadli ve svatém městě. 13 Když totiž vladař táhl do Persie s vojskem, které se zdálo být nepřemožitelné, byli v Nanaině svatyni vlákáni do pasti a pobiti lstí nastrojenou kněžími této svatyně. 14 Neboť Antiochos v předstírané touze zasnoubit se s Nanaiou vstoupil se svými přáteli na to místo, aby vzal mnohé poklady jako věno. 15 Kněží Nanaina chrámu mu je sice ukázali, ale jakmile vešel s několika málo muži svého doprovodu dovnitř svatyně, ihned ji uzavřeli. 16 Otevřeli skrytá dvířka ve stropě a zasypali vladaře s jeho muži kamením; rozsekali je na kusy a uťaté hlavy vyhodili k těm venku. 17 Za to vše buď veleben náš Bůh, který bezbožné vydal záhubě. 18 Pětadvacátého dne měsíce kislevu hodláme slavit očištění chrámu, a proto pokládáme za potřebné vám oznámit, abyste i vy slavili slavnost stánků a ohně, na památku toho, že Nehemjáš vystavěl svatyni a oltář a přinesl oběti. 19 Neboť tenkrát, když naši otcové byli odvedeni do Persie, zbožní kněží vzali tajně trochu ohně z oltáře a ukryli jej v hluboké studni, kde bylo vhodné místo bez vody. Tam jej bezpečně ukryli, takže to místo zůstalo všem neznámé. 20 Když se po mnoha letech zalíbilo Bohu, Nehemjáš, vyslaný perským králem, poslal pro oheň potomky kněží, kteří jej ukryli. Oznámili nám, že nenašli oheň, ale hustou vodu. Nehemjáš poručil, aby ji nabrali a přinesli. 21 Když bylo sneseno všechno, čeho třeba k oběti, nařídil kněžím, aby tou vodou polili dříví i to, co leželo na něm. 22 Tak se stalo; po nějaké chvíli vysvitlo slunce předtím ukryté za mraky a vzplanul veliký oheň, až všichni užasli. 23 Zatímco oheň trávil oběť, kněží se všemi přítomnými vykonali modlitbu, neboť když začal Jónatan, volali i ostatní jako Nehemjáš. 24 Ta modlitba zněla takto:

„Panovníku Hospodine, Bože, Stvořiteli všeho, hrozný a mocný, spravedlivý a milosrdný! Ty jsi Král, jediný a dobrotivý, 25 jediný vůdce, jediný spravedlivý, vševládný a věčný, zachraňující Izraele ode všeho zlého, který sis vyvolil naše otce a posvětil je, 26 přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid, střez svůj podíl a posvěť jej. 27 Shromáždi naše rozptýlené, vysvoboď ty, kdo žijí jako otroci mezi pohany, shlédni na pohrdané a zneuctěné, ať pohané poznají, že ty jsi náš Bůh! 28 Sevři mukami utlačovatele a ty, kdo se zpupně vypínají. 29 Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak to slíbil Mojžíš.“

30 Potom kněží zpívali chvalozpěvy. 31 Když obětní úkony skončily, poručil Nehemjáš vylít zbylou vodu na větší kameny. 32 Jakmile se tak stalo, vyšlehl plamen, ztrácel se však ve světle zářícím z oltáře. 33 Tato událost se stala všeobecně známou; i perskému králi bylo sděleno, že se na místě, kde kněží před svým odvlečením ukryli oheň, objevila voda, a tou že Nehemjášovi lidé posvětili oběti. 34 Král dal to místo ohradit, neboť usoudil, že je svaté, když si předtím tu věc ověřil. 35 Těm, jimž chtěl projevit svou přízeň, rozdal mnoho rozličných darů. 36 Nehemjášovi lidé tu tekutinu pojmenovali nefthar, což znamená ‚očištění‘; většina ji nazývá nefthai.

2. Makabejská, kapitola 2

1 V zápisech se dočteme, že to byl prorok Jeremjáš, kdo nařídil, aby přesídlovaní kněží vzali trochu ohně, jak bylo řečeno. 2 Prorok dal také přesídlencům zákon a nařídil jim, aby nezapomněli na přikázání Hospodinova a nedali se zmást v mysli při pohledu na zlaté a stříbrné modly se vší jejich nádherou. 3 V tom smyslu je i jinak povzbuzoval, aby ve svých srdcích neodpadali od Zákona. 4 Stálo tam dále, jak prorok z vnuknutí Božího přikázal, aby za ním nesli stan a schránu; jak odešel na horu, na niž vystoupil Mojžíš, aby spatřil dědictví od Boha. 5 Když tam Jeremjáš došel, nalezl ve skále jeskyňku k přebývání, vnesl tam stan, schránu a kadidlový oltář; vchod pak zahradil. 6 Později přišli někteří z jeho doprovodu, aby vyznačili tu cestu, ale nemohli ji nalézt. 7 Když se to Jeremjáš dozvěděl, zlobil se na ně a prohlásil, že místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a lid neshromáždí a nesjednotí. 8 Potom sám Hospodin to místo ukáže a zjeví se jeho sláva i oblak, jaký se ukázal nad Mojžíšem a o jaký prosil Šalomoun, aby to Místo bylo velice posvěceno. 9 Ukázal se být velice moudrým, když přinášel oběť obnovení a dokončení chrámu. 10 Mojžíš se modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a strávil oběti; i Šalomoun se modlil k Hospodinu a oheň sestoupil a pohltil zápalné oběti. 11 Mojžíš pravil: „Protože oběť za hřích se nesmí jíst, bude spálena.“ 12 Podobně konal Šalomoun osmidenní slavnost. 13 O tom všem vyprávějí i spisy a paměti Nehemjášovy. A také o tom, že Nehemjáš založil knihovnu a nashromáždil v ní knihy o králích a prorocích i spisy Davidovy a listy králů o darech zasvěcených klatbou Bohu. 14 Podobně i Juda shromáždil všechny knihy poztrácené ve válce, kterou jsme byli donuceni vést. Jsou u nás, 15 a jestliže je potřebujete, pošlete si někoho, aby vám je odnesl. 16 Napsali jsme vám, neboť hodláme slavit očištění chrámu. I vy učiníte dobře, když ty dny budete slavit. 17 Bůh spasí všechen svůj lid a všem dá dědictví, království, kněžství a posvěcení, 18 jak to slíbil v Zákoně. Proto máme v Bohu naději, že se nad námi brzy slituje a že nás shromáždí na svaté Místo ze všech míst pod nebem. Už nás vysvobodil z velkých neštěstí a to Místo očistil.

19 Budeme psát o tom, co se stalo za Judy Makabejského a za jeho bratrů, o očištění velikého chrámu a zasvěcení oltáře 20 i o válkách s Antiochem Epifanem a jeho synem Eupatórem. 21 Také o zjeveních z nebe, kterých se dostalo těm, kdo se horlivě a odvážně zastávali věci židovstva, takže, ač malí počtem, zase dobyli celou zemi. Zahnali na útěk množství cizáků, 22 znovu obnovili chrám proslulý po celém světě, osvobodili město, znovu zjednali platnost zákonům, které měly být zrušeny. To vše proto, že jim Hospodin milostivě projevil veškerou přízeň. 23 Pokusíme se do jediného svazku shrnout, co vypráví Jáson Kyrenský v pěti knihách. 24 Uvědomujeme si, jak spousta čísel a velké množství látky způsobují obtíže těm, kdo se chtějí obeznámit s dějinnými událostmi. 25 Snažili jsme se čtenáře vést tak, aby si přemýšliví příběhy snáze pamatovali, a všichni, jimž se kniha dostane do ruky, aby z ní měli užitek. 26 Pro nás, kteří jsme se dali do obtížné práce ty knihy zkrátit, to nebylo snadné, byla to námaha spojená s potem a bděním. 27 Jako ten, kdo připravuje hostinu a chce vyhovět všem, což není lehké, tak i my se rádi ujímáme této těžké práce, abychom se zavděčili mnohým. 28 Přesné zkoumání jednotlivostí ponecháváme dějepisci, my chceme jimi projít jenom ve zkratce. 29 Jako stavitel nového domu musí mít na mysli stavbu jako celek, zatímco ten, kdo jej chce vyzdobit a vymalovat, věnuje se jenom potřebné výzdobě, tak soudíme i o sobě. 30 Dějepisec se musí ponořit do látky, posoudit ji a obezřetně ji po pořádku vyprávět. 31 Tomu však, kdo chce psát výtah, budiž dovoleno, aby sledoval jen osu vyprávění a upustil od podrobností. 32 Nuže, začněme vyprávět, už příliš mnoho místa jsme věnovali předmluvě. Bylo by pošetilé plýtvat slovy před vlastním příběhem a příběh sám zkracovat.

2. Makabejská, kapitola 3

1 Velekněz Onias byl zbožný a nenáviděl zlo, proto bydlení ve svatém městě bylo veskrze pokojné a zákony byly vzorně zachovávány. 2 On přiměl i krále, aby měli to Místo v úctě a zvelebovali chrám nejvznešenějšími dary; 3 tak Seleukos, král Asie, ze svých vlastních důchodů hradil všechny náklady na obětní služby. 4 Avšak jakýsi Šimeón z pokolení Benjamínova, ustanovený za představeného chrámu, se rozešel s veleknězem kvůli hospodářské správě města. 5 Když nemohl Oniase přemoci, šel k Apollóniovi, synu Tarseovu, který byl v tom čase správcem Koilé Sýrie a Foiníkie, 6 a prozradil mu, že jeruzalémská chrámová pokladnice je plná nepopsatelných cenností, nespočetného množství peněz. Poněvadž pak ty věci nejsou určeny k obětním účelům, mohly by být převedeny pod moc krále. 7 Apollónios se s králem sešel a podal mu zprávu o vyzrazených pokladech. Král vybral kancléře Héliodóra a poslal ho s rozkazem, aby zmíněné poklady přivezl. 8 Héliodóros se ihned vydal na cestu pod záminkou, že chce vykonat inspekci v městech Koilé Sýrie, ve skutečnosti však, aby splnil králův rozkaz. 9 Když přišel do Jeruzaléma, byl vlídně přijat veleknězem města. Pak mu sdělil, co se vyzradilo, a naznačil, proč tu je; zeptal se také, zda je tomu skutečně tak. 10 Velekněz mu vysvětloval, že je to uložený majetek vdov a sirotků 11 a že značná část toho, co mu napovídal bezbožný Šimeón, patří Hyrkánovi, synu Tóbijášovu, muži významného postavení. Všeho stříbra je čtyři sta talentů, zlata dvě stě. 12 Nelze se dopustit bezpráví na těch, kdo se spolehli na svatost Místa, na vážnost a nedotknutelnost chrámu uznávaného po celém světě.

13 Héliodóros však měl královské příkazy a prohlásil, že to v každém případě musí přijít do královské pokladny. 14 Určil den a vešel do chrámu, aby dohlédl na provedení toho převodu. V celém městě zavládlo nemalé zděšení. 15 Kněží v posvátných rouchách se vrhali na zem před zápalným oltářem a volali k Nebi, aby ten, kdo vydal zákon o uložení majetku, jej také ochránil pro ty, kdo si jej uložili. 16 Kdo spatřil veleknězovu tvář, byl hluboce zasažen v nitru; jeho vzhled a bledost pleti vyjadřovaly zděšení duše. 17 Toho muže zachvátil strach, až se třásl na celém těle; každý musel vidět, jak vnitřně trpí. 18 K tomu ještě z domů vycházeli v zástupech lidé k veřejné modlitbě, protože Místu hrozilo zneuctění. 19 Ulice byly plné žen přepásaných na prsou žíněným šatem. I některé z neprovdaných dívek držených doma vyběhly do vrat nebo ke zdem svých domů, některé pak vyhlížely z oken. 20 Všechny vztahovaly ruce k Nebi a modlily se. 21 Byl to politováníhodný pohled na toto množství zdrcených lidí a na velekněze v úzkostném očekávání. 22 Zatímco vzývali všemocného Hospodina, aby uchoval nedotčen a v bezpečí majetek těch, kdo mu jej svěřili do ochrany, 23 Héliodóros začal provádět, co měl uloženo.

24 Jakmile se však se svými kopiníky ocitl před pokladnicí, vládce duchů a veškeré moci způsobil nadpřirozený úkaz; všichni, kdo se odvážili vejít, omdlévali slabostí a hrůzou, zasaženi Boží mocí. 25 Zjevil se jim totiž nádherně vystrojený kůň s děsivě vyhlížejícím jezdcem. Kůň se prudce obořil na Héliodóra a bil do něho předními kopyty. Jezdcova zbroj se třpytila zlatem. 26 Náhle se objevili ještě dva zdatní a silní mladíci, krásní na pohled, v nádherném plášti; přistoupili k Héliodórovi a neustále ho z obou stran bičovali, až bylo těch ran bezpočet. 27 Když se skácel na zem obklopen mrákotnou tmou, zvedli ho a položili na nosítka, 28 a právě toho, který vstoupil s početným doprovodem a celou stráží do zmíněné pokladnice, vynesli naprosto bezmocného. Zřetelně poznali Boží moc. 29 Věru, to Božím zásahem ležel bez hlesu a zbaven naděje na záchranu. 30 Ale oni chválili Hospodina, že oslavil své Místo, a chrám, před chvílí ještě plný strachu a hrůzy, se naplnil radostí a veselím, když se zjevil Hospodin zástupů. 31 Jiní z družiny Héliodórovy prosili hned Oniase, aby se modlil k Nejvyššímu, aby daroval život tomu, jenž doma leží v posledním tažení. 32 Velekněz tušil, že by král mohl podezírat židy, že spáchali na Héliodórovi zločin, proto konal oběť za záchranu tohoto muže. 33 Zatímco velekněz konal smírčí oběť, zjevili se Héliodórovi opět ti dva mládenci, oblečení v táž roucha, postavili se k němu a pravili: „Velice děkuj veleknězi Oniasovi, neboť jen pro něho ti Hospodin daruje život. 34 Byl jsi zbičován Nebem; rozhlašuj všem velikou Boží moc.“ To řekli a zmizeli. 35 Héliodóros přinesl oběť Hospodinu a učinil veliké sliby tomu, který mu vrátil život. Rozloučil se s Oniasem a vrátil se s vojskem ke králi. 36 Všem pak svědčil o činech velikého Boha, které právě na vlastní oči spatřil. 37 Když se král tázal Héliodóra, kdo by byl vhodný, aby ho ještě jednou poslal do Jeruzaléma, řekl mu: 38 „Máš-li nějakého nepřítele nebo zrádce státu, pošli tam jeho. Dostaneš ho zpátky zbičovaného, zůstane-li vůbec naživu, protože kolem toho Místa je vpravdě jakási Boží síla. 39 Ten, který má příbytek v nebi, je strážcem a pomocníkem toho Místa, bije a hubí ty, kdo přicházejí, aby mu uškodili.“ 40 Tak se to událo s Héliodórem a zachováním pokladnice.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti