Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 10.9.2014, 267. den čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

2. Makabejská, kapitola 6

1 Nedlouho potom poslal král starého Athéňana, aby přinutil židy odvrátit se od zákonů otců a nežít podle Božích zákonů, 2 zneuctít dokonce jeruzalémskou svatyni a pojmenovat ji po Diovi Olympském, svatyni na Gerizímu pak pojmenovat po Diovi Pohostinném proto, že byli pohostinní obyvatelé toho místa. 3 Těžký a odporný byl všem nápor tolikerého zla. 4 Vždyť i svatyni naplnili pohané prostopášností a nevázanou bujností, hledali povyražení u nevěstek a na svatých nádvořích se pelešili s ženštinami; dovnitř vnášeli, co tam nepatřilo. 5 I zápalný oltář byl přeplněn nečistými věcmi, které zákony zakazovaly. 6 Nebylo dovoleno světit sobotu ani dodržovat svátky otců, ba vůbec se přiznat k tomu, že je někdo žid. 7 Každý měsíc násilně nahnali lid na obětní slavnost králových narozenin, a když nadešla slavnost Dionýsova, nutili židy, aby s břečťanovými věnci oslavovali Dionýsa. 8 Z popudu Ptolemaiova přišlo nařízení i do sousedních helénských měst, aby se s židy jednalo stejným způsobem, kdykoli se budou pořádat obětní slavnosti; 9 ti, kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti. Všem bylo zřejmé, že nastává čas velikého utrpení. 10 Dvě ženy byly předvedeny před soud, že daly obřezat své syny. S kojenci u prsů je vodili veřejně městem a pak je svrhli z hradeb. 11 Židé se sešli do blízkých jeskyní, aby tajně oslavili sobotu. Byli udáni Filipovi a společně zaživa upáleni, protože se z úcty k nejposvátnějšímu dni odmítli bránit.

12 Nyní vybízím ty, kdo při četbě knihy došli až sem, aby se nedali zkrušit tím, co se stalo, ale aby pochopili, že to trestání nebylo ke zkáze, nýbrž k výchově našeho rodu. 13 Je známkou velikého dobrodiní bezbožníkům, nejsou-li dlouhý čas ponecháni v pohodlí hříchu, ale postihne-li je vzápětí trest. 14 Zatímco u jiných národů Hospodin trpělivě čeká, až se naplní míra jejich hříchů, a teprve pak je potrestá, s námi se rozhodl naložit jinak, 15 aby nás nemusel trestat později, až naše hříchy dosáhnou nejzazší meze. 16 Proto od nás nikdy neoddaluje milosrdenství; svůj lid vychovává neštěstími, ale neopouští jej. 17 Jen tolik budiž řečeno na vysvětlenou; po tomto krátkém odbočení pokračujeme ve vyprávění.

18 Jistému Eleazarovi, jednomu z předních znalců Zákona, který byl pokročilého věku a ušlechtilých rysů tváře, otevřeli násilím ústa a nutili ho pozřít vepřové maso. 19 On však zvolil raději čestnou smrt než život s potupou a dobrovolně šel na popraviště. 20 Pokrm, který měl sníst, vyplivl. Těm, kdo zůstanou, tím dal příklad, jak odmítat zakázaná jídla i přes všechnu lásku k životu. 21 Dohlížitelé nad bezbožnými obětními slavnostmi, kteří se s tím mužem znali ještě z dřívějších dob, ho vzali stranou a přemlouvali, aby si dal přinést kusy masa, z něhož má dovoleno jíst, aby si je sám připravil a přitom předstíral, že jí maso z obětí nařízených králem. 22 Když to prý udělá, unikne smrti a pro staré přátelství s nimi dojde vlídného zacházení. 23 On však učinil významné rozhodnutí, hodné věku a důstojnosti stáří, vznešených šedin a od mládí nejvzornějšího chování; zvláště pak dbal svatého a Bohem daného zákonodárství, když odpověděl, aby jej poslali do podsvětí. 24 „Nesluší se,“ řekl, „abychom se ve svém věku přetvařovali, protože by mnozí z mladých soudili, že Eleazar se ve svých devadesáti letech stal odpadlíkem. 25 Ty bych pro své pokrytectví a okamžik prchavého života hanebně oklamal a na své stáří tak přivodil potupnou skvrnu. 26 A i kdybych pro přítomnost unikl trestu lidí, neuniknu rukám Vševládného, ať živý, nebo mrtvý. 27 Proto se nyní statečně vzdávám života, abych se ukázal hoden svého stáří 28 a mladým zanechal ušlechtilý příklad, aby ochotně a důstojně šli na smrt za vznešené a svaté zákony.“ To řekl a hned vstoupil na popraviště. 29 Blahosklonnost, kterou mu ještě krátce předtím projevili jeho průvodci, se změnila v nepřátelství pro ta slova, která pokládali za šílenství. 30 Když skonával pod ranami, se sténáním pravil: „Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, že jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém těle krutá muka bičování a v duši to rád vytrpím z posvátné bázně k němu.“ 31 Tak skonal a zanechal svou smrtí příklad hrdinství a památku ctnosti nejen mladým, ale i většině národa.

2. Makabejská, kapitola 7

1 Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny. 2 Jeden z nich prohlásil jménem všech: „Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.“ 3 Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve a kotle. 4 Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet. 5 Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem ostatní s matkou, že také čestně zemřou. Řekli si: 6 „Hospodin Bůh se dívá a jistě nás posílí, jak zřetelně před tváří Izraele dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: ‚Bůh posílí své služebníky!‘“

7 Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso, dřív než bude jeho tělo úd po údu mučeno. 8 Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: „Nikdy!“ Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první. 9 S posledním výdechem řekl: „Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon.“

10 Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk, i ruce jim statečně nastavil 11 a mužně řekl: „Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy, doufám, že je od něho zase dostanu nazpět.“ 12 Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.

13 Když i on skonal, mučili čtvrtého stejnými mukami. 14 Když se přiblížil jeho konec, řekl toto: „Je radostné skonat lidskou rukou, když máme v Bohu jistou naději, že jím budeme znovu vzkříšeni. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“ 15 Pak vzali pátého, přitáhli ho a mučili. 16 On pohleděl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi, děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Nemysli si, že náš rod je Bohem opuštěn. 17 Jen počkej a uvidíš jeho velkolepou sílu, jak tebe a tvé potomstvo zkruší.“

18 Po něm přivedli šestého, a ten umíraje pravil: „Nebuď na omylu, tvá snaha je marná. My sami jsme vinni tímto utrpením a děje se nám po zásluze, protože jsme hřešili proti svému Bohu. 19 Ty si však nemysli, že zůstaneš bez trestu, když ses opovážil bojovat proti Bohu.“

20 Ještě více obdivu a vzácné památky je hodna matka. V jediném dnu viděla záhubu sedmi synů a nesla to srdnatě s nadějí v Hospodina. 21 Každého z nich povzbuzovala v rodné řeči, plna ušlechtilé moudrosti, v níž spojovala ženskou rozvahu s mužnou silou. Říkala jim: 22 „Nevím, jak jste vznikli v mém lůnu, já vám nedarovala ducha a život, ani jsem nikomu z vás nedala dohromady všechny části těla. 23 Proto tedy Stvořitel světa, který dává vzniknout člověku při zrození a zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před sebou samými.“

24 Antiochos se domníval, že matka jím pohrdá, a podezříval ji, že ho svou řečí tupí. Ještě zbýval nejmladší; král mu domlouval nejen slovy, nýbrž sliboval mu i skrze přísahu, že ho učiní bohatým a šťastným, odpadne-li od zásad otců, že ho učiní svým přítelem a svěří mu významné úřady. 25 Když však mládenec na to nepřistoupil, král dal přivolat matku a naléhal na ni, aby sama jinochovi radila k záchraně. 26 Po velkém naléhání svolila, že syna přemluví. 27 Sklonila se k němu a s posměchem vůči krutému tyranovi takto promluvila v rodné řeči: „Synu, měj se mnou slitování! Devět měsíců jsem tě nosila v lůnu, tři roky tě kojila, krmila a vychovávala do nynějšího věku. 28 Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz, že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i lidský rod takto povstal. 29 Neboj se toho kata, ale buď hoden svých bratrů a přijmi smrt, abych z Božího slitování dostala s tvými bratry zpět i tebe.“

30 Sotva to dořekla, mládenec pravil: „Nač čekáte? Já neposlouchám nařízení krále, já jsem poslušný Zákona, který dostali naši otcové od Mojžíše. 31 Ale ty, který sis na Hebreje vymyslil kdejakou újmu, neunikneš Božím rukám. 32 My trpíme za své hříchy; 33 ale i když se Hospodin, živý, nakrátko rozhněval, aby nás trestal a tříbil, opět se slituje nad svými služebníky. 34 Ty však, bezbožný a nejničemnější ze všech lidí, zbytečně se nevypínej; zbujnělý nejistými nadějemi jsi vztáhl ruce na děti Nebe! 35 Nikterak jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha! 36 Moji bratří strpěli krátká muka, ale nyní podle Boží smlouvy požívají věčný život; ty však na Božím soudu dostaneš spravedlivý trest za svou opovážlivost! 37 Já pak, stejně jako moji bratři, vydávám své tělo i duši za zákony otců a prosím Boha, aby se brzy smiloval nad národem, a tebe aby utrpením a tresty donutil vyznat, že On je jediný Bůh. 38 Kéž by se u mne a mých bratrů zastavil hněv Všemohoucího, který spravedlivě vzplanul proti všemu našemu lidu!“

39 Král nepříčetný vztekem naložil s ním ještě krutěji než s ostatními, neboť výsměch hořce snášel. 40 A tak i tento poslední skonal a neposkvrnil se, zcela oddán důvěře v Hospodina.

41 Nakonec po svých synech zemřela matka. 42 Tolik bylo třeba říci o obětních slavnostech a nepředstavitelném mučení.

2. Makabejská, kapitola 8

1 Juda Makabejský a jeho přátelé však tajně přicházeli do vesnic, přemlouvali soukmenovce a ty, kdo zůstali věrni židovské víře. Sebrali a shromáždili jich na šest tisíc. 2 Vzývali Hospodina, aby pohlédl na lid všemi pošlapávaný, aby se slitoval nad chrámem znesvěceným bezbožnými lidmi, 3 aby se smiloval i nad poničeným městem, jemuž hrozilo, že bude srovnáno se zemí, prosili ho, aby vyslyšel hlas krve k němu volající. 4 Ať nezapomene ani na zločinné vraždění nevinných dětí a zlým ať dá pocítit svou nenávist za rouhání pronesená proti jeho jménu. 5 Když Juda Makabejský shromáždil bojovníky, nemohli mu již pohané odolat, protože se hněv Hospodinův změnil ve slitování. 6 Znenadání vpadal do měst a vesnic a vypaloval je. Protože ovládal vojensky výhodná postavení, zahnal na útěk nemálo nepřátel. 7 Většinou volil k takovým přepadům noc jako pomocníka. Všude se šířily zprávy o jeho statečnosti.

8 Když Filip viděl, že ten muž za tak krátký čas dosáhl vojenského úspěchu a že štěstí mu stále více přeje, napsal Ptolemaiovi, veliteli Koilé Sýrie a Foiníkie, aby přišel na pomoc věci králově. 9 Ten rychle vybral z předních přátel králových Níkánóra, syna Patroklova, svěřil mu velení vojska sebraného ze všech pronárodů a dohromady čítajícího ne méně než dvacet tisíc mužů a poslal ho, aby vyhladili celý židovský národ. Jemu k ruce dal i Gorgiu, vojevůdce velmi zkušeného ve válečnictví. 10 Níkánór se rozhodl, že daň dvou tisíc talentů, kterou král dlužil Římanům, zaplatí z peněz získaných prodejem židů do otroctví. 11 Hned vyslal posly do přímořských měst a nabídl jim ke koupi židovské otroky; sliboval, že jich dá za talent devadesát. Netušil, že bude následovat trest, který měl na něho přijít od Všemohoucího. 12 Juda se dozvěděl, že Níkánór se dal na pochod. Když svým lidem sdělil, že nablízku je vojenský tábor nepřítele, 13 sebrali se bázlivci a ti, kdo nevěřili v Boží spravedlnost, a rozutekli se pryč. 14 Ostatní rozprodali všechno, co jim ještě zbylo, a společně prosili Hospodina, aby zachránil před bezbožným Níkánórem ty, které prodal ještě dříve, než se s ním utkali v boji. 15 A ne-li kvůli nim, ať to udělá pro smlouvu s jejich otci a kvůli svému slavnému a vznešenému jménu, jímž jsou pojmenováni. 16 Makabejský shromáždil všechny, kteří s ním zůstali, a bylo jich šest tisíc mužů; vyzval je, aby před nepřáteli nepropadli zmatku, aby nepodlehli přesile pohanů, kteří na ně nespravedlivě dotírají, a aby statečně bojovali. 17 Ať mají na očích potupu pokořeného města a zrušení pořádků zděděných po předcích. 18 „Oni se spoléhají na zbraně a odvahu,“ řekl, „my však spoléháme na všemohoucího Boha! Ten může jediným pokynem zničit všechny, kdo táhnou proti nám, i celý svět.“ 19 Připomenul jim, čím Bůh pomohl předkům, jak za Sancheríba zahynulo sto osmdesát pět tisíc nepřátel. 20 Vzpomněl i bitvy s Galaťany v Babylónii, kde se najednou ocitlo v nouzi osm tisíc židů spolu s třemi tisíci Makedonců. Když Makedonci ustoupili, těch osm tisíc židů pobilo s Boží pomocí sto dvacet tisíc nepřátel a získalo velikou kořist. 21 Tím jim dodal odvahy a dosáhl toho, že za zákony a vlast byli připraveni i zemřít. Vojsko rozdělil na čtyři oddíly. 22 Veliteli jednotlivých šiků ustanovil své bratry Šimeóna, Josefa a Jónatana. Každému svěřil tisíc pět set bojovníků. 23 V záloze měl ještě Eleazara. Potom přečetl úryvek ze svaté knihy, s heslem „S pomocí Boží!“ se postavil do čela prvního oddílu a vytrhl na Níkánóra. 24 Poněvadž Všemohoucí bojoval s nimi, pobili více než devět tisíc nepřátel, větší část Níkánórových vojáků zranili a probodali jim údy a zbytek donutili k ústupu. 25 Těm, kdo přišli, aby si je koupili za otroky, pobrali peníze. Nepřítele pronásledovali do značné vzdálenosti, ale pak se museli vrátit pro časovou tíseň. 26 Byl totiž den před sobotou, a proto nepokračovali ve stíhání. 27 Odebrali nepřátelům zbraně a svlékli z nich zbroj. Po celou sobotu pak nepřestali vroucně velebit a chválit Hospodina, který je k tomuto dni zachránil, a tak jim projevil náznak obnovy své slitovnosti. 28 Když sobota minula, dali podíl z kořisti obětem útlaku, vdovám a sirotkům; zbytek rozdělili mezi sebe a své děti. 29 Když s tím byli hotovi, spojili se v prosbě k slitovnému Hospodinu a vyprošovali si, aby už natrvalo zůstal smířen se svými služebníky.

30 V boji se střetli také s vojsky Timoteovými a Bakchídovými, pobili z nich přes dvacet tisíc a zmocnili se pevností umístěných na návrších. Bohatou kořist rozdělili rovným dílem mezi sebe, oběti útlaku, sirotky, vdovy i starce. 31 Pečlivě sebrali jejich zbraně, uložili je na příhodná místa a zbytek kořisti odnesli do Jeruzaléma. 32 Z vojska Timoteova zabili fylarcha, muže nad jiné ničemného, který židům způsobil mnoho zármutku. 33 Při oslavě vítězství ve vlasti upálili ty, kdo předtím založili požár v bráně svatyně, jmenovitě Kalisthéna, který se utekl do jednoho domku. Tak se mu dostalo zasloužené odplaty za jeho bezbožnost. 34 Arcilotr Níkánór, který přivedl tisíc kupců na trh s židovskými otroky, 35 byl s Hospodinovou pomocí pokořen od těch, které nepokládal za nic. Musel odhodit svůj nádherný oděv a prchat pouští jako zběhlý otrok, nadevše zkrušen zkázou svého vojska, dokud se šťastně nedostal do Antiochie. 36 A tak muž, který zamýšlel vyrovnat daň Římanům z peněz utržených za jeruzalémské zajatce, musel veřejně přiznat, že židé mají Ochránce, který za ně bojuje, a že právě z tohoto důvodu jsou nezranitelní, neboť se přimkli k zákonům, které jim on vydal.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti