Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 12.9.2014, 269. den čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

2. Makabejská, kapitola 11

1 Zakrátko nato správce říše Lýsiás, králův opatrovník a příbuzný, který velmi těžce nesl, co se stalo, 2 shromáždil kolem osmdesáti tisíc bojovníků a k tomu všechnu svou jízdu. S nimi vytáhl proti židům s úmyslem, že město dá za sídliště Helénům 3 a svatyně že se mu stane zdrojem zisku, podobně jako ostatní posvátná místa pohanů, jestliže bude vžd y na rok prodávat velekněžský úřad. 4 Vůbec nepomyslel na moc Boží, oblouzen jen mocí desetitisíců pěšáků, tisíců jezdců a osmdesáti slonů. 5 Vtrhl do Judska, přiblížil se k Bét-súru, silné pevnosti vzdálené asi pět stadií od Jeruzaléma, a sevřel jej. 6 Když se bojovníci Makabejského doslechli, že Lýsiás obléhá pevnosti, se slzami a nářkem prosili spolu se zástupy lidu o ochranu Hospodina, aby seslal dobrého anděla k záchraně Izraele. 7 Sám Makabejský první se chopil zbraně a povzbuzoval ostatní, aby s ním čelili nebezpečí a přispěchali svým bratřím na pomoc. Odhodlaně se s ním vydali na cestu. 8 Když byli ještě před Jeruzalémem, zjevil se jim v čele jako vůdce jezdec v bílém odění, třímající zlatou zbraň. 9 Všichni společně velebili milosrdného Boha, a tak je to na duši povzbudilo, že byli odhodláni porazit nejen lidi, ale i nejdivočejší šelmy, a rozmetat i železné hradby. 10 Postupovali ve spořádaném šiku vedeni svým nebeským spolubojovníkem, neboť se nad nimi slitoval Hospodin. 11 Jako lvi se vrhli na nepřátelské bojovníky, pobili jich na jedenáct tisíc a na tisíc šest set jezdců, všechny ostatní pak zahnali na útěk. 12 Většina z nich utrpěla zranění. Sám Lýsiás si zachránil holý život jen potupným útěkem.

13 Lýsiás nebyl žádný šílenec, a když sám u sebe přemítal o porážce, která ho potkala, dospěl k přesvědčení, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, protože při nich bojuje Bůh, který může vše. 14 Poslal k nim tedy posly ve snaze přesvědčit je, že je ochoten domluvit se s nimi o všem spravedlivém a že hodlá přesvědčit a přimět i krále, aby se k nim choval přátelsky. 15 Makabejský souhlasil se vším, co Lýsiás navrhoval, protože chtěl obecné dobro, a král povolil všechno, co Makabejský pro židy od Lýsiáse písemně požadoval. 16 Listina, kterou Lýsiás napsal židům, byla tohoto znění: „Lýsiás posílá celému společenství židů pozdrav. 17 Vaši zástupci Jóchanan a Abšalóm odevzdali mi písemné prohlášení a žádali, abych stvrdil, co v něm bylo obsaženo. 18 To, co bylo třeba předat králi, jsem mu oznámil a on s tím jako přijatelným souhlasil. 19 Projevíte-li za toho stavu věcí porozumění, budu se i v budoucnu snažit o to, co je pro vás dobré. 20 Nařídil jsem, aby vaši a moji vyslanci tyto otázky bod po bodu probrali. 21 Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, dvacátého čtvrtého dne měsíce dioskura.“ 22 List králův obsahoval toto: „Král Antiochos posílá bratru Lýsiásovi pozdrav. 23 Náš otec byl vzat mezi bohy a my si přejeme, aby se obyvatelé království mohli nerušeně věnovat svým záležitostem. 24 Uslyšeli jsme, že židé nesouhlasí s převzetím helénských obyčejů, jak si to přál můj otec, ale že raději volí svůj způsob života a žádají, aby jim bylo dovoleno dodržovat jejich obyčeje. 25 Přejeme si, aby ani tento národ nebyl znepokojován, a proto soudíme, že jim má být svatyně navrácena a že mohou své veřejné věci vést podle mravů svých předků. 26 Učiníš tedy dobře, když k nim někoho pošleš a nabídneš jim pravici, aby viděli, jaký je náš úmysl, byli dobré mysli a s radostí setrvali u svých předsevzetí.“

27 Králův list národu židovskému zněl takto: „Král Antiochos posílá staršovstvu židovskému a ostatním židům pozdrav. 28 Přáli bychom si, abyste se měli dobře; i my jsme zdrávi. 29 Menelaos nám vyřizoval, že se chcete vrátit do svých domovů a ke svému vlastnictví. 30 Těm, kdo se navrátí do třicátého dne měsíce xantika, bude zaručena beztrestnost a bezpečí. 31 Ať židé užívají vlastních pokrmů a zákonů jako dříve; v žádném případě nesmí být nikdo stíhán pro věci konané z nevědomosti. 32 Posílám k vám Menelaa, aby vás o tom ujistil. 33 Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“

34 Židům napsali i Římané; jejich list zněl takto: „Quintus Mammius a Titus Manlius, římští legáti, posílají pozdrav židovskému národu. 35 Na čem se s vámi dohodl králův příbuzný Lýsiás, s tím souhlasíme i my. 36 O čem rozhodl, že se má předložit králi, to si promyslete a pošlete hned někoho, abychom rozvážili, co je pro vás vhodné. Odcházíme totiž do Antiochie. 37 Proto k nám urychleně někoho pošlete, abychom poznali, jaký je váš názor. 38 Buďte zdrávi! Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“

2. Makabejská, kapitola 12

1 Když byly smlouvy ujednány, odebral se Lýsiás ke králi a židé se věnovali své práci na polích. 2 Avšak někteří velitelé místních posádek, Timoteus, syn Genaiův Apollónios, i Hierónymos a Démofón a kromě nich ještě velitel kyperských oddílů Níkánór, jim nedopřáli, aby mohli v pokoji pracovat. 3 A obyvatelé Jafy spáchali tuto hanebnost: Pozvali židy tam usedlé, aby se svými ženami a dětmi nastoupili na připravené lodice. Předstírali, jako by mezi nimi nebylo žádné nepřátelství 4 a že je to společné usnesení obce. Židé to přijali bez jakéhokoli podezření, a navíc chtěli zachovat pokoj. Oni však s nimi vypluli na moře a utopili je, bylo jich ne méně než dvě stě. 5 Když se Juda dozvěděl o tomto zločinu spáchaném na krajanech, řekl to svým mužům. 6 Vzýval Boha, spravedlivého Soudce, a vypravil se proti ohavným vrahům bratří. V noci založil oheň v přístavu, spálil lodě a pobil ty, kdo se tam utekli. 7 Samo město však bylo pevně uzavřeno, proto odtáhl, ale měl v úmyslu znovu se vrátit a vyhladit všechno obyvatelstvo Jafy. 8 Potom se dozvěděl, že i obyvatelé Jabny chtějí stejným způsobem naložit se židy tam usedlými. 9 Přepadl také je za noci, spálil přístav se vším loďstvem, takže v záři plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost dvou set čtyřiceti stadií.

10 Když odtud urazili devět stadií, majíce namířeno proti Timoteovi, přepadlo je ne méně než pět tisíc Arabů s pěti sty jezdci. 11 Strhla se krutá bitva, v níž Judovi bojovníci s Boží pomocí zvítězili. Poražení kočovníci prosili Judu, aby jim podal pravici na znamení smíru. Slibovali, že jim dají dobytek i ostatní, co budou potřebovat. 12 Juda uznal, že opravdu mohou být v mnohých věcech užiteční, a sjednal s nimi mír. Podali si pravice a rozešli se do svých táborů.

13 Juda také zaútočil na jedno město opevněné náspy a obehnané hradbami. Jmenovalo se Kaspin a žila v něm směsice nejrůznějších národů. 14 Obyvatelé, spoléhající na pevné hradby a množství zásob, vyzývavě se posmívali Judovým vojákům, spílali jim, tupili je a vedli zlolajné řeči. 15 Oni však vzývali velikého Vládce světa, který za časů Jozuových rozbořil Jericho bez beranů a bořících strojů, a jako lvi se vrhli na hradby. 16 S pomocí Boží města dobyli a způsobili takové krveprolití, že se zdálo, jako by blízké jezero v rozloze dvou stadií bylo plné tekoucí krve.

17 Když odtamtud odtáhli a urazili sedm set padesát stadií, přišli do Charaku k židům zvaným Túbianci. 18 Ale ani v těch místech Timotea nezastihli. Ten už odtud odešel s nepořízenou, zanechal však na jednom místě velmi silnou posádku. 19 Makabejští vojevůdci Dósitheos a Sósipatros napadli posádku, kterou Timoteus zanechal v pevnosti, a pobili víc než deset tisíc vojáků. 20 Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, kterým postavil v čelo ony dva vojevůdce, a ti pak táhli proti Timoteovi. Ten měl kolem sebe sto dvacet tisíc pěších a dva tisíce pět set jezdců. 21 Když Timoteus viděl, že se Juda blíží, odeslal napřed ženy, děti a zásoby do místa zvaného Karnion. To místo bylo těžko dobyvatelné pro svou polohu, ze všech stran bylo nesnadno přístupné. 22 Jakmile se objevil první Judův oddíl, padl na vojáky strach a hrůza, jako by se to zjevila moc Vševidoucího. Dali se na útěk na všechny strany, takže často od vlastních utržili zranění a byli probodeni ostřím meče. 23 Juda je usilovně pronásledoval a pobíjel. Skolil jich na třicet tisíc. 24 Sám Timoteus padl do rukou vojákům Dósitheovým a Sósipatrovým. S velkou prohnaností prosil, aby ho propustili se zdravou kůží, že má v moci rodiče a příbuzné mnohých, a těm že se jinak zle povede. 25 Když s mnohými přísahami slíbil, že je bez úhony vydá, propustili ho, aby zachránili své bratry.

26 Juda potom táhl na Karnion a Atergateion a pobil dvacet pět tisíc mužů. 27 Když je usmrtil nebo zahnal na útěk, táhl ještě proti opevněnému městu Efrónu, kde sídlilo množství rozličných národů i Lýsiás. Ozbrojení mladí mužové stáli před hradbami a statečně se bránili; uvnitř byly velké zásoby vojenských strojů a střel. 28 Ale židé, když napřed vzývali Pána, který svou mocí drtí sílu nepřátel, se přesto zmocnili města a zahubili v něm kolem dvaceti pěti tisíc lidí. 29 Odtud vytáhli na Skýthopolis, vzdálenou od Jeruzaléma šest set stadií. 30 Tamější židé však dosvědčili, že obyvatelé k nim měli dobrý vztah a dobře s nimi jednali i v dobách nepříznivých. 31 Oni jim za to poděkovali a prosili je, aby i v budoucnosti měli dobré vztahy k jejich národu. Potom se vrátili do Jeruzaléma, protože se přiblížila slavnost týdnů.

32 Po svátcích letnic vytáhli na Gorgiu, velitele Edómu. 33 Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. 34 Když se střetli v boji, padlo něco málo židů. 35 Jakýsi Dósitheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakénorova, se vrhl na Gorgiu, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl totiž toho proklatce dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgiás utekl do Maréši. 36 Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. 37 Rodnou řečí začal zpívat bojovou píseň, nečekaně se vrhl na Gorgiovy oddíly a obrátil je na útěk.

38 Potom vedl Juda své vojsko do města Adulámu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. 39 Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. 40 U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jabny, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli. 41 Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. 42 Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. 43 Nato uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. 44 Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. 45 On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.

2. Makabejská, kapitola 13

1 Roku stého čtyřicátého devátého přišla Judovu lidu zpráva, že Antiochos Eupatór táhne s početným vojskem do Judska 2 a s ním že jde i Lýsiás, jeho dřívější poručník a správce říše. Měli helénské vojsko o síle sto deseti tisíc pěšáků, pěti tisíc a tří set jezdců, dále dvaadvacet slonů a tři sta vozů se srpy. 3 K nim se připojil i Menelaos. Ten s velkou prohnaností silně naléhal na Antiocha. Neměl ovšem na mysli záchranu vlasti, chtěl jen, aby byl uveden ve svůj úřad. 4 Avšak Král králů vzbudil Antiochův hněv proti tomuto škůdci, a když jej Lýsiás označil za původce všeho zla, nařídil, aby byl odveden do Beroje a podle tamějšího způsobu popraven. 5 V tom místě je věž, padesát loket vysoká, naplněná popelem. Z jejího kruhového vrcholu bylo možno odevšad shazovat odsouzence do popela. 6 Kdo se dopustil svatokrádeže nebo se provinil jinými zločiny, byl takto potrestán. 7 Tento osud potkal odpadlíka Menelaa; zemřel, aniž byl pohřben. 8 Bylo to úplně spravedlivé. Našel smrt v popelu proto, že mnohými zločiny poskvrnil oltář, na němž oheň i popel jsou posvátné.

9 Král, plný zlých záměrů, táhl na židy v touze způsobit jim ještě více zla než jeho otec. 10 Když se to Juda dozvěděl, vyzval všechny, ať ve dne v noci volají k Hospodinu, aby jim jako vždycky přišel na pomoc, aby nebyli zbaveni Zákona, vlasti a svatého chrámu, 11 aby se lid, který před krátkou dobou začal opět klidně žít, nedostal znovu do područí bezbožných pohanů. 12 Když to tak všichni jednomyslně udělali, po tři dny se postili, leželi na zemi a nepřetržitě vzývali s pláčem milosrdného Hospodina, Juda je povzbudil a nařídil jim, aby se připravili. 13 Po poradě se staršími se rozhodl, že vyjde z města a s pomocí Boží svede rozhodný boj dříve, než královo vojsko vytrhne do Judska a zmocní se města. 14 Když nejprve svěřil všechno do moci Stvořitele vesmíru, povzbuzoval své bojovníky, aby statečně bojovali až do posledního muže za Zákon, chrám, město, vlast a její zákony. Utábořili se u Módeínu. 15 Svým vojákům dal Juda heslo: „Boží je vítězství!“ Potom s vybranými a nejstatečnějšími muži přepadl v noci tábor, kde byl stan králův, pobil na dva tisíce mužů, a prvního slona i s jeho opatrovníky probodl. 16 Hrůza a děs naplnily celý tábor, zatímco oni se po úspěšném přepadení vzdálili, 17 když už se začalo rozednívat. Stalo se tak, neboť Hospodin poskytl Judovi pomoc a ochranu.

18 Král, poučen ukázkou statečnosti židů, se pokoušel zmocnit opevněných míst lstí. 19 Táhl také na Bét-súr, silnou pevnost židů. Byl však zastaven, odražen a musel ustoupit. 20 Tamější posádce posílal Juda, co potřebovali. 21 Ale jakýsi Rodokos ze židovského vojska vyzradil nepřátelům vojenské tajemství. Byl dopaden, zajat a popraven. 22 Král vyjednával znovu o příměří s Bétsúrskými, podal pravici ke smíru a odtáhl. Střetl se však s Judovými oddíly a podlehl jim. 23 Pak dostal otřesnou zprávu, že se v Antiochii vzbouřil Filip, kterého tam ponechal jako správce. Tím zdrcen domluvil se s židy, uznal svou porážku a přísahal, že ve všem bude jednat spravedlivě. Na usmířenou přinesl oběť, vzdal poctu chrámu a dal svatému Místu dary. 24 S Makabejským jednal přátelsky. Vrchním vladařem od Ptolemaidy do gerarských končin ustanovil Hégemonída. 25 Potom se odebral do Ptolemaidy. Ale tamější obyvatelé nesouhlasili s těmito ujednáními, nelibě je nesli a chtěli, aby byla zrušena.

26 Lýsiás vystoupil na řečniště a hájil ta ujednání, jak jen dovedl. Přesvědčil nakonec lid, uklidnil a uspokojil jej a vrátil se do Antiochie. Takový průběh mělo královo tažení a jeho ústup.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti