Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Vezmi a čti celou Bibli

rozpis na 15.9.2014, 271. den čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Úvod k 1. listu Janovu

 1. Úvodní charakteristika

První list Janův není ve vlastním smyslu dopisem, protože neobsahuje formální prvky charakteristické pro dopis (úvod s udáním odesílatele a adresáta; závěr s pozdravy). Ze způsobu oslovení („píšu vám“ v 2,1.7.8.12.13; „napsal jsem vám“ v 2,14.21.26; 5,13) je ovšem patrné, že autor tohoto spisu ho veskrz chápe jako dopis.
 
2. Okolnosti vzniku
První list Janův je z hlediska stylistiky, jazyka a teologie úzce spjat s Janovým evangeliem. Přesto však na základě vzájemných odlišností mezi 1 Jan a Jan není možné počítat s tím, že obě dvě novozákonní knihy by byly dílem téhož autora. Spíše je možné říci, že autor 1 Jan se nacházel ve spojení s okruhem těch, kdo provedli závěrečnou redakci Janova evangelia. 1 Jan je třeba počítat ke spisům „janovské“ teologie (školy). Autorem 1 Jan mohl být někdo, kdo stojí za Jan 21,24-25. Problém autorství je zde podobný jako u Janova evangelia. I tam není možné autora přesně identifikovat.
1 Jan neobsahuje žádný citát z Janova evangelia a nijak se na ně neodvolává. Tato skutečnost by mohla vést k názoru, že 1 Jan vznikl před evangeliem. Všeobecně ale 1 Jan bývá pokládán za „janovský pastorální dopis“, který předpokládá teologii Janova evangelia a který ho interpretuje a aplikuje ve změněné historické situaci. 1 Jan mohl být sepsán v době 100-110 po Kr. Místo vzniku 1 Jan se přibližně shoduje s místem sepsání Janova evangelia, tj. jedná se o Efes a jeho okolí.
 
3. Struktura a obsah
1.      Prolog – úvod (1,1-4)
2.      Společenství s Bohem a poznání Boha (1,5-2,17)
3.      Uchování víry a osvědčení se jako Boží děti (2,18-3,24)
4.      Rozlišování duchů v pravé víře a lásce (4,1-5,12)
5.      Závěr: napomenutí k víře a výzva k modlitbě (5,13-21)
 
První list Janův důrazně brání vtělení Ježíše, Syna Božího, a poukazuje na význam jeho lidství pro spásu. Jestliže by Ježíš nebyl skutečným člověkem, jeho smrt neměla žádný spásný význam. Teprve skrze výkupnou smrt Ježíše byly zahlazeny hříchy, věřícím byl darován Duch svatý (2,20.26-27) a oni se stali dětmi Božími. 1 Jan kromě toho energicky zdůrazňuje, že víra křesťanů musí být nefalšovaná a má se projevovat životem v bratrské lásce. Láska Boží a Krista jsou rozhodujícími pohnutkami křesťanského života. Vrcholnou větou listu je „Bůh je láska“ (4,8). Z ní vyplývá požadavek bratské lásky. Tak jako v Janově evangeliu je i zde křesťanská existence soustředěna na dva základní postoje: víru a lásku.
List zprostředkovává důležitý pohled do problematiky hříšnosti křesťanů. Na jedné straně 1 Jan konstatuje: „Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on (Bůh) nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného“ (1,8-9). Na druhou stranu se uvádí „píšu vám,…, protože vám byly odpuštěny hříchy“ (2,12) a dodává „žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.“ (3,9). Tato dialektika se zakládá v „již“ a „ještě ne“ obdržené spásy. Rozhodující je držet se pevně společenství s Bohem, které bylo zprostředkované skrze Krista. „Každý, kdo v něm zůstává, nehřeší“ (3,6).

 

zpracoval Petr Mareček

1. Janův, kapitola 1

1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. 2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. 4 To píšeme, aby naše radost byla úplná.

5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

1. Janův, kapitola 2

1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. 2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. 3 Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. 4 Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. 5 Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. 6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

7 Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. 8 A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. 9 Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. 10 Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. 11 Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.

12 Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. 13 Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým.

14 Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.

15 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. 16 Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. 17 A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

18 Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. 19 Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. 20 Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno. 21 Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy.

22 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. 23 Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. 24 Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. 25 A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný.

26 Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. 27 Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm.

28 Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. 29 Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti